Smil – krásně kvete a dobře chutná

Smil patří mezi rostliny, které použijete jak v kuchyni (svou vůní připomíná maggi), tak v léčitelství. Pomáhá při zánětech, kašli i bolestech kloubů. Některé odrůdy se hodí i do okrasné zahrady, dají se sušit. Znát je budete spíš pod názvem slaměnka.

Smil nabízí celou řadu snadno pěstovatelných druhů, z nichž některé pocházejí z teplých oblastí Středomoří, například smil italský (Helichrysum italicum), nebo až z Austrálie, což platí pro smil listenatý. Jako skalnička se pěstuje smil písečný.

Léčí kůži i kašel

Nejsilnější léčivé účinky jsou připisovány smilu písečnému – má antibakteriální a protizánětlivé účinky, používá se při léčbě zánětů kloubů, kašle nebo bronchitidy. Podporuje i správné trávení, činnost jater a tvorbu žluči nebo sekreci žaludečních šťáv, omezuje tvorbu žlučových kamenů. Mírní také křeče a pomáhá při migréně.

Smil písečný je často nahrazován smilem italským, který patří k silným antioxidantům a také pomáhá při léčení vnějších potíží, hlavně v kožním lékařství a kosmetice. Urychluje hojení modřin, jizev a otoků, přidává se do masážních a koupelových olejů, kde působí proti stresu, nespavosti i při únavě.

[xyz-ips snippet=“garlo-022″]

Smil zdobí hezké zlatožluté květy, které se objevují v první polovině prázdnin a používají se do suchých vazeb. Někteří ho proto pěstují nikoli jako léčivku, ale jako okrasnou letničku. Z květů se však destilací získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který má regenerační účinky na pokožku a patří k velmi ceněným přírodním produktům.

Do kuchyně

Smilu italskému se říká kari nebo i maggi bylina, neboť toto koření svou vůní hodně připomíná. Hodí se pro středomořskou a orientální kuchyni, například na ochucení pečeného či grilovaného masa, různých paštik, zvýrazní i zeleninové saláty. Dá se používat také do zálivek, nakládá se do olivového oleje či octa, vylepší třeba i majonézu. Jeho chuť a vůně jsou však silné, proto ho používejte opatrně a jen v malém množství.

Smily do zahrad

Smil využijete i v okrasné zahradě. Nejčastěji se pěstuje jako rostlina na sušení, obecně nazývaná slaměnka. Smil listenatý (Helichrysum bracteatum) pochází z Austrálie a pěstuje se jako běžná letnička, vysévá se do truhlíků v březnu. Ven se vysazuje od dubna. Květy se objevují ve druhé polovině prázdnin. Chcete-li je usušit, sklízejte rostlinu polorozvitou a zavěste ji květy dolů na stinném místě.

Často se setkáte i se stříbřitě vlnatým smilem řapíkatým (H. petiolare). Také jde o letničku, která se nepěstuje pro květy, ale krásné jsou na ní dolů splývající výhony s měkkými stříbřitými lístky. Mají podobné využití jako oblíbená molice (Plectranthus), nejde ale o tak robustní rostlinu. V zahradě vytváří vítaný kontrast k pestrým letničkám pěstovaným na slunných místech.

Návod na pěstování

Nároky smilu italského jsou podobné jako u většiny středomořských bylin. Stejně jako levandule nebo rozmarýn potřebuje slunné místo s dobře odvodněným podložím. Při přemokření jej napadá plíseň. Potřebuje zálivku spíše střídmou a mírnou, dobře si poradí i s kamenitými suchými stráněmi. Roste jako nižší keřík, lze z něj dokonce vysazovat i nízké obruby kolem cest. Může růst i na skalkách, dobře se mu daří na sušších horních místech bylinkové spirály nebo na záhonku s chudší půdou.

Smil se snadno množí ze semen. Pokud máte zkušenosti s řízkováním, můžete použít i dělení trsů. V našich podmínkách většinou nepřezimuje, ale můžete jej přenést do studeného skleníku nebo sklepa podobně jako rozmarýn. Tam při minimální zálivce přečká zimu a na jaře opět vyraší. V oblastech s mírnou zimou vydrží i venku – listy zmrznou, ale kořeny v půdě přežijí a na jaře se v oblasti krčků objeví nové výhonky.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock