Orchideje vhodné pro pěstování doma

Orchideje donedávna bývaly považované za luxusní a nedostupné květiny. Na živou rostlinu se většina lidí tvářila nedůvěřivě a s tím, že se snad nedá doma ani pěstovat. Ovšem šlechtitelé dokázali divy, proto v současnosti lze nabídnout každému zájemci vhodné orchideje za rozumné ceny. Zorientovat se v tak rozsáhlé nabídce však není jednoduché.

Původní botanické druhy orchidejí běžně v květinářství nekoupíte. Barevné, bohatě kvetoucí rostliny jsou téměř vždy hybridního původu, vyšlechtěné nejen ke kráse, ale i k odolnosti vůči bytovým podmínkám, suššímu vzduchu a mírnějším pěstitelským chybám.

Nejznámější Phalaenopsis

K nejžádanějším orchidejím současnosti patří orchideje rodu Phalaenopsis. Rodiče těchto složitých kříženců pochází z nížinných deštných lesů jihovýchodní Asie, kde žijí jako epifyty – tedy na jiných rostlinách, na nichž ale neparazitují, vyživují se samostatně – v korunách stromů, vždy lehce zastíněné listím, s kořeny přichycenými ke kůře. Základními podmínkami úspěšného pěstování je tedy trvalá pokojová teplota bez poklesů teplot pod osmnáct stupňů, dostatek světla, ale ne přímé slunce, které poškozuje listy, a pravidelná mírná zálivka.

Důležité, a to pro všechny orchideje, je zajištění stálého odtoku vody z květináče, téměř žádný druh nesnese stát kořeny v misce s vodou. Častou chybou, která vede ke ztrátě rostlin bývá také zimní průvan, kdy stačí chvilka mrazivého vzduchu, orchidej za pár dní svěsí listy a postupně odumře.

Rostliny přesazujte nejlépe po odkvětu. Nádobu zvolte o trochu větší, než je ta, ní jste květinu koupili. Vhodnou dobu poznáte podle toho, že se rozpadá substrát – v pěstírnách se intenzivněji hnojí a substrát bývá často rozložený už při nákupu -, nejpozději však jednou za dva roky.

Ačkoli jsou tyto orchideje v přírodě téměř vždy epifyty, doma se pěstují jako hrnkové rostliny. Používejte pro ně kousky borové, piniové nebo topolové kůry, které by měly mít velikost od jednoho do tří centimetrů. Můžete přidat i kousky dřevěného uhlí. Velmi dobře však rostou i navázané na větev. Hnojí se od jara do podzimu jednou až dvakrát za měsíc se zálivkou nebo postřikem na list. Používejte vždy plná hnojiva určená na orchideje.

Rozmanité Dendrobium

Dalším často pěstovaným rodem je Dendrobium a jeho hybridy. Jde o velmi početný a rozmanitý rod s různými nároky. Nejméně tisíc druhů roste na obrovském území od Himálaje přes celou jihovýchodní Asii, Sundy, Novou Guineu a Austrálii až po Nový Zéland. Obývají jak pralesy vlhkých a doslova horkých tropů, tak i oblasti, kde rostliny v suchém období, kdy po řadu měsíců vůbec nezaprší, snášejí i mírné mrazíky.

Hybridy Dendrobium bigibbum patří už mnoho let k nejběžnější orchidejí světa, která je určená k řezu. Původní druh roste v Indonésii a na severu australského Queenslandu, velmi často na skalách, nebo epifyticky. Existují však desítky nádherných hybridů a forem, vhodných k pěstování v bytech, postačí jim slunné okno, dobře snášejí i úpal, dostatečně vysoké teploty v létě, které se mohou blížit až ke třicítce, a mírně omezenou zimní zálivku při teplotách 18 až 23 stupňů. Dobře rostou v květináči zasazené jen do hrubých kousků kůry.

Prodávají se však i jiné typy dendrobií, a to kříženců s druhem Dendrobium nobile a s druhy horskými a chladnomilnými. Co se týká velké potřeby světla a letního pěstování, nijak se neliší od ostatních orchidejí. Zimu však musí prožít při teplotách kolem sedmi až deseti stupňů a se silně sníženou zálivkou. Hodí se tedy na verandy, chodby nebo do zimních zahrad, kde dobře roste třeba Coelogyne cristata.

Dendrobium nobile má silné, článkované pahlízy a opadavé listy, jeho odrůdám ali hybridům většinou na zimu listy opadají také. Chcete-li si tedy koupit některé dendrobium, nejprve si zjistěte jeho nároky na pěstování, abyste předešli zklamání, že vám rok co rok rostlian opadá.

Babiččino Cymbidium

K orchidejím, které na zimu potřebují chladno a světlo, patří i Cymbidium. Tato rostlina se pěstovala ve studených nevytápěných ložnicích už před sto lety. Většinou jde o křížence a to jak robustní a velkokvěté, tak i drobnější, ale zato mnohokvěté formy.

Původní druhy můžete pěstovat epifyticky navázaná na větve se slabší podložkou z rašeliníku, anebo v květináčích v hrubší směsi z rašeliny, kokosových chipsů, drceného polystyrenu a kůry. V letě jim vyhovují teploty mezi 15 až 32, v zimě mezi 10 až 25 stupni. Kultivary snášejí horké léto dobře, prospěje jim umístění v zahradě, například pod korunou řidšího stromu. K podzimu však zálivku tlumte a teploty snižujte. Pokud máte ty možnosti, opět je dejte do zahrady a nechte na ně působit chladnější počasí, kdy noční teploty klesají k pěti až sedmi stupňům. Když se objeví květenství, přeneste je do chladnějšího a světlého prostoru – na chodbu, do atria či zimní zahrady – a postupně zvětšete zálivku. V době vegetace nezapomínejte na tekutá hnojiva pro orchideje.

Pěstování hybridů rodu Cattleya

Nejnovější kultivary obdivovaných katlejí mají buď obří květy zářivých barev, nebo drobnější s krásným leskem, které na rostlině vydrží neuvěřitelně dlouho. Často jsou to složité mezidruhové hybridy, jejichž šlechtění trvalo mnoho desítek let. Většina z nich patří mezi teplotně náročné orchideje, které však vyžadují zimní klid s poklesem nočních teplot k patnácti stupňům. Potřebují i dostatek světla. Od jara je dostatečně zalévejte a přestřikujte, rostlina však nesmí stát ve vodě. Hnojte ji buď na list, nebo jednou týdně speciálními hnojivy na jaře a v létě. Na podzim přísun živin ukončete, omezte i zálivku jen na pravidelné mlžení. Výborně rostou zasazené v kouscích borovicové kůry, které by měly být velké dva až čtyři centimetry.

Pěstování hybridů rodu Paphiopedilum

Většina prodávaných hybridů je množená laboratorní metodou in vitro, tedy z dělivých pletiv. Je to levné a výsledné rostliny jsou všechny stejné. Náročné je však šlechtění, nejlepší kultivary mají velmi složitý původ. Tyto hybridy jsou ideální pokojové orchideje vhodné i pro úplné začátečníky. Nejlépe jim vyhovuje teplota kolem dvaceti stupňů, pokud klesne na delší dobu pod sedmnáct stupňů, rostlině to škodí. Dobře snáší nižší vzdušnou vlhkost moderních bytů. Přímé slunce na jižním okně rostliny ničí, proto je postavte do polostínu na východní nebo západní straně. Zalévají se dvakrát až třikrát týdně, substrát musí mezi jednotlivými zálivkami proschnout, jinak uhnívají kořeny. Rostlina nesmí zůstat v misce s vodou. Důležité je také, aby listy, zvláště v úžlabí, nezůstávaly trvale vlhké, jinak hrozí bakteriální nebo houbové infekce.

Romana Rybková, foto autorka

Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

           .