Astry patří nejen k podzimu

Astry lze pěstovat buď jako letničky, anebo trvalky, též nazývané hvězdnice. Zatímco první kvetou přes léto, druhé zdobí zahradu až do začátku podzimu.

foto Shutterstock

Latinský název letních aster je Callistephus chinensis, tedy astra čínská. Není sice jasné, odkud jméno pochází, u nás se ale tyto astry pěstují už minimálně sto let. Oproti tomu novoanglické či novobelgické astry jsou původem americké vysoké rozvětvené trvalky s dřevnatějícími stonky, na kterých rozkvétají desítky jednoduchých malých úborů v syté fialové nebo růžové barvě. Druhy se od sebe liší nejen způsobem pěstování, ale i barvami a vzhledem.

foto Shutterstock

Letničky

Astra čínská (Callistephus chinensis) je jednoletá, až osmdesát centimetrů vysoká letnička, která se pěstuje pro zářivě barevné a plné květy. Ty se rozvíjejí od července do září a často se trhají do vázy.

Podle výšky je možné si vybrat nízké odrůdy na obruby nebo vyšší do letničkových záhonů.
Letničkové astry potřebují nejen místo na slunci, ale i výživnou, na humus bohatou a dostatečně zavlažovanou, avšak propustnou půdu s pH mezi 6 až 8. Sazenice si můžete vypěstovat sami, stačí je vysít počátkem dubna do skleníku nebo truhlíků doma za oknem. Ke klíčení vyžadují teplotu nad dvacet stupňů, překrýt je můžete vrstvičkou lehounkého vermiculitu, což je přídavek do substrátu, který propouští sluneční paprsky, a přitom udrží semena vlhká. Rostoucím sazenicím stačí teplota kolem patnácti stupňů, ale potřebují dostatek světla. V druhé půli května se přesazují ven, vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla činit patnáct až třicet centimetrů, podle velikosti odrůdy.

Krásu jednoletých aster může ale zničit houbová choroba, která způsobuje jejich postupné vadnutí. Napadené rostliny je třeba zlikvidovat a půdu na podzim ošetřit vápnem. Prevencí je pěstování vždy na novém místě, některé odrůdy mohou být odolnější nežli jiné. Pokud se rostlinám v létě kroutí listy, příčinou bývá masivní napadení mšicemi. Proti nim můžete zvolit jako přirozenou ochranu, tedy lákat do zahrady přirozené nepřátele jako slunéčka, škvory, zlatoočky a ptáky. Pokud by to nestačilo, použijte postřik na bázi olejů, který mšice udusí, ale jejich lovce neohrozí.

foto Shutterstock

Trvalky

Trvalé astry neboli hvězdnice rozkvétají koncem léta, kdy už jiné rostliny usychají. Existují i výjimky kvetoucí o prázdninách, podzim je však hlavní sezonou aster. Květní úbory mají poměrně drobné, ale o to početnější. Bohatě větvené keříky jich nabízejí stovky, a to v příjemných odstínech fialové a modrofialové, mohou však být i růžové nebo bílé. Nejlépe budou na záhonech vypadat, pokud k sobě vysadíte skupiny tvořené stejným kultivarem. Ty pak můžete dále kombinovat navzájem, využít různé velikosti a barvy.

Pokud starší trsy aster ztrácejí svou krásu, začínají míz holé stonky a ve středu řídnout, můžete je zjara snadno zmladit rozsazením. Při tom využijte jen mladší okrajové části trsu. Ovšem u druhů, jejichž výhony u báze dřevnatí, což jsou například astry vřesovcová asrdcolistá, je tento postup vhodný jen u mladších rostlin. Snadno je však namnožíte řízkováním.

Zahradnictví nabízejí desítky variant aster, k dispozici máte mohutné hvězdnice dorůstající až dva metry, i půdopokryvné vysoká sotva dvacet centimetrů. Výsadbou těchto výjimečných, a přitom nenáročných trvalek potěšíte také motýly, čmeláky a včely. Nabídnou jim na podzim tak vzácný nektar.

foto Shutterstock

Astry, nebo hvězdnice?

Botanická systematika se neustále vyvíjí, a tak odborníci přejmenovali astry na hvězdnice. A aby toho nebylo málo, i latinské Aster nahradilo poněkud méně libozvučné jméno Symphyotrichum. V zahradnictvích najdete tyto trvalky jak pod novým jménem, tak pod dobře vžitým starým názvem.

Najdete mezi nimi druhy vláhomilné i suchomilné, vhodné na slunce i do polostínu.

Pěstování trvalek

Trvalé astry můžete sázet na podzim i na jaře. U větších rostlin počítejte se čtyřmi až šesti sazenicemi na metr čtvereční, u drobnějších je třeba vysadit 6-8 rostlin, aby plochu pěkně vyplnily, ale zároveň se netísnily, až se rozrostou.

Astry kvetou odhodlaně až do silnějších mrazů, které nadzemní části obvykle spálí. Seřízněte je však až na jaře, suché části slouží jako ochrana přežívajících částí rostliny. A navíc mohou zkrášlit zahradu i v zimě, pokud je pokryje jinovatka nebo sníh. Kořeny v půdě přečkají i tuhé mrazy, zvláště pokud jsou chráněny vrstvou kompostu. I nastýlka ze štěpky nebo listí jim prospěje, ale jen tak vysoká, aby nedosahovala nad kořenové krčky, které by měly raději zůstat v suchu. Zvláště suchomilné hvězdnice spokojeně prospívají i ve štěrkových záhonech.

foto Shutterstock

Vláhomilné

Hvězdnice novoanglická (Aster novae-angliae)
Jedna z nejoblíbenějších hvězdnic je vyšlechtěna do desítek odrůd, spolehlivě a hojně kvetoucích od počátku září až do zimy. Mohutné trsy 1-2 m vysokých, chlupatých lodyh nesou záplavu květenství ve fialové, modré, purpurové, růžové, i bílé barvě se žlutým středem. Zvečera a za pošmourného počasí se mohou zavírat, ale novější odrůdy již nechávají úbory otevřené, i když slunce nesvítí. Vysoké odrůdy odspodu olysávají, což však snadno zakryjete nižšími trvalkami. Dále je vyšší rostliny vhodné podepřít. V dobrých podmínkách se tato jinak nenáročná astra hojně rozrůstá i do šířky, na metr čtvereční budete potřebovat pouze 5 sazenic. Půdu vyžaduje propustnou, avšak vlhčí – nikdy by neměla zcela vyschnout. Svědčí jí plné slunce, snese i lehčí polostín.

Hvězdnice novobelgická (Aster novi-belgii)
Další vděčnou astru můžete pěstovat v řadě odrůd od výšky 80 do 200 cm. Květní úbory jsou až 5 cm velké, v barvě bílé, fialové, purpurové, růžové i téměř modré a na noc se nezavírají. Některé mají tak zmnožené jazykovité kvítky, že úbory působí dojmem plnokvětosti. V létě trvalka ukazuje jen své hladké, tmavozelené listy, od září zahájí ohňostroj barev. Aby kvetly až do zimy, vyžadují zvláště vyšší kultivary podporu – podzimní větry bývají silné. Na metr čtvereční sázejte přibližně 7 sazenic. I tato astra vyžaduje půdu propustnou, ale stále mírně vlhkou. Pokud trpí suchem nebo naopak zamokřením, méně kvete a je náchylná k padlí. Ani příliš zastíněné místo jí nesvědčí. V polostínu prospívat může, nejlépe jí však bude na slunci.

Hvězdnice nízká (Aster dumosus)
Odrůdy tohoto druhu (přesněji křížence, obvykle se jedná o hybrid s astrou novobelgickou) mohou být 50, ale také jen 20 cm vysoké. Tvoří kompaktní, husté trsy, pomocí výběžků se rozrůstají do šířky. Poslouží proto jako půdopokryvné trvalky, které na sklonku léta rozprostřou na zahradě barevné koberce. Barvy úborů mohou být bílé, růžové, purpurové, modrofialové i fialové a kvetou od srpna do konce září. Na metr čtvereční sázejte 6-8 rostlin. Půda by měla být propustná a mírně, avšak stále a rovnoměrně vlhká, stanoviště slunné nebo mírně zastíněné.

