Aby srdce pracovalo, jak má…

I ten, kdo se narodí se silným a zdravě fungujícím srdcem, by se o tento sval měl starat – zejména správnou výživou a přiměřeným pohybem. Kdo chce jít v prevenci srdečních onemocnění ještě dál, může sáhnout po léčivých rostlinách: bývají velmi dobře snášeny a dají se užívat i dlouhodobě.

foto Shutterstock

Trápí vás sval, nebo duše?

Choroby nejdůležitějšího lidského orgánu se dělí na a systémové a funkční. Za méně nebezpečné potíže se považují ty funkční – nepramení totiž z nemocného srdce, ale z psychického naladění. Projevují se tlakem v oblasti srdce, svíravým pocitem na hrudi nebo tahem v ruce. Obvykle je spouští stres, úzkost a vyčerpání. Říkáte si, jak tyto neduhy poznat od skutečného, tedy systémového onemocnění srdce? Při odeznění zátěže prakticky okamžitě vymizí. Pokud na svém těle takového reakce pozorujete, zaměřte na byliny, které vám přinesou uklidnění a uvolnění.

Závažnější potíže znamená srdeční nedostatečnost či takzvané stařecké srdce. Tehdy srdeční sval není schopný dostat do oběhu dostatek krve, což následně snižuje i přísun kyslíku a živin do orgánů. Tyto potíže jsou odstupňovány podle typu a závažnosti do několika kategorií. K příznakům patří dušnost, poruchy srdečního rytmu a vyčerpání.
Při nejnižší závažnosti se k léčbě používají právě prostředky rostlinného původu – digitaloidy, které představují farmaceuticky vytvořenou alternativou rostlinných glykosidů (ty obsahuje známý, ale pro laické užívání nebezpečný náprstník). Podobné látky najdeme i v konvalinkách nebo v hlaváčku – umí povzbudit srdeční činnost a odstraňují arytmii. U těchto rostlin, nicméně, nelze domácí experimentování doporučit, výše popsané látky vám může předepsat pouze lékař. Naprostou bezpečnou rostlinnou alternativou naopak představuje hloh obsahující procyanidin.

foto Shutterstock

Hloh obecný, hloh jednosemenný

Obě domácí dřeviny patří k velmi hojným druhům, setkáte se s nimi hlavně v teplejších oblastech. Nejčastěji rostou v otevřené krajině podél cest či na krajích porostů. Oba druhy (Crataegus monogyna, C. laevigata) mají léčivé účinky a řadí se k nejspolehlivějším bylinkám právě na potíže se srdcem. Jde o všeobecně dostupnou dřevinu, nemusíte ji pěstovat. Pokud ale hloh na zahradě máte, rozhodně ho využívejte – třeba pro posílení těla při v chřipkovém období. I v tomto případě platí, že vyšší obsah léčivých látek mají původní, nikoli šlechtěné okrasné odrůdy. Sbírají se listy a květy, zatímco zralé plody (tzv. hložinky) se využívají pro svůj obsah vitaminu C i pro výrobu povidel a čajů. Účinek hlohu není tak silný a rychlý jako u náprstníku, ale hodí se zejména pro dlouhodobé používání, čímž se myslí alespoň šest týdnů. Pravidelná konzumace hlohu totiž zlepšuje prokrvení věnčitých cév, což umožňuje lepší zásobování srdce kyslíkem. Důsledek? Lepší fungování srdce a snížení pocitů křečí v srdeční oblasti.

Tip pro vás: Srdeční kapky si vyrobíte vylouhováním mladých listů a květů. Až je nasekáte nadrobno, nasypte je natěsno do menší skleničky (od dětské výživy) a zalijte vodkou nebo žitnou. Postavte na slunné místo a nechte asi měsíc – každý den směs protřepejte. Poté slijte a rozdělte do menších lékovek. Užívá se 25 kapek třikrát denně.

foto Shutterstock

Srdečník obecný

Už podle názvu této bylinky z čeledi hluchavkovitých (Leonurus cardiaca) hravě poznáme, k čemu se nejlépe hodí. Má nevětvené stonky s drobnými růžovými pyskatými kvítky v typických přeslenech. Srdečník prozradí i ostře pilovité listy, které mají výrazně prodlouženou bazální část a vypadají jako na dlouhé stopce. Kvete po celé léto, od června do konce září. Pokud ho nepotkáte v okolní přírodě, vypěstujte si ho zahradě ze semen. Potřebuje hlinitou výživnou půdu a po zakořenění (coby odolná trvalka) vydrží i silné mrazy. Využívá se kvetoucí nať – stříhá se asi čtvrt metru nad zemí. Po sklizni v první polovině prázdnin ještě zpravidla srdečník znovu obrazí. Účinky má především sedativní, vede tedy k celkovému zklidnění. Dá se použít při některých srdečních dysfunkcích: od arytmie, přes vysoký tlak až po anginu pectoris. Je velmi vhodný i při druhotných potížích se srdcem způsobených úzkostí, nervozitou a nespavostí. Za jeho účinky vděčíme směsi flavonoidů, saponinů, glykosidů a dalších látek.

Tip pro vás: Dvě lžičky sušené natě se přelijí čtvrt litrem horké vody a po deseti minutách se slije. Nechá se zchladnout a pije se před spaním. Lze připravit i macerát, kdy se bylina přelije sklenkou studené vody a doba louhování je 12 hodin. Pozor na příbuzný srdečník sibiřský – ten má mírné halucinogenní účinky a pro tento účel uklidnění se proto vůbec nehodí.

Srdeční víno aneb To nejlepší z obojího

Rozmačkejte hrst zralých hložinek a přidejte hrst sušených květů hlohu, pět čajových lžiček meduňkových listů a tři čajové lžičky srdečníku. Všechno nasypte do svou litrů červeného vína a pomalu zahřívejte až k varu. Potom nechte půl hodiny stát a sceďte přes plátýnko nebo velmi jemný cedník. Do ještě teplého bylinného vína přidejte asi čtyři polévkové lžíce medu. Užívá se jedna až dvě likérové sklínky denně.

foto Shutterstock

Mučenka pletní

Pochází z oblasti Mexického zálivu a v tamější medicíně se pokládá za univerzální rostlinu (Passiflora incarnata) s dalekosáhlým efektem. Pomáhá na drobná poranění, upravuje trávení… A v neposlední řadě má velmi složitý dopad na nervovou soustavu a duševní stav člověka. Proto se tradičně přimíchává do čajů a preparátů na uklidnění, proti nervozitě, stresu a úzkostem. Teprve poslední odborné výzkumy si daly za úkol popsat a probádat i její nezpochybnitelný vliv na stav srdce – harmalové alkaloidy, které obsahuje, umí otevřít zablokované koronární arterie čili stav předcházející infarktu. Tento jev zatím čeká na hlubší prozkoumání, ale kdo ví, třeba se mučenka stane novou hvězdou na nebi přírodních preparátů pro léčbu srdce.

Tip pro vás: Mučenku možná znáte jako okrasnou popínavou rostlinu. Ale pozor, jde o jiný druh – modře kvetoucí, a navíc jedovatou mučenku modrou (Passiflora caerulea). Léčivá mučenka pletní se dá pěstovat i u nás, venku, a navíc má sladké jedlé plody. Jde o liánu, jejíž výhony dosahují délky několika metrů a každoročně obráží ze silného kůlového kořenu. Potřebuje oporu a zimní ochranu (je odolná asi do –15 až – 20°C). Její nároky se blíží třeba aktinídii (kiwi). Prozradí ji bílé květys fialovým nádechem, zralé plody mívá sytě žluté. Nesnáší silné polední slunce, dobře poroste v bohaté a mírně kyselé půdě s velkou vododržností. Jaké léčivé se sbírají dospělé listy – nejvhodnější získáte zhruba v době květu.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock