Pražská teplárenská soustava slaví 20 let

Jak napáječ dorazil do Prahy

Základ Pražské teplárenské soustavy vznikl v roce 1995. Pro využití výhod kogenerace, tedy společné výroby tepla a elektřiny, byla po ekonomickém zhodnocení vybrána téměř 40 km vzdálená Elektrárna Mělník. Většinou nadzemně uložený 34,2 km dlouhý napáječ překonává po příhradových ocelových mostech dvakrát tok řeky Vltavy a čtyřikrát železniční trať.

Prvním z dvojice potrubí o stejném průměru 1200 mm proudí horká voda ohřívaná až na konečnou teplotu 140 °C a druhým potrubím se ochlazená voda vrací zpět. Díky vysoce účinné izolaci klesne teplota horké vody na cestě od zdroje na okraj Prahy pouze o dva stupně. Napáječ je před vstupem do hlavního města ukončen v třeboradické výtopně na severu Prahy.

Tepelný napaječ z Mělníka překračuje dvakrát Vltavu a čtyřikrát železniční trať.

Pražská teplárenská soustava od severu na jih i východ

V dubnu roku 1995 do nového potrubí spojujícího zdroje v Mělníce, Třeboradicích a Malešicích začala proudit topná voda a více než 110 000 m³ se jí napouštělo 4 týdny.

V říjnu 1995 došlo k zahájení dodávky mělnického tepla do soustavy centrálního zásobování teplem v severních oblastech pravobřežní části Prahy. Připojování pokračovalo na jih a po dvou týdnech novou teplárenskou síť obohatila také soustava malešické teplárny.

Hlavní snahou nové PTS bylo nahrazovat lokální neekonomické a neekologické tepelné zdroje výhodnějším dálkovým teplem z Mělníka. V počátečním období po uvedení napáječe do provozu se jednalo o oblasti Vinohrad a Strašnic a jedna z jeho prvních větví zbudovaná v letech 1995 až 1996 vedla z Malešic do ulic Soběslavská a Kouřimská, kde mohlo být vyřazeno 25 klasických kotelen. Podobně byly poslední lokální uhelné zdroje v Kobylisích a ve Vršovicích odstaveny v roce 1999.

Pražská teplárenská soustava dnes zasahuje od Čakovic a Letňan na severu Prahy po Modřany na jihu, do Horních Počernic na východě a od přelomu milénia do celé oblasti Jižního Města, kde bylo původních 33 plynových blokových kotelen přestavěno na moderní předávací stanice. V roce 2012 se teplo z PTS dostalo i na levý břeh Vltavy, a to do oblasti dolních Holešovic.

Štola pod Vltavou přivedla teplo z Pražské teplárenské soustavy na levý břeh do oblasti dolních Holešovic.

Výhody CZT v Praze

Centrální zásobování teplem v „podání“ PTS má nespočet výhod. Tou hlavní je vedle ekonomického přínosu pro zákazníky výrazné zlepšení životního prostředí v Praze. Kogenerační teplo z Mělníka postupně nahradilo v Praze více než 200 lokálních kotelen a samozřejmě došlo i na ekologizaci a modernizaci samotného mělnického zdroje. V konkrétních číslech to znamená, že emise zdrojů PTS do roku 2004 poklesly u oxidů dusíku 7krát, u oxidu uhelnatého 9krát, u oxidů síry 14krát a u tuhých látek dokonce 250krát!

Další výhodou PTS je vícezdrojová základna, kdy při možném výpadku jednoho druhu paliva nedojde k přerušení dodávek z propojené PTS. Zajímavá je z tohoto hlediska i spolupráce se spalovnou komunálního odpadu ZEVO Malešice, která přispívá do PTS svým teplem. To putuje do tepelného uzlu v malešické teplárně novým horkovodem.

