
Bramboříky do zimních oken i letních záhonů
Brambořík, jako jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších hrnkových květin, zdobí naše parapety pestrobarevnými květy a panašovanými srdčitými listy od konce listopadu do začátku března. Některé jeho odrůdy však mohou krášlit i zahradu, a to už […]
Brambořík, jako jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších hrnkových květin, zdobí naše parapety pestrobarevnými květy a panašovanými srdčitými listy od konce listopadu do začátku března. Některé jeho odrůdy však mohou krášlit i zahradu, a to už brzy na jaře nebo naopak na konci léta až do mrazů.
Bramboříky nebo také cyklámeny jsou oblíbenou hrnkovou květinou. Hlavní období těchto nádherně kvetoucích rostlin nastává od podzimu do jara, kdy se také nejčastěji objevují na pultech prodejen s květinami. Pro pěstování v zahradě se však nehodí. Existují ale druhy, které sice nejsou tak výrazné, přesto jsou krásné a na zahradě je pěstovat lze.Nepěkné jméno?„Botanický název Cyclamen je znetvořeninou řeckého kyklaminos,“ uvádí ve své publikaci Dějiny růží a květin z roku 1923 Oskar Smrž a pokračuje: „Tímto jménem nazývá rostlinu Hippokrates a vzato je od kyklos = kruh, vzhledem k okrouhlým hlízám. Plinius sám zve rostlinu cyclaminon.“ O několik řádek dál pokračuje Smrž k názvu českému a německému: „České pojmenování nezní pěkně… Něžné je německé jméno alpská fialka (Alpenveilchen), ačkoliv nesprávné. Květina tato patří totiž do čeledi rostlin prvosenkovitých (Primulaceae) a s violkami nemá nic příbuzného. Ostatně také Němci mají pro něžný ten květ ohyzdná jména, zvouce jej ‚Erdscheibe‘, dokonce však i ‚Saubrot‘. ‚Sviňským chlebem‘ zvou brambořík proto, že je potravou vepřů, a např. na Sicílii se divoké svině hlízami bramboříku živí.“Do interiéruNa začátku zmíněné hrnkové bramboříky patří k druhu nazývanému brambořík perský (Cyclamen persicum). Neprodává se však přímo tento druh, ale hybridní kultivary, které prošly složitým šlechtěním. Citujme ještě krátce Oskara Smrže, který uvádí: „Ve skutečnosti není tento brambořík ani perským, ani žádným jiným typickým druhem, jenž by někde rostl planě. Již španělský botanik Boissier poukázal na to, že zahradní brambořík je pouhým kulturním tvarem bramboříku širolistého, jehož vlastí je stará římská provincie Syria, kde roste na předhořích hraničících s mořem středozemním. V Persii ani Alepu se však tento druh nevyskytuje.“ Z toho však plyne, že ať již je původ jakýkoli, rostlina pochází z oblastí, kde nemrzne, a tudíž tento brambořík nelze pěstovat celoročně venku. Přesto si dovolíme ho mezi zahradními bramboříky zmínit. Rostlina, kterou si přinesete domů, v teplém bytě rychle odkvete. Pokud ji umístíte do chladnějšího pokoje, na chodbu apod., pokvete déle. Po odkvětu ji však nemusíte vyhodit. Chcete-li se pokusit odkvetlou rostlinu opět přivést ke květu, vysaďte ji právě do zahrady. Optimální je, pokud je vysazena v běžném květináči z pálené hlíny. I s květináčem ji až po jeho horní okraj ponořte do půdy na stinném místě, nejlépe pod listnaté keře. Zde bude mít rostlina zálivku spíše symbolickou, odpočine si a zregeneruje. Koncem srpna začněte s pravidelnou zálivkou. Jakmile začnou vyrůstat nové listy, přidejte i slabší hnojivý roztok. S příchodem podzimu rostlinu vyjměte a odneste domů.Na zahradu
Jednotlivé druhy bramboříků se liší tvarem a velikostí hlíz. C. coum ji má kulovitou, C. hederifolium diskovitou a C. graecum nepravidelnou. Hlíza posledně zmíněného druhu může dorůstat značných rozměrů a vážit i několik kilogramů.