Litevci považují za svůj strom dub, podobně jako řada jiných národů. Za národní rostlinu si ale vybrali nezvyklou routu. O úctě k ní svědčí i skutečnost, že se její název stal oblíbeným ženským jménem – […]
Litevci považují za svůj strom dub, podobně jako řada jiných národů. Za národní rostlinu si ale vybrali nezvyklou routu. O úctě k ní svědčí i skutečnost, že se její název stal oblíbeným ženským jménem – Ruta.
Routa vonná
Routa vonná (
Ruta graveolens) není květina, nýbrž polokeř, podobně jako třeba levandule. Její listy jsou díky siličným žlázkám proti světlu tečkované (jako u třezalky). Patří do čeledi routovitých spolu s naší domácí třemdavou bílou, blízkými botanickými příbuznými jsou překvapivě i teplomilné citrusy. Třebaže má routa v názvu označení vonná, je její vůně natolik výrazná, že může leckomu připadat až nepříjemná. Za pozornost stojí její čtyřčetný (nebo pětičetný) květ s nápadně dlouhými tyčinkami a velikým děleným zeleným semeníkem.
Léčí i chutná
Routa patří k méně známým rostlinám a používá se hlavně v lidovém léčitelství.
Odedávna se routa hojně využívala jako léčivá rostlina, má totiž výrazné účinky na trávicí ústrojí, ledviny, působí na prokrvení a používá se i zevně k léčení hnisajících ran. Kromě léčitelství se s routou můžete setkat také v běžné kuchyni. Čerstvé mladé listy s ostrou pikantní chutí se ve středomořských zemích používají v malém množství do čerstvých salátů. Nakládají se také do alkoholu a vyrábí se z nich krajová kořalka s typickou zelenou barvou, která však pro své účinky na žaludek a ledviny neslouží jako alkohol, ale jako digestiv nebo lék, podobně jako u nás becherovka.
Podmínky pěstováníRoutu ale nemusíte pěstovat jen jako léčivku, lze ji dobře využít i jako zajímavou rostlinu na suché, výslunné štěrkové záhony, kde kvete od června do září. Potřebuje hodně světla a tepla, u nás se pěstuje jen v zahradách. V jižních středomořských státech roste ale planě, zejména v krasových oblastech, vzácně ji lze najít i na Slovensku. S ohledem na svůj mediteránní původ potřebuje routa teplo a propustnou půdu s vyšším obsahem vápníku. Množí se na jaře řízky nebo dělením trsů, v této době lze vysévat i velká bradavičnatá semena. Při ošetřování je třeba pracovat v rukavicích, protože siličné látky mohou způsobit podráždění kůže, které někdy končí až otokem a puchýři.
Routa a heraldikaMožná jste se s termínem routa setkali také v heraldice – označuje se tak heroldská figura, geometrický obrazec odvozený od kosočtverce. Jde ale jen o slovní shodu, mezi routou botanickou a routou heraldickou není žádný vztah, jedná se o dva odlišné významy.FOTO: SHUTTERSTOCK
Routa, léčivá rostlina pro Litvu