Pražská teplárenská se snaží navyšovat podíl tepla z kogenerační výroby, která už nyní tvoří více než polovinu z celkových dodávek tepla. Významné je i snížení rizika nebezpečných havárií, protože výroba probíhá mimo místa konečné spotřeby. Dodavatel garantuje bezpečnost a spolehlivé dodávky díky odborné obsluze i údržbě. Protože dálkové teplo je komplexní služba, jedinou „povinností“ zákazníka je otočení radiátorového ventilu.

Dobytí levého břehu a jak dál

Své kvality a efektivitu na pravém vltavském břehu Pražská teplárenská soustava prokázala, a proto vznikla myšlenka přivést ji na druhý břeh Vltavy. Přechod přes Vltavu byl nakonec proveden z Libně do Holešovic hloubenou průchozí štolou. Hloubení štoly pod Vltavou poblíž Libeňského mostu začalo na podzim 2011 souběžně z obou břehů a ke spojení uprostřed koryta přibližně 25 m pode dnem řeky došlo v březnu 2012.

Díky přivedení PTS na levý břeh Vltavy bylo možné v dolních Holešovicích vyměnit staré a dosluhující parovody za moderní a efektivnější dodávky tepla v horké vodě. K výhodám horkovodu patří zejména snížení tepelných ztrát či snazší regulace. Sami odběratelé si tak mohou lépe řídit spotřebu, a tedy i náklady na vytápění. Předávací stanice z vody na vodu mají nižší ztráty a vyšší spolehlivost a bezpečnost, což dále zvyšuje zákaznický komfort. Cena tepla z domácího hnědého uhlí je navíc mnohem stabilnější než zemního plynu z nejistých zahraničních zdrojů.

V příštích letech povede napáječ dále podél Stromovky k Letné a odtud začne připojování horních Holešovic. Namísto dosavadního parního zdroje bude vybudován nový zdroj na horkou vodu, který bude sloužit pro vykrývání odběrových špiček.

Přivedení horké vody z Pražské teplárenské soustavy vyžadovalo modernizaci parovodního potrubí na horkovodní.

Teplárenství v našem hlavním městě je svým významem nenahraditelné a jeho role bude bezpochyby růst. Významné v tomto směru je, že společnost Pražská teplárenská věnuje soustavnou pozornost nejen jeho rozvoji, ale i kvalitě dodávek tepla a dalších poskytovaných služeb při zajišťování tepelné pohody domácnostem i dalším odběratelům. To je také hlavní dárek společnosti všem zákazníkům k 20. výročí vzniku Pražské teplárenské soustavy.

Věděli jste, že:

– Průměr trubky hlavního napáječe z mělnické elektrárny do Třeboradic je 120 cm
– V roce 2002 dosáhla soustava délky přes 600 km tepelných sítí (délka ČR od západu k východu je necelých 500 km)
– Emise zdrojů PTS do roku 2004 poklesly u oxidů síry 14x, u oxidu uhelnatého 9x, u oxidu dusíku 7x a u tuhých látek 250x
– Provozem kogenerace je možné uspořit až 35 % paliva ve srovnání s oddělenou výrobou tepla a elektrické energie
– Přibližně 2,5 km napáječe vede pod územím Vysočan tunelem v hloubce kolem 30 m
– V soustavě cirkuluje celkem 155 000 kubických metrů vody
– PTS se po povodni v roce 2002 rozšířila i mimo Prahu – do Neratovic
– Horká voda z PTS by v Praze 7 měla zcela nahradit původní parovody přibližně do roku 2019
– Při povodni v červnu 2013 dosahovala hladina Vltavy 3,5 m nad víko revizní šachty štoly, která vede pod řekou a přivádí PTS z Libně do Holešovic. Ani za těchto extrémních podmínek povodňová voda do štoly nepronikla
– K ochraně horkovodu před vodou z podloží je štola pod Vltavou vybavena jímkou o objemu 50 m³

www.ptas.cz

ZDROJ: PR článek společnosti Pražská teplárenská a.s.