Pokojové rostliny do každých podmínek

24. 03. 2018

Všechny rostliny, které se obecně označují jako pokojové, jsou ve svých domovinách běžnými trvalkami přizpůsobenými odlišným životním podmínkám. A jejich životní cyklus, který nám připadá neobvyklý nebo zajímavý, pouze odpovídá tomu, k čemu směřují všechny […]

Tlustice

V bytových podmínkách se nejčastěji pěstují tropické a subtropické rostliny náročné na teplo. V panelových a některých rodinných domech bývá navíc i sucho, což jsou podmínky, které vyhovují jen některým rostlinám. Jistě vás napadnou sukulenty, které se umějí bránit ztrátám vody svým specifickým tvarem, dužnatostí a často i odlišnou strategií rozmnožování. Existují ale i jiné rostliny, které teplému a suchému prostředí čelí třeba silnými ostnitými listy nebo voskovou vrstvičkou na listech.

Na okraj…
Klasické rozmnožování ze semen, běžné u domácích trvalek, není u pokojových rostlin příliš obvyklé, mnohem častější je rozmnožování vegetativní. Například sukulenty se rozmnožují z oddělků, zakořeňují z odpadlých listů, nebo na svém těle dokonce vytvářejí dceřiné rostlinky. Řada rostlin se také množí odnožemi, což je efektivní způsob množení, ke kterému dochází za příznivých životních podmínek. Na chudém místě a špatném stanovišti rostliny naopak přepnou do úsporného režimu a místo rychle se vyvíjejících odnoží raději vytvoří květy a semena, která mohou v půdě počkat na lepší období i řadu let.

Vhodné druhy

Krvokvět

Mezi druhy, které uspějí v suchých a teplých podmínkách, najdete mnoho nenáročných rostlin. Příkladem jsou třeba nejrůznější tlustice (Crassula sp.), z kterých při dobré péči vyrostou za několik let statné a bytelné stromky. Přimět je ale ke květu je poměrně těžké a není to možné bez klidového období a snížení teploty a zálivky na absolutní minimum.
S teplými byty se vyrovnají i bilbergie (Billbergia sp.) pocházející z Jižní Ameriky, které tvoří do kornoutku stočené šedavé tuhé listy, často s kresbou či jemnými ostny. Příliš se nerozrůstají, nevytvářejí klasické odnože a v pěkném kompaktním tvaru zdobí místo celá léta. Rozkvétají zajímavými květy, přičemž samotné kvítky nejsou moc nápadné, ale zářivě růžové obalové listeny na rašících květech jsou překrásné. Bilbergie dobře snášejí i přímé slunce.
Naopak v posledních letech oblíbený zamioculcas (Zamioculcas sp.) ze Zanzibaru se spokojí i s menší dávkou světla. Roste dost pomalu, ale vytváří vysoké rostliny s robustními listy, a potřebuje proto prostorný a stabilní květináč.
Do bytových podmínek se hodí i málo pěstovaná Murraya exotica s trochu neohrabaným českým názvem tlustoslupka. Pochází z Dálného východu a říká se jí také pomerančový jasmín. Celá rostlina je totiž poseta bílými kvítky, které rozkvétají několikrát do roka a voní po citrusech. Tlustoslupka snáší i nižší teploty a lze ji bez problémů letnit. Bohatě rozkvétá ale jen v teple a potřebuje dostatek slunce. Z jejího kompaktního keříku, který se v Asii často pěstuje jako bonsai, se využívají květy, plody (koření) i kůra (parfémy).
Naprosto nenáročný je rovněž pryšec (Euphorbia milii), kterému se výstižně říká trnová koruna. Nejvíce slunce potřebuje v zimě – v létě si klidně vystačí se severním oknem, v zimě ale potřebuje jižní stranu. Neúnavně kvete drobnými, korálově oranžovými či žlutými kvítky a má silné trny, proto se nehodí do bytu s malými dětmi. Jde ale o nenáročnou, na pohled zajímavou rostlinu, která bude ve skupině na parapetu vypadat moc dobře.

Výhody a nevýhody vybraných rostlin
+ méně náročné na zálivku
+ nenáročné na speciální vybavení (skleníky, zvlhčovače)
+ nemusejí se rosit
– rychlé vysychání holé půdy
– v teplých bytech nemají „po sezoně“
– v suchém prostředí je napadají listoví škůdci
– často potřebují dost světla
– při častém zalévání uhnívají

FOTO: SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