foto Shutterstock

Snášející občasné vyschnutí

Hvězdnice srdcolistá (Aster cordifolius)
Tato velmi bohatě kvetoucí astra stojí na pomezí skupiny vláhomilných a suchomilných druhů. Má ráda půdu propustnou a zároveň vlhčí, na humus bohatou. Bez újmy však snese i její občasné vyschnutí. Stanoviště může být jak slunné, tak lehce zastíněné. Původní druh je mohutný a podobně vyhlížejí i kultivary. Dorůstají od metru do dvou, jsou rozložité a bohatě větvené. Na metr čtvereční budete potřebovat pouze 5 sazenic. Drobnými úbory se rostliny obsypou v září a říjnu, barvy jsou nejčastěji jemně fialové a modré, žluté středy se s postupem času barví do červena. Vysokým rostlinám raději zajistěte oporu, jinak jde o druh velmi vděčný a nenáročný.

Hvězdnice vřesovcová (Aster ericoides)
Trvalky vysoké 50-100 cm, s bohatě větvenými, hustě olistěnými lodyhami, vynikají množstvím drobných květních úborů. Mohou kvést bíle, světle fialově i růžově, od září až do října. Daří se jim na slunci nebo v lehkém polostínu a vyžadují propustnou půdu. Nevadí jim občasné vyschnutí, i když trvalé sucho ideální není. Na metr čtvereční budete potřebovat 5-6 sazenic.

Hvězdnice pokřivená (Aster lateriflorus)
V nárocích je podobná hvězdnici vřesovcové: Svědčí jí propustná, avšak humózní půda, občasné sucho snese bez újmy. Variety mohou být vysoké jen 50, ale také 150 cm. Zvláště odrůdy typu Horizontalis vynikají nevšední, patrovitou strukturou a širokým vzrůstem. Zjara listy mívají purpurový nádech, i letní olistění je pohledné a pěkně doplňuje například okrasné trávy. Kvetou obvykle v září a říjnu. Úbory s výrazným středem jsou drobné a lehké, takže ani vyšší kultivary běžně nevyžadují oporu. Na metr čtvereční sázejte v průměru 7 rostlin (záleží na kultivaru).

foto Shutterstock

Suchomilné

Hvězdnice křovitá (Aster ageratoides)
Tato 20-70 cm vysoká hvězdnice výtečně snáší suchou a chudou půdu na slunci či v lehkém polostínu. Kvete od září, nejčastěji světle fialovými úbory, mohou však být i bílé či purpurové. Některé kultivary (např. Asran) se samy rozrůstají do šířky a jsou ideální do volněji pojatých, nenáročných „prérijních“ výsadeb. Nízké poslouží jako vděčné půdopokryvky. Na metr čtvereční postačí kolem sedmi sazenic.

Hvězdnice rozkladitá (Aster divaricatus)
Jedna z nejméně náročných hvězdnic dala vzniknout kultivarům vysokým kolem metru. Statečně snáší suchou půdu, a to jak na slunci, tak ve stínu. Pěstovat můžete i původní, botanický druh, který má úbory bělavé s nádechem do purpuru.

Hvězdnice chlumní (Aster amellus)
Trvalka pocházející z evropských luk nejlépe prospívá na slunci. Na vláhu je naprosto nenáročná. Potřebuje propustnou půdu a je vděčnou součástí suchomilných výsadeb. Kultivary mohou být 40-60 cm vysoké. Vynikají velikostí úborů, které měří až 5 cm. Jsou fialové či modrofialové a kvetou od srpna do září.

Hvězdnice alpská (Aster alpinus)
Na rozdíl od ostatních druhů kvete již v květnu a červnu. Je vyloženě suchomilná a dařit se jí bude jen v dokonale propustné a na živiny chudé půdě. Ideální je do štěrkových záhonů, skalek, suchých zídek a nádob. Kultivary dorůstají nejvýše 30 cm, rozrůstají se do šířky a vytvářejí půvabné kvetoucí polštáře. Úbory jsou výjimečně velké, dosahují až 6 cm v průměru. Vychutnat si je můžete v odstínech jemných i sytých, od růžové po fialovou, čistě bílé a také „plokvěté“, se zmnoženými jazykovitými kvítky.

Viola Martinková, foto Shutterstock