Organické hnojení prospívá nejen rostlinám, ale i půdě

Zahradě svědčí nejlépe, jeho používání má ale svá pravidla. Poradíme vám, jak živočišný odpad skládkovat a podle čeho se rozhodnout, jestli vám lepší službu udělá ten koňský, slepičí, kravský… nebo třeba sloní.

Foto: Shutterstock

Dnes se slovo „organické“ používá ve zcela jiném smyslu než dříve. Pojmem organické hnojení nemyslíme „bio“ ani „přírodě milé“ hnojení, pouze tím vyjadřujeme, že obsahuje látky s organickým uhlíkem vázaným na vodík. Kromě základních živin, mezi něž spadá dusík, fosfor, draslík, vápník a hořčík, zde najdete i celulózu, lignin, aminokyseliny, bílkoviny nebo i rostlinné hormony. Tyto látky mají velký přínos nejen pro rostliny, ale zejména pro půdu – jednak zlepšují její kyprost a jímavost pro vodu, jednak navyšují objem humusu, který zaručuje trvalou a vysokou úrodnost.

Proč rostlinné hnojivo nestačí?

Organická hnojiva mohou pocházet buď z rostlinných, nebo ze živočišných zdrojů. Nejznámější je kompost, který využívá přeměnu pomocí mikroorganismů za vhodných tepelných a vlhkostních podmínek. Jde o přírodní proces, který má ale i své nevýhody: přeměna trvá dlouho a nevyniká zrovna velkou výtěžností – ze sta kilogramů čerstvého materiálu vznikne jen několik kilogramů použitelného hnojiva.

Pro celou zahradu tedy rozhodně nestačí, a před vámi leží rozhodování, čím kompost doplnit. Hnůj, tedy odpad trávení užitkových zvířat, představuje druhý typ organického hnojiva. Není vlastně důležité, z jakého zvířete pochází, ale spíš, čím se daný tvor živí. Výkaly masožravců se nevyužívají, mají totiž zcela jiné chemické složení – chybí jim natrávená rostlinná složka, která se později promění v cenný humus.

Dalším zdrojem organických látek se může stát i podestýlka, typicky sláma nebo třeba listí či piliny. Takový hnůj získáte z malochovů, ve velkých provozech se používá méně, protože zvyšuje nároky na dopravu i čištění zvířecího stání.

Čerstvý na záhony nepatří

Žádný hnůj se nepoužívá okamžitě, nejprve musí zůstat na skládce (čtvrt až půl roku), kde se částečně fermentuje a vyprchají z něj plynné složky, které by mohly rostliny popálit. V praxi se čerstvý hnůj zapravuje na podzim a na jaře se sází nebo seje – půdní mikroorganismy se za několik týdnů postarají, aby vše probíhalo, jak má.

Skládkování (v této souvislosti se někdy používá i termín kompostování) se využívá pro větší objem materiálu (třeba plný vlek za auto), pro který byste do konce sezony nenašli na zahradě uplatnění. Menší množství (plné zahradní kolečko) stačíte zarýt.

Foto: Unsplash

Jak se skládkuje hnůj?

Pokud získáte větší množství živočišného hnoje, měli byste ho správně uložit, aby uzrál. Dodržujte jednoduché zásady, a sice: podložit, promíchat, zakrýt. Podložení nepropustnou plachtou zajistí, aby vytékající močůvka neznečistila okolí, případně podzemní vodu. Jak docílíte toho, aby se vlhkost vsákla? Promíchejte hnůj se zeminou v poměru 10:1 (půdy dáte méně).

Následné zakrytí zařídí, ať se materiál rychle zahřeje a nastartuje rozklad, v druhé řadě potom zamezí vyplavování živin za deště. O „zralém“ hnoji můžeme hovořit asi za čtyři měsíce (12–16 týdnů). Pokud získáte materiál z hluboké podestýlky, dá se používat prakticky hned. Proces zrání totiž začíná už ve stáji – zvířata výkaly a podestýlku průběžně ušlapávají, a když vrstva měří asi půl metru na výšku, vyveze se.

Od kterého zvířete pochází?

Kravský hnůj (pro orientaci vězte, že obsahuje: 20 % organických látek, 0,45 % N, 0,1 % P, 0,41 % K) se dříve považoval za nejdostupnější variantu. Zahradníci si ho cenili nejen pro výborné a vyvážené složení živin, ale i pro složku slámy, která půdě dodala kyprost a vzdušnost. Dnes se shání podstatně hůře.

Sloní hnůj sice vypadá jako rarita, ale v praxi jde o možnost velmi podobnou hnoji kravskému. Bydlíte-li poblíž zoo, klidně můžete sloní hnůj využívat – potrava slonů mívá ryze „bio“ složení, což slibuje kvalitní odpad, a pro vás jistotu, že nic špatného do půdy nedáváte. I sloní hnůj by každopádně měl projít proměnou – uzráním na skládce nebo rozkladem v půdě.

Koňský hnůj se kvalitou velmi blíží kravskému a v posledních desetiletí se jeho dostupnost naprosto otočila. Hlavně v okolí měst ho koupíte snadno, na koňské výběhy a pastviny narazíte na procházkách daleko častěji než na kravíny. Jedná se o kvalitní hnojivo pro všechny příležitosti, díky vysoké výhřevnosti se využívá i pro pařeniště.

Foto: Unsplash

Prasečí hnůj (bez naředění vodou) má jiné složení, ve srovnání s hnojem od krav obsahuje mnohem více fosforu a draslíku a méně dusíku – prasata se krmí jaderným krmivem, nikoli trávou a siláží jako skot. Pomalu se rozkládá, okyseluje půdu a musíte jej kompostovat. Vyhovuje třeba póru a celeru. Prasečí kejda se pro zahrady se nevyužívá, jen pro pole, neboť se velmi špatně dopravuje. Jde o tekutou směs výkalů a vody, prasata se totiž chovají více na roštech nebo ve výbězích bez podestýlky.

Slepičí trus (11,5 % org. látek, 1,2 % N, 0,4 % P, 0,4 % K) – slepice se řadí mezi všežravce, značný díl potravy zaujímá šrot a pšenice, slepičince tedy obsahují především více fosforu. Trus rychle uvolňuje živiny a rostliny jím snadno přehnojíte. Proto se kompostuje, můžete ho také míchat s rostlinným odpadem. Proměny ale můžete docílit i kvašením, které živiny uvolní do té správné formy. Získáte tak hnojůvku, s níž po naředění přihnojíte rostliny v sezoně. Vysoký obsah fosforu podporuje kvetení a nasazení plodů, hodí se i pro balkonovky.

Králičí hnůj krásně dokazuje, že i čistě rostlinná strava hlodavců může představovat kvalitní zdroj živin. Bohužel zde obvykle narazíte na limit v podobě malého objemu: pro zahradu byste potřebovali chov o desítkách kusů, jediný mazlíček vás „nevytrhne“. Nedílnou součást odpadu představuje i podestýlka nasáklá koncentrovanou močí – i z toho důvodu byste vždy měli obsah kotce kompostovat.

Ovčí a kozí hnůj získáte poměrně snadno z domácích malochovů. Oba druhy radíme vždy nechat uzrát nebo kompostovat – rychle se totiž rozkládají a snadno jimi rostliny přehnojíte, nebo dokonce i spálíte. Mohou se na podzim zarýt, nikoli však do velmi lehké půdy.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock a Unsplash