5 triků, jak chytře dávkovat vodu

Heslo zní jasně: zachytit, zadržet a pomalu přidělovat. Některé lety prověřené „vychytávky” už možná znáte, jiné vás mile překvapí. Využijte je všechny!

Hospodaření s vodou se v posledním desetiletí stalo mottem péče o zahradu, zejména užitkovou. Zatímco v okrasné části si můžeme pomoct výběrem nenáročných trvalek, travin i dřevin, u zeleninových záhonů a ovocných dřevin zkrátka platí, že bez vody nesklidíte nic. Zadržování dešťovky protentokrát z našeho povídání o vodě vynecháme – všichni víme, že jde o nutnost, a podle svých finančních a stavebních možností si dešťovou vodu schováváme na sušší dny. Další klíčová otázka ovšem zní: Jak vodu co nejlépe zadržet v půdě a poté ji dodat rostlinám? Možností, která nevyžadují elektrickou energii ani čerpadlo, máte hned pět.

foto Shutterstock

1. Lepší sorpce půdy

Látka zvaná hydrogel se přidává po půdy, aby se zvýšila její zadržovací schopnost. Použití je jednoduché: sypký přípravek se přimíchá do substrátu při výsadbě. Ceny se orientačně pohybují kolem 250 korun na půlkilové balení, které běžnému zahrádkáři vystačí pro všechny sazenice. Pojme až stonásobek své váhy, v půdě navíc vydrží tři až pět let. Zlepší se nejen zásobení vodou, ale i dodávka živin, protože se pak drží v půdním profilu a neodtékají s nárazovými dešti do podzemních vod, mimo dosah kořenů. Samozřejmě se i v tomto případě dá využít levná kutilská varianta, kdy se do půdy přidá nadrobno nastříhaná mycí houba na nádobí, která rovněž zadrží značné množství vody. Toto opatření může mít velký efekt u květin v závěsných květináčích, jimž chybí stínění budovou, a tím pádem za horkých dnů rychle ztrácejí vodu i odparem.

foto Shutterstock

2. Kapková závlaha s nulovými náklady

PET lahve o větším objemu zapuštěné hrdlem do půdy nabízejí výborné řešení pro náročnou zeleninu, tedy hlavně plodovou. V čem spočívá velká výhoda tohoto triku? Při dodávce vody nejsou ovlhčeny listy, takže je pak méně ohrožují nejrůznější infekce, především plíseň bramborová. Víčko s drobnými otvory, které musíte ručně propíchat, se dá nahradit speciálními plastovými hroty, jež se na hrdlo našroubují. Prodávají se v sadách po šesti, někdy dokonce umožňují i regulovat intenzitu odkapávání.

foto Shutterstock

3. Podzemní rezervoáry

Speciální nádoby zvané olla, které pocházejí ze středomořské oblasti, kde se toto zavlažovací opatření využívá po dekády, těží z poréznosti pálené hlíny. Za sucha se z nádoby uvolňuje voda do jejího okolí, jde o pomalý, ale stálý proces. Nádoby se trvale zapuští do záhonu a na povrch vyčnívá úzké hrdlo, do kterého se voda nalévá. Čím se liší od lahví? Že se zalévá půda, nikoli jednotlivé rostliny. Jedna nádoba zajistí vláhu přibližně na ploše metru čtverečního. Pokud se vám nechce utrácet za poměrně drahou speciální nádobu, nahraďte ji dvěma většími květníky z pálené hlíny. Slepte je k sobě horními okraji voděodolným lepidlem a zaslepte spodní odtokový otvor. Ten horní vám poslouží k dolévání vody a také ke kontrole úrovně hladiny pomocí laťky. Horní otvor na povrchu záhonu raději překryjte podmiskou, ať vám do nádoby nepadají brouci. Takto vyrobený rezervoár pak zahrabete nejlépe ještě před sezonou do půdy. Pro jistotu kolem něj vyznačte „bezzásahovou zónu“, třeba pomocí kamenů, motykou byste ho mohli při okopávce snadno rozbít.

foto Shutterstock

4. Zaléváky (nejen) pro balkonovky

Pokud jste se nevybavili samozavlažovacími truhlíky, udělají vám tyto skleněné neb plastové nádobky dobrou službu. Dobře navíc vidíte, kolik vody obsahují. Dobře se vám ale osvědčí i na záhonech u nově vysazených trvalek či dvouletek, které mají větší nároky na rovnoměrnou dodávku vody a v horkém létě nebo za sucha byste na ně snadno zapomněli. Některé modely v podobě terakotových kuželů pojmou až litr vody, a zvládnou tedy zásobit poměrně velkou plochu.

5. Náhrada samozavlažovacích květináčů

Pokud vlastníte velkou sbírku pokojovek, samozavlažovací květináče se vám mohou prodražit, a pro řadu rostlin se ani nehodí. Ať se chystáte na prázdninové letnění pokojovek, nebo potřebujete zásobit vodou velké kbelíkové exempláře, pomůže vám řešení, které pracuje na stejném principu jako samozavlažovací nádoby, tedy vzlínání vody textilem či jiným materiálem. Vysoce savou kuchyňskou utěrku nastříhejte na proužky a ty pomocí dlouhého pevného dřívka zasuňte do půdy spodem, odtokovými otvory. Každý květník by měl dostat alespoň tři „knoty“, schované do půdy minimálně z jedné třetiny. Takto vylepšené rostliny postavte do větší nádoby s vodou, třeba do plechové vaničky nebo většího umyvadla. Proužky budou přivádět vláhu ke kořenům. Pozor, květináče podložte prkénky nebo kameny, aby rostliny nestály přímo na dně a neuzavřely si vlastní vahou přístup vody! Tu potom doléváte jen jednou za několik dní.

Dagmar Cvrčková

foto Shutterstock