Co vybrat maminkám k svátku?

V našich zemích se poprvé slavil v roce 1923, letos tedy Den matek zažívá stoleté jubileum. Mezi jeho velké propagátorky patřila Alice Masaryková, která tak navázala na tradici z matčiny strany. Zatímco v jiných koutech Evropy tento svátek připadal na různé termíny, my se držíme americké zvyklosti, takže si v kalendáři každoročně poznačíme druhou květnovou neděli. Květinové dárky, které ke Dni matek neodmyslitelně, se ale v průběhu let trochu proměnily. Jací jsou vítězové a kteří poražení?

Foto: Shutterstock

Zakázané konvalinky

Po desetiletí bývala kytička konvalinek symbolem Dne matek, její latinské jméno Convalaria majalis, tedy „patřící k máji“ k tomu přímo vyzývá. Dnes už je spíše na ústupu, v nabídce květinářů se objevují zřídka, spíše se využívají pro svatební kytice. Jde totiž o venkovní rostliny, které se jen s obtížemi dají pěstovat „v kultuře“ (tedy intenzivně, ve sklenících, opakovaně nebo třeba hydroponicky), pěstování konvalinek se tedy ekonomicky nevyplatí. Vymizeli také pouliční prodejci, kteří ještě v 80. letech nabízeli voňavé svazky ve městech. Konvalinky totiž často pocházejí z chráněných lokalit, kde se sbírat ani nesmí. Pokud ale máte zahradu, určitě u maminky tímto dárkem „zabodujete“.

Foto: Shutterstock

Zapomenuté primulky

Primula malacoides neboli prvosenka žahavá krásně dokazuje, že jednou jsi dole, jednou nahoře. I když se tento zajímavý druh se zalíbil šlechtitelům, a dokonce existují i ryze české odrůdy, dnes se s touto primulkou na pultech zahradnictví téměř nesetkáte. Poznáte ji podle drobných květů, seskupených do hustých květenství s laločnatými, naspodu pomoučenými listy. Celá rostlina vypadá pěkně bohatě a bývala často kupovanou pozorností.

Potíž se ukrývá v tom, že i když potřebuje chladné prostředí, aby se květy vyvinuly, nedá se vysadit ven, jako se to dnes často dělává s barevnými primulkami bezlodyžnými. Udržet nízkou teplotu dokážou zahradní provozy, nikoli domácnosti, takže její život po odkvětu definitivně končí – doma ji nelze přemnožit nebo nařízkovat. Největší slávu prožívala v 50. a 60. letech, což se odrazilo na množství zapsaných českých odrůd: jednoduché květy měly ‚Jana‘, ‚Dana‘, ‚ Jitka‘, plnokvětá se jmenovala ‚Krinolina‘, fialová ‚ Bečva‘, tmavě červená ‚Karkulka‘, světlejší ‚Verunka‘ a další. Dnes se už nešlechtí a skoro ani neprodávají.

Foto: Shutterstock

Popelka mezi dvouletkami

Starší hrnková rostlina příbuzná se starčkem (Cineraria hybrida) má velmi půvabný lidový název, a sice „popelka“. Pestrobarevné kultivary zdobí květy s výraznými středy v jedné výšce, rