Umíte zahradničit bez odpadu?

Posečená tráva, plevel vypletý ze záhonů, větve dřevin po jarním prořezu, spadané podzimní listí… Samý odpad, říkáte si? Naopak! Když umíte organickou hmotu správně zpracovat, můžete s ní hnojit, mulčovat, topit či pokrývat zahradní cesty. Čím tedy začít, abyste na své zahradě hospodařili efektivněji?

Pojem „zero waste“ zná každý, kdo se rozhodl jednorázové obaly nekupovat, nebo jim aspoň vdechnout nový život. Trendy snažení o nulový nebo minimální odpad se většinou skloňuje spíš v souvislosti s běžným chodem domácnosti, klidně ho ale můžeme rozšířit i na péči o zahradu. Často se totiž stává, že organické hmoty, které zahrada vyprodukuje, mylně považujeme za odpad, přitom se vždy dají nějakým způsobem zužitkovat a zpracovat. Každý zahrádkář se určitě zvládne dostat do stádia, kdy ze zahrady nevyveze jediný pytel hlíny, spadaného listí nebo posečené trávy. Veškeré materiály se mohou vrátit do půdního koloběhu – třeba jako zdroj užitečného humusu, nebo mulč, který ochrání půdu před vysušením během letního horka.

foto Shutterstock

Které chyby děláme nejčastěji?

Mnozí zahrádkáři omlouvají vyvážení hmot ze zahrady tím, že vlastní příliš malý pozemek, na který se sotva vejde kompostér. Právě kompostér totiž pomůže se zpracováním většiny organických materiálů, které zahrada produkuje (jak se podrobně dočtete v navazujícím článku na straně 25). Jenže ze skromné zahrady logicky vzniká poměrně málo odpadu, a když lidem na domácí kompostér leckdy stačí balkon, jistě se ten zahradní vejde i na malý dvůr. Další, a vůbec největší chyba, které byste se měli vyvarovat? Promísení posečené trávy (nebo jiné hmoty ze zahrady) se směsným odpadem, do kterého určitě nepatří. Nabízí se lepší řešení: Pokud váš přebytečný materiál skončí v kompostárně, vyrobí se z něj kompost, který si na zahradu třeba jednou přivezete zpátky – v podobě zahradnického substrátu, který kompostárna sama vyrobí. Zvládnout tento cyklus ale můžete i sami…

foto Shutterstock

Proč se snažit o bezodpadové hospodaření?

Zpracovat vlastní odpady na další látky a nezatěžovat životní prostředí – asi tak by se daly shrnout hlavní cíle bezodpadového hospodaření. S odvozem jakékoliv hmoty ze zahrady se navíc pojí i spotřeba pohonných hmot. Z trávy, listí i plevelu přitom může vzniknout skvělé hnojivo, které byste jinak museli nahradit synteticky vyráběným preparátem, které opět něco stojí. Pokud se vám tedy povede veškeré materiály efektivně zpracovat, ušetříte hned dvakrát, a ještě vás u srdce zahřeje pocit, že na své zahradě hospodaříte efektivně. Koneckonců tak postupovaly i generace před námi a vnímaly zužitkování odpadů jako zcela přirozené.

foto Shutterstock

Dejte posečené trávě druhou šanci

Seč trávníku k údržbě zahrady neodmyslitelně patří. Jak tedy využít posečenou trávu co nejefektivnější? K mulčování, které v praxi může mít dvojí podobu. Pokud se nechcete zabývat dalším zpracováním této zelené hmoty bohaté na živiny, pořiďte si sekačku s mulčovacím ústrojím. Takový stroj totiž už při seči trávu rozmělní tak, že ji „rozhodí“ po trávníku. Jemně rozmělněná tráva většinou není ani znatelná, snadno se rozloží a poslouží jako hnojivo. Seč ale musí být pravidelná, ideálně prováděná každý týden, aby se nemulčovalo přerostlou trávou. Druhá varianta mulčování spočívá v sesbírání posečené trávy po seči, ideálně do koše sekačky. Trávou se pak dají zamulčovat zeleninové záhony. Vůbec přitom nevadí, že se tráva seče poměrně pravidelně, mulč se totiž dá doplňovat každý týden. Vrstvu doporučujeme spíše slabší, aby se tráva nezapařila – žádoucí je postupný rozklad, kterým se půda obohacuje o organickou hmotu. Pokud sečete květnatou louku, posečenou trávu k mulčování nepoužívejte. Louka se totiž zkracuje ve fázi, kdy už některé plevele i trávy vytvořily semena, která by v zeleninových záhonech určitě nebyla vítanými hosty.

Umíte vyrobit listovku?

Listí by byla škoda nazývat odpadem, obsahuje totiž bohatou dávku živin, kterou můžete znovu navrátit do zahradní půdy. Vedle kompostování se nabízí i jiná „zero waste” možnost: výroba vlastní listovky, tedy cenného mulčovacího materiálu a hnojiva pro kyselomilné rostliny. Domácí listovkou hravě nahradíte rašelinu, kterou se okyseluje půda při výsadbě rododendronů, azalek, vřesů nebo třeba borůvek chocholičnatých (přezdívaných kanadské). Výroba listovky může probíhat buď v klasickém (ideálně laťovém) kompostéru, nebo v igelitových pytlích. Nasbírané listí stačí pouze zhutnit a během sucha zalévat. Listí se rozkládá mnohem pomaleji než tráva, proto se hodí, když mu (hlavně během léta) pomůžete zaléváním, voda totiž rozklad urychluje. I s podpůrnou zálivkou, nicméně, důkladný rozklad zabere i dva roky. Lehkou listovkou se dá také mulčovat: jako mulč se hodí pro všechny kyselomilné rostliny včetně rododendronů a borůvek. Listí určitých druhů mívá ovšem poměrně specifické vlastnosti. Například to ořešákové bývá výrazně kyselé, takže byste ho určitě měli promísit s listím jiných dřevin, například javorů. Ořešákové listí by se nemělo ve velkém množství ani kompostovat – pokud ho přesto chcete do kompostéru přidat, jak jedině v menším množství a prosypané zeminou či jinými materiály.

Zeminu rozhodně neodvážejte

Když se na zahradě dělají výkopy, dost často hrozí, že majitelé odvezou zeminu pryč z pozemku. Pokud chcete jednat bezodpadově, zeminu raději využijte na terénní modelace nebo na výrobu vlastního substrátu. Jak vznikne? Přidáním prosátého kompostu a křemičitého písku. Zemina ovšem musí ve směsi převažovat co do množství. Okyselit ji můžete rašelinou nebo svojí zahradní listovkou.

I s plevelem můžete smysluplně vyjít

Nejen, že se čerstvě vypletý a ještě nekvetoucí plevel dá kompostovat, můžete jím i mulčovat. Důležité ovšem je, aby jeho kořeny měly možnost zaschnout, jinak znovu zakoření a vaše práce se ukáže jako zbytečná. Ze země vyjmutou rostlinku tedy klidně nechte na stejném záhonku, kořeny ale důkladně vytáhněte z půdy a vystavte slunci. Listy kopřiv, nať vratiče nebo třeba kostival využijte klidně i na výrobu bylinné jíchy. Tímto způsobem zvládnete zpracovat velké množství plevelů.

foto Shutterstock

Štěpkovač to zařídí…

Každý, kdo pečuje o okrasné dřeviny nebo ovocné rostliny, ví, že při zimním nebo jarním řezu vyvstává otázka, co si počít se všemi větvemi. Bývá jich spousta i na poměrně malé zahradě. Po mírném proschnutí se dají větve zpracovat v zahradním drtiči nebo ve štěpkovači. Hrubší štěpkou můžete topit i v kotli, a když dřevitou hmotou rozmělníte, otevřou se vám ještě další možnosti: dá s ní perfektně mulčovat nebo pokrývat přírodní zahradní cestička, kde tak úplně nevadí, že se „kryt“ bude muset po dvou nebo třech letech obnovit. Ovšem pozor: štěpka z větví listnatých dřevin mívá zcela jiné vlastnosti než štěpka z jehličnanů. Z jehličnatých dřevin vždy získáte kyselejší štěpku, a pokud ji chcete použít na mulčování, dopřejte ji spíše rostlinám kyselomilným.

foto Shutterstock

Kam se zvířecí podestýlkou?

I podestýlka od zvířat se dá kompostovat, ať už máme na mysli hospodářská zvířata nebo domácí mazlíčky. Pokud si kompostér šetříte pro jiné materiály, pak podestýlku přidejte do základu kompostovacího záhonu. Jedná se o vyvýšený záhon určený pro zeleninu náročnou na živiny. Může se do něj přidat i posečená tráva. Podstatou je vrstvení trávy nebo podestýlky od zvířat, vrstva by ovšem neměla přesahovat než deset centimetrů. Na ní by pak měla navazovat zemina v poloviční nebo stejné mocnosti. Tímto způsobem se může záhon vrstvit třeba i celou sezonu, zatímco během zimy se nechá slehnout. Na jaře pak zase můžete na vrstvený záhon vysadit sazenice zeleniny. Chytrým vrstvením zpracujete poměrně hodně materiálů, které už se do kompostéru nevejdou, ale přesto se z nich dá vyrobit zemina bohatá na živiny.

Nejvíce odpadu generují zahrady na jaře a na podzim. V množství jednoznačně vede posečená tráva. Pokud ji budete sbírat do sběrného koše, počítejte s tím, že od dubna do konce listopadu na trávníku o ploše 150 m2 posečete okolo 500 kg zelené hmoty.

Lucie Peukertová, foto Shutterstock