Bylinky pro dobrý spánek

Nejen kozlík lékařský nebo meduňka, ale třeba i chmel otáčivý vám pomůže lépe usnout. Zatímco některé bylinky je lepší pěstovat na zahradě, jiné najdete na louce.

Kozlík lékařský
(Valeriana officinalis)

Tuto až metr a půl vysokou lesní bylinu používaly severské národy k zahánění duchů a zlých sil. Mohlo to souviset s jeho schopností zlepšovat kvalitu spánku. Kozlík lékařský roste na světlých paloucích, kde je kyprá a vlhká půda, často ho najdete na březích potoků a říček. Poznáte jej podle vonících růžových nebo bílých květů, jež se objevují počátkem prázdnin. Nejsou ale léčivé, ke zlepšení spánku se využívají kořeny.

SBĚR: Pokud kozlíku dopřejte vlhkou půdu, můžete ho pěstovat i na zahradě. Odstřižením květů donutíte rostlinu tvořit silnější kořeny. Ty se sklízejí až druhým rokem, uprostřed léta. Po vykopání se operou, podélně rozříznou a suší při asi čtyřiceti stupních.

VYUŽITÍ: U kozlíku se lze setkat s takzvanými paradoxními účinky – malé množství působí povzbudivě, uklidňuje až množství nad dvě stě miligramů. Pak bylina pomáhá při usínání, ale dá se využít i u dětí s poruchami učení, proti trémě, strachu a podobně.

Meduňka lékařská
(Melissa officinalis)

Meduňka lékařská dobře roste jak na zahradě, tak v nádobě na balkoně nebo kuchyňském parapetu. Při pěstování ze semen ji nezasypávejte půdou, potřebuje ke klíčení světlo. Jednodušší je ale množení z oddělků. Meduňce se daří na slunném místě, půda by měla být humózní a propustná.

SBĚR: Léčivé látky v této bylině, konkrétně éterické oleje, jsou těkavé a nestálé. Proto je třeba sklízet nať za slunečného dne kolem poledne a listy hned opatrně zdrhnout ze stonků. Pokud byste meduňku sušili ve svazcích jako většinu ostatních bylinek, éterické oleje se přemístí do stonků a sníží se tak léčivé účinky. To platí i pro přípravu nálevu nebo čaje z čerstvých listů – vždy nechte hrnek přikrytý.

VYUŽITÍ: Meduňka uvolňuje a uklidňuje nejen užívaná vnitřně, stejný účinek má i její vůně, používá se proto při aromaterapii. Odvar z čerstvých nebo sušených listů pomáhá proti stresu, uvolňuje křeče a uklidňuje nervy.

Chmel otáčivý
(Humulus lupulus)

Chmel se pěstuje jako hospodářská rostlina pro výrobu piva, má však i léčivé schopnosti. Tuto do výšky šplhající liánu najdete růst i v přírodě, nejčastěji kolem řek a potoků, ale i na rumištích a porůstá také ploty a ohrady. Chmel je dvoudomý, léčivé chmelové šištice dávají jen rostliny samičí.

SBĚR: Chmel můžete pěstovat i na zahradě, potřebujete velkou nádobu a dostatečnou oporu. Samičí šištice dozrávají ve druhé polovině srpna, otrhávají se a nechávají vyschnout na látce. Hýbejte jimi co nejméně, aby z nich nevypadal léčivý prášek. Suché šištice se uchovávají v uzavřené sklenici.

VYUŽITÍ: Chmel se využívá pro přípravu čajů na spaní, ale i jako přísada do koupele. Oblíbené jsou také polštářky naplněné suchými šišticemi, které pomáhají usínání. Bylinkovou náplň však musíte měnit každý měsíc za čerstvou.

Třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum)

Třezalku není třeba pěstovat doma, najdete ji na sušších slunných loukách či mezích. Podíváte-li se na ni proti světlu, poznáte, jak přišla ke svému druhovému jménu – v listech uvidíte tečky, což jsou ve skutečnosti žlázky obsahující silice a pryskyřici, které propouštějí sluneční paprsky.

SBĚR: Třezalce se také říkalo rostlina svatého Jana – podle toho, že kvete od června. Nesklízejí se celé výhony, ale asi patnácticentimetrové vrchní části kvetoucích rostlin, které se suší.

VYUŽITÍ: Z nasušené třezalky se připravuje čaj, naložit ji lze i do olivového oleje nebo do alkoholu, tak získáte tinkturu. Léčebných vlastností byliny si všiml už alchymista a lékař Paracelsus v 16. století, byla považovaná za bylinu proti melancholii.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock