Pošlete nachlazení k šípku!

Změna počasí se každoročně stává velkou zkouškou pro naše zdraví. Kdykoli střídáme pobyt venku a v interiéru, naše tělo se musí popasovat s výraznými tepelnými rozdíly. V kombinaci s úbytkem denního světla a s kratší dobou strávenou na čerstvém vzduchu tak závěr roku představuje velký nápor na naši kondici. Pokud jste zrovna nastydli nebo vás škrábe v krku, vyzbrojte se cennými tipy na přírodní léčbu i prevenci.

Foto: Shutterstock

Nezapomínejte na petrželovou nať

Před nástupem chorob nás v první řadě chrání imunita. Ta se samozřejmě nevytvoří za pár dní, ale díky dlouhému a slunnému babímu létu máte koncem roku už slušně „našlápnuto“. Vaši obranyschopnost výrazně posílí také pravidelný každodenní pobyt venku a další nepostradatelný faktor: vitamin C. Každý ví, že ten nejcennější získáváme v přírodní formě, tedy jako součást ovoce a zeleniny. Trošku podceňovanou složkou jídelníčku bývají zelené natě. O těch se často mluví v souvislosti s obdobím předjaří, ale nezapomínejte na ně ani teď. Víte, že petrželová nať obsahuje více vitaminu C než papriky? Objemově jde pochopitelně o velký nepoměr, 100 gramů papriky sníte jako nic, zatímco 100 gramů petrželové natě rozhodně nezkonzumujete na posezení. Ale stačí si tento údaj pamatovat a dopřávat si nejrůznější zelené posypky z natě cibule, celeru nebo póru – třeba k tvarohovým pomazánkám, vajíčkům, pomazánkovému máslu i tavenému sýru. Spoustu vitaminu C najdete samozřejmě i v ovoci, jako výborný zdroj se dají využít také šípky.

Šípky, naše zlato

Plody šípkových růží měli v oblibě už naši předci. Napodobte je a zkuste si je také nasušit. Kromě planých šípků (druh Rosa canina) lze keře výnosnějších druhů i záměrně pěstovat na zahradě. V tom případě se nejčastěji vysazuje druh růže svraskalé (Rosa rugosa) s opravdu velkými plody (až 4 centimetry) oranžové barvy a s výraznými cípy po okvětí. Keře jsou poměrně nízké, dorůstají asi do metru. Mají sedmičetné listy světle zelené barvy, od června do srpna růži zdobí nápadné, purpurově růžové jednoduché květy, které výrazně voní. Husté keře, jež kvetou celou řadu týdnů, si oblíbili ekozahradníci hned z několika důvodů: vidí v nich zdroj pastvy pro včely, vitaminu C pro sebe a útočiště v hustých větví pro ptáky. Tento pohledný keř ale rádi používají i zahradní architekti: snáší totiž i mírně zasolenou půdu, hodí se pro zpevňování svahů, nevadí mu ani exhalace, holomrazy či horká léta.

Foto: Shutterstock

Vhodná kandidátka na výsluní

Nelze zapomínat ani na růži dužnoplodou (Rosa villosa, syn. Rosa pomifera), zařazenou dokonce mezi ovocné druhy. Roubuje se na růži šípkovou, dorůstá do výšky kolem 1,5 až 2 m. Pro své krásné květy sytě růžové barvy se využívá i v sadovnictví, na zahradě vám tedy ostudu rozhodně neudělá. Odrůda ‚Karpatia‘ má kulovité lesklé červené plody, ty se spíš než šípkům podobají malým hruštičkám nebo jablíčkům. Jediný nárok, který nelze obejít, je slunné stanoviště. Mezi další výhody tohoto kultivaru patří nenáročnost a odolnost, netrpí běžnými chorobami růží (černá skvrnitost listů) ani ji nenapadají škůdci typu pilatek. Keř měří asi metr a půl na výšku i na šířku, z jednoho seberete asi tři kilogramy plodů.

Foto: Shutterstock

Cizinku, nebo domácí?

Zdálo by se, že kritériem, který z obou druhů si vysadit, bude jen podoba květů nebo výtěžnost plodů. Není tomu tak – jak se říká, ďábel se ukrývá v detailu. Růže svraskalá pochází z Asie a měli bychom zabránit jejímu šíření do volné přírody, roste zde někdy jako neofyt. Problém u tohoto druhu spočívá v postupném opanování prostoru, které omezuje bohatost rostlinných společenstev. Ostré drobné trny, jež velmi hustě pokrývají výhony, zůstávají dlouho na zemi a výrazně více se zachytávají v srsti a na kůži volně žijících zvířat. Navíc se růže svraskalá může pochlubit velkou odolností, a proto je vykopání vzrostlého keře bez pomoci herbicidů prakticky nemožné – na domovském kontinentu se velké plochy dokonce vypalují. Proto lze pro českou krajinu z ekologického hlediska jednoznačně doporučit spíše evropskou růži dužnoplodou než růži svraskalou. Dvojnásob by to mělo platit tam, kde poroste na chalupách sousedících s volnou krajinou nebo na velkých přírodních zahradách s malou údržbou.

Foto: Shutterstock

Jak šípky zpracovat?

Třebaže máme šípky spojené hlavně s druhou polovinou roku, a hlavně s Dušičkami, opak je pravdou. Nejvyšší kvalitu (tedy až 800 mg vitaminu C na 100 gramů sušeného materiálu), dosahují při sklizni na konci srpna a v září, tedy na konci léta, zásadně ale před příchodem mrazíků. Pro přípravu kvalitního čaje byste proto měli sklízet plody ideálně vybarvené a tvrdé (přemrzlé se využívají nejen na marmeládu, ale i sirup či omáčku). Velké plody se nejlépe suší v sušičce nebo v troubě nastavené na velmi nízkou teplotu (cca 70 °C). Trvá to dost dlouho, není ale vhodné je pokrájet. Každoročně si vždy nasušte novou várku – vše, co jste si nasbírali, tedy spotřebujte nejpozději do nové sklizně. Nejkvalitnější čaj se připravuje jako macerát, kdy se podrcené šípky zalijí přes noc studenou vodou, a ráno se se celá směs přihřeje nebo i krátce povaří. Obsažené flavonoidy chrání vitamin C před rychlou degradací. Jemných chloupků, které se z šípků uvolní, se zbavíte kávovým filtrem nebo přelitím před husté plátýnko. Můžete samozřejmě sáhnout i po „rychlé“ variantě, kdy nadrcený materiál přelijete horkou vodou a po čtvrthodinovém vylouhování rovnou popíjíte.

Foto: Shutterstock

Velká trojka proti nachlazení

První pomocí při promoknutí a nastuzení, což za našich prarodičů zahrnovalo prakticky jakékoli prostydnutí (nejen z důvodu promočených bot, chybějící čepice a pláštěnky, ale i vlivem nepřevlečení vlhkého trička po tréninku), býval lipový, případně bezový čaj. Vyvolával nejen prohřátí, ale hlavně pocení, které snižovalo horečku. Nutný byl ale pobyt v posteli, která se pacientovi převlékala, aby stále ležel v suchu a teple. Dnes k této dvojici přistupuje i zázvor. Čaj z nastrouhaného oddenku díky gingerolu také vede k silnému prohřátí, navíc působí i protivirově. Pravidelné popíjení odvaru ze zázvoru několikrát týdně vede prokazatelně k lepšímu zdravotnímu stavu i ke zvýšení odolnosti. Pozor ale musejí dávat lidé s bolavým nebo citlivým žaludkem – velké a pravidelné dávky zázvoru jej mohou podráždit, proto se doporučuje nepít ho na prázdný žaludek. Denní dávka čerstvého kořene by neměla překročit čtyři gramy.

Tip pro vás: Čaj z lípy vyvolává malátnost, má mírně sedativní účinky. Proto si jej nepřipravujte, pokud potřebujete soustředění a mentální výkon (třeba při práci z domova), tehdy ho nahraďte raději čajem z květů černého bezu.

Foto: Shutterstock

Když chcete uzdravit svůj krk

Pro počínající infekce, které se ohlašují nezaměnitelným pocitem „škrábání v krku“, jsou velmi vhodné přírodní prostředky. Pokud je nasadíte hned, jejich mírný účinek často zabrání rozvinutí infekce do závažnějšího onemocnění, které se už bez lékaře neobejde. Na prvním místě stojí rozhodně heřmánek, v něm obsažený chamazulen a alfa-bisabolol uklidňuje a dezinfikuje sliznice, ničí choroboplodné zárodky, proto účinkuje proti virovým i bakteriálním infekcím. Pokud si uděláte tři šálky denně, druhý den už pocítíte výrazné zlepšení a za dalších čtyřiadvacet hodin potíže často zcela ustoupí. Jako výborný pomocník při potížích s krkem se osvědčila také běžná kuchyňská cibule. Čaj z ní uvařený velmi pomůže při chrapotu a ztrátě hlasu. Recept vás potěší svojí jednoduchostí – polovinu obyčejné cibule (pokud je malá, tak celou) pokrájíte do kastrůlku a zalijete ji větším šálkem vody. Po přejití mírným varem necháte obsah zchladnout přikrytý pokličkou. Ještě příjemně teplý nápoj přecedíte přes sítko a přisladíte medem, můžete přidat i pár kapek citronu. Pomalu upíjíte po celý den, připravte si tři dávky. Tento čaj pomůže zvlášť dětem, pro které „cucací“ tablety z lékárny mají příliš výraznou chuť.

Tip pro vás: Pozor na jinou bylinu s antiseptickým účinkem, a sice šalvěj. Často se také doporučuje při nachlazení, ale není vhodná právě při chrapotu. Silně totiž vysušuje sliznice, proto potíže ještě zhorší. Pomůže ale při kašli.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock