Prosté i vznešené lilie

V polovině prázdnin začínají naplno rozkvétat i druhy vysokých cibulovin, jako jsou mečíky či lilie.

Barvami hýřící asijské a orientální hybridy však vycházejí z botanických druhů.

A právě lilie měly na zahradách vždy výsostné postavení. Dříve se téměř výhradně pěstovaly lilie bílé, které jako symbol nevinnosti rostly ve farních i venkovských zahradách. Jemnou vůni, která je pro ně typická, si zamiluje každý. Dnes se kromě nich pěstují tvarově a barevně rozmanité hybridy, často označované jako asijské či orientální.

V zahradě

Dříve se téměř výhradně pěstovaly lilie bílé, které jako symbol
nevinnosti rostly ve farních i venkovských zahradách.

Moderní sortiment lilií vychází většinou z lilie cibulkonosné (L. bulbiferum) pocházející z Balkánu a Pyrenejí. Zajímavé je, že v úžlabí jejích listů vznikají pacibulky, kterými je možné rostlinu vegetativně množit. Vzniklé rostlinky ale kvetou až po několika letech. Barvami hýřící asijské a orientální hybridy však vycházejí z botanických druhů, jako je lilie zlatá (L. auratum), lilie královská (L. regale) a další. Potřebují kyprou vlhčí půdu, hodně živin a slunečné stanoviště. Hodí se i do velkých trvalkových záhonů a často silně voní. Na zimu se nevyrývají, lépe ale přezimují s lehkým krytem.

V přírodě

U nás se ve světlých hájích setkáte nejčastěji s lilií zlatohlavou (Lilium martagon). Najdete ji obvykle na polostinných místech s humózní půdou, jejíž reakce bývá zpravidla mírně zásaditá. Nejlépe prospívá pod stromy nebo mezi keři, protože nemá ráda celodenní sluneční úpal. Ten naopak nevadí lilii bělostné (L. candida), která pochází ze Středomoří. V české přírodě tento evropský druh běžně neroste, pokud ano, rozšířil se sem ze zahrad a parků, kam se hojně vysazuje. Oba druhy lilií bez problémů přečkají naše zimy, prospěje jim ale zimní nastýlka z listí.

FOTO: SHUTTERSTOCK

Prosté i vznešené lilie