Shutterstock_158091059.jpg

Botanická vzácnost: modrá barva hořců

03. 05. 2016
Diskuze (0)
Sdílet

Drobné horské rostliny, pro něž se vžilo všeobecné označení skalničky, se vyznačují poměrně krátkou dobou květu. Aby zvýšily svou šanci na opylení a tedy přežití druhu i v budoucnosti, lákají své opylovače velkým množstvím květů, […]

Drobné horské rostliny, pro něž se vžilo všeobecné označení skalničky, se vyznačují poměrně krátkou dobou květu. Aby zvýšily svou šanci na opylení a tedy přežití druhu i v budoucnosti, lákají své opylovače velkým množstvím květů, výraznou vůní a také intenzivní barvou. Do té poslední skupiny patří hořce. Jejich výrazný odstín modré je i ve světě botaniky vzácností.

shutterstock_158091059

Klasické

Nejčastěji pěstovaný hořec jarní a hořec bezlodyžný jsou nevysoké rostliny, měří jen kolem deseti centimetrů. Oba druhy lze nalézt i ve volné přírodě, ovšem jsou velmi vzácné a také přísně chráněné. Sazenice koupíte v zásilkových obchodech s trvalkami, často se nabízejí i na různých skalničkářských výstavách a dobře se pěstují také ze semen. Jde už ale o zahradní hybridy, které bývají odolnější, méně náročné na péči a většinou i déle kvetou než původní horský druh. Tyto hořce dobře rostou na plném slunci, v půdě s mírně kyselým pH. Takové ideální prostředí pro ně vytvoříte, jestliže skalku postavíte ze žuly, břidlice či pískovec, nehodí se mezi vápence. K nim vysaďte druhy jako hořec brvitý a hořec křížatý. Ty se ale pěstují málo a na rozdíl od kyselomilných hořců kvetou až ve druhé polovině léta a na podzim.

shutterstock_170503385

Netradiční

Pěstovat však můžete i druhy, které neodpovídají tradiční představě nízkých modře kvetoucích skalniček. Patří mezi ně hořec tolitovitý – půl metru vysoká trvalka, jejíž zvonkovité květy jsou přisedlé v úžlabí listů. Jednotlivé lodyhy přepadávají z trsů do stran. Vysazuje se na okraje volných ploch či trvalkových záhonů, hodí se i pod listnaté stromy nebo k velkým kamenům či zídkám. Potřebuje vlhčí místo v polostínu, lehčí a humózní půdu. Další překvapivou variantou je hořec žlutý, a to nejen díky barvě, ale i charakterem růstu. Robustní vysoké a pevné stonky zdobí květy spíše hvězdicovitého tvaru bez typického jícnu, které jsou umístěné v několika patrech nad sebou, podobně jako u hluchavek. Tento druh pochází z alpských luk bohatých na živiny, hodí se na slunečná místa s mírně vlhkou půdou. Je vhodný spíš na větší plochy, protože se hodně rozrůstá.

Foto profimedia.cz, Shutterstock

shutterstock_170658878

 

 

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

01_TITULKA_FLORA_4_ 2016 ok ma

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

Kategorie: Zahrada
Tagy: Flóra na zahradě Rychlovka
Sdílejte článek

Diskuze