Proč vybrat nábytek a terasy ze dřeva?

Dřevo, které není třeba natírat. Také jste si koupili stůl a židle z cizokrajného teaku, protože se o ně nebudete muset starat? Určitě už jste zjistili, že to není pravda. I tak jste ale vybrali správně.

Dřevěný nábytek na terasy a zahrady patří. Vydrží zde dlouhá léta, ale musíte mu věnovat potřebnou péči. Jak bude náročná, záleží na druhu a původu tohoto přírodního materiálu.

Jak poznat odolný nábytek

Na výrobu nábytku se používají cizokrajné dřeviny místo těch domácích. Důvodem je odolnost. Srovnáte-li sibiřskou a domácí borovici, ta první pochází z náročných klimatických podmínek, a tak rostla pomaleji. To se projevuje na kvalitě dřeva, které je hustější, tedy také pevnější a odolnější. Další skupinou jsou exotické druhy, například meranti, eukalyptus, wenge a samozřejmě teak. Ten obsahuje speciální oleje, které ho ochrání před vlhkem a vodou. S oblibou se uvádí, že se z něj kdysi stavěly lodě a že v anglických parcích najdete i stoleté lavičky vyrobené právě z tohoto materiálu. Ovšem pozor, i teaků existuje více druhů. K nejdražším patří pravý barmský – je velmi vzácný, neboť už je téměř vytěžený. Jeho indonéské varianty, záměrně pěstované na stavební materiál, už nemají takové vlastnosti. Proto pozor na záměnu, hnilobné procesy lze u nich pozorovat už po několika letech.

Samozřejmě se setkáte i s nábytkem z tuzemských dřevin. Pak zvolte raději tvrdá dřeva, vydrží déle než ta měkká. Zatímco do první skupiny patří třeba buk, dub, akát a stále oblíbenější modřín, měkká zastupuje smrk a o něco odolnější borovice s vyšším obsahem pryskyřic. Při výběru dřevěného nábytku se podívejte na masivnost konstrukce a u židlí a křesílek počet a hustotu lamel. Bude-li jich málo, je pravděpodobné, že vám popraskají. A pozor, dřevěné stoly by měly mít tloušťku desky alespoň 2,8 centimetru, jinak se může začít kroutit. Čím masivnější bude, tím lépe.

Natírání nábytku

Ať už si koupíte nábytek z tuzemského nebo cizokrajného dřeva, budete jej natírat a ošetřovat. Liší se jen interval, po kolika letech je údržba nutná. A rozdíl je i v tom, zda ho musíte na zimu uklízet nebo může zůstat venku.

Je pravda, že teak, eukalyptus a další cizokrajná dřeva natírat nepotřebují, ovšem pak ztrácejí svou medovou barvu, kterou nahrazuje stříbrnošedá patina, na povrchu se také mohou objevovat drobné praskliny, které se však nezvětšují. Sice se tím nijak nezhoršují vlastnosti nábytku, ale většině lidí se tento vzhled nelíbí, a tak raději stůl a židle natřou, přesněji napustí teakovým olejem nebo jeho levnějšími alternativami. Ošetření byste měli dělat až poté, co povrch zmatní, voda na něm přestane tvořit kapky a začne se vsakovat dovnitř. Zpravidla to bývá po prvním měsíci používání, ideální je napouštění opakovat vždy na začátku a konci sezony, není to složité ani časově náročné. Povrch nemusíte brousit, olej nanesete štětcem a ještě ten den lze nábytek používat. Pozor, pokud už nábytek začne získávat šedou patinu, původní barvu mu oleji nevrátíte!

Velmi podobná je i péče o tuzemské dřeviny, které je třeba také pravidelně impregnovat. Ideální jsou lazurovací laky, které se vsakují do dřeva a na povrchu vytvoří ochranný film.
Na rozdíl od exotického nábytku však i takto ošetřené sestavy musíte na zimu uklízet do suchých prostor a schovávat je před vytrvalým deštěm. Exotické dřeviny mohou zůstat venku celoročně.

Dřevěné terasy

Na stavbu dřevěných teras se většinou používají dobře vysušená prkna, která se opracovávají na přesný rozměr a frézují, čímž vzniká kvalitnější a pro montáž stálejší materiál, než pokud byste používali pouze přirozeně vyschlá prkna. Na výběr máte jak výrobky s hladkým povrchem, tak s protiskluzovými drážkami, které jsou v exteriéru bezpečnější, a to nejen za deště a v zimním období.

Na trhu se stále častěji objevují i dřevěné dlaždice, vhodné hlavně na stavbu menších teras či vylepšení balkonů. Jejich základ tvoří zpravidla polypropylenový vysoce stabilní podkladový rošt, na nějž jsou jednotlivé latě přišroubované. Dlaždice jsou vybavené zasouvacím zámkem, což značně zjednodušuje pokládku i rozebrání terasy. Pokud je potřebujete upravit na určitý rozměr, jednoduše se dají uříznout obyčejnou pilkou. Jednotlivé díly jsou skladné, takže je můžete na zimu uložit třeba do garáže nebo sklepa. Dlaždice se kladou na rovnou pevnou plochu, mnozí je využívají k zakrytí starších vydlážděných či vybetonovaných teras, které už nevypadají dobře, ovšem stále jsou po stavební stránce v pořádku.

Zajímavě působí i dřevěná špalíková dlažba. Pokládá se podobně jako klasické dlažební kostky do štěrkopískového lože s pískovou mezivrstvou. Na spárování se použije například křemičitý písek, aby bylo zajištěno odvodnění. Dřevěné kostky je vhodné před položením navlhčit.

I u teras platí, že na výběr máte levnější domácí dřeviny a dražší exotické. Z první skupiny se nejčastěji kupuje impregnovaná borovice, která touto úpravou získává dlouhou životnost, dále pak stepní borovice či sibiřský modřín. Z exotických dřevin se používá například bangkirai, které si můžete zvolit ve žlutohnědé barvě nebo hnědé s červeným odstínem, massaranduba, mahagon, merbau, garapa, akát nebo červený cedr. A samozřejmě teak.

Na pokládce záleží

Životnost dřevěné terasy značně prodlouží správná pokládka a příprava místa. Volit můžete jak klasický podklad z písku, štěrku či kamínků, tak betonovou desku. Nezapomínejte na správný sklon plochy, protože musí být zajištěný odtok vody. Samotné dřevo se potom klade na připravený rošt. V jaké vzdálenosti budou od sebe jednotlivé díly, záleží na využití terasy, druhu a síle dřeva. Všeobecně se doporučuje rozestup 20 až 50 centimetrů. Anebo stačí podkladní hranoly uložit třeba na vybetonované patky, podložky z umělé hmoty nebo gumy. K připevnění používejte speciální vruty, které by měly být minimálně dvakrát delší, než je tloušťka prkna, na každé straně byste měli mít vždy dva šrouby. Myslete také na to, že bude docházet k rozpínání a sesychání prken. Proto je nesmíte dávat těsně k sobě, ale doporučuje se mezi nimi ponechat mezery v rozmezí čtyř až osmi milimetrů. Větší odstup, zhruba centimetr, byste měli zachovat od zdi domu nebo jiného pevného předmětu.

Natírání není nutné zlo

Povětrnostní vlivy, pravidelné střídání deště a sněhu s vysokými teplotami, ale i přirozená vlastnost dřeva, které pracuje, nebo ochrana proti parazitům – to vše jsou důvody, proč je třeba dřevěné zahradní stavby pravidelně natírat a chránit. Natírání už dávno není takovým zlem jako kdysi. Stále dokonalejší lazury, oleje nebo impregnace totiž prodlužují intervaly mezi jednotlivými ošetřeními až na několik let. Kdysi tolik oblíbené fermežové a syntetické nátěry postupně vytlačily v současnosti ty vodou ředitelné. Mají dvě velké přednosti – snadněji se s nimi pracuje a také jejich životnost, jak prokázaly mnohé zkoušky, je mnohem delší než u starších produktů. Jak oleje, tak lazurovací laky lze zvolit pigmentované do různých odstínů nebo transparentní. Většina lidí volí ty první, neboť lépe zakryjí různé barevné rozdíly a nedokonalosti dřeva. Navíc platí, že čím tmavší pigment, tím vyšší ochrana vůči škodlivému UV záření. A čím lépe je dřevo chráněno, tím delší mohou být intervaly mezi jednotlivými natíráními. U transparentních nátěrů majitele láká to, že si dřevo zachovává svůj přirozený vzhled a barvu, a to včetně různých vad a nepravidelností, které jsou pro přírodní materiály typické.

Dřevo, které opravdu nemusíte natírat

Přejete si dřevěnou terasu, kterou opravdu nebudete muset natírat? Existuje, jen místo dřeva sáhněte po dřevoplastu. Jde o kompozitní materiál vyrobený z přírodního dřeva, přesněji dřevěných pilin, a polymeru, nejčastěji se používá polymer HDPE, který je velmi odolný vůči teplotním výkyvům. Poměr mezi oběma složkami se zpravidla pohybuje půl na půl či 40 ku 60 procentům – podle výrobce a jeho receptury. Výsledné vlastnosti jsou však velmi podobné a na zahradě neocenitelné – pevnost, odolnost, jednoduchá údržba a dlouhá životnost, dále je nenapadají dřevokazní škůdci, nekroutí se ani neštěpí. Další jeho výhody oceníte zvláště na terasách a u bazénu, kde jste zvyklí chodit bosi. Na rozdíl od dlažby totiž dřevoplast ani mokrý neklouže a rychle schne. Oproti masivnímu dřevu má tu výhodu, že netvoří třísky, a tak si je nezadřete do bosého chodidla. A nevadí mu ani chlor či slaná voda.

Tenkovrstvá, nebo silnovrstvá lazura?

Půjdete-li si koupit lazurovací lak, objevíte v regálech dva typy: tenko- a silnovrstvý. Jaký je mezi nimi rozdíl? Tenkovrstvá lazura nezanechává na povrchu dřeva film a zcela se vsákne do vrchní vrstvy dřeva. Je tak vhodná pro ošetření dřeva na zahradě, tedy nábytku, teras, pergol nebo plotů. Silnovrstvá lazura na povrchu dřeva zanechá silnější vrstvu a vytváří tak ještě odolnější bariéru proti povětrnostním vlivům. Používá se třeba na okna a dveře.

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock

Uložit