Veselé kohoutky

Kohoutky patří mezi méně obvyklé trvalky, které bývají v zahradách často opomíjené. Je to škoda, protože se zpravidla velmi snadno pěstují a místu dodají na pestrosti.

Kohoutek chalcedonský (Lychnis chalcedonica)
Tento kohoutek vyniká kulovitými květy v ohnivě červené barvě, lze jej využít i k řezu. Tvoří vyšší robustní trsy. Po odkvětu a seříznutí se na konci léta objevují další, třebaže menší květenství. Množí se ze semen, dělení trsů není snadné.
Tipy pro pěstování: Nevysazujte jej do volného prostoru nebo na kraj záhonu, protože se vylamuje a rozklesává. Potřebuje běžnou zahradní půdu, přiměřenou zálivku, snese i sušší místa.

Kohoutek věncový (Lychnis coronaria)
Kohoutek věncový patří mezi velmi odolné trvalky. Má šedavě stříbrné listy s jemnými chloupky. Jednotlivé sytě karmínové květy se objevují od června až do mrazů. Množí se snadno samovýsevem, uchytí se také ve spárách.
Tipy pro pěstování: Vyhovují mu slunná a sušší stanoviště s výživnou a propustnou zeminou, která může být i kamenitá. Roste i na přímém slunci, vhodný je na zelené střechy.

Kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi)
Zahradní kultivary kohoutku lučního bývají plnokvěté, laty dorůstají až do osmdesáti centimetrové výšky. Růžové květy, které se objevují od května do srpna, jsou velmi jemné. Aby vynikly, vysaďte kohoutek vedle rostlin s výraznými listy.
Tipy pro pěstování: Jako trvalka vlhčích luk potřebuje více vody, může být i v okolí vodních ploch nebo do mokřadů. Nehodí se naopak na suchá místa a přímé slunce.

Kohoutek smolnička (Lychnis viscaria)
Tento kohoutek se nejčastěji pěstuje jako zajímavá skalnička. Kvete růžově nebo fialově, šlechtěné kultivary bývají plnokvěté. Dorůstá do výšky kolem třicet centimetrů, listy tvoří kompaktní, často přízemní trsy.
Tipy pro pěstování: Potřebuje propustnou chudou a kyselou půdu na slunci, proto se mu daří třeba ve vřesovištích. Nevadí mu delší období sucha, vystačí si jen s vodou ze srážek.

Dagmar Cvrčková, foto profimedia.cz a Shutterstock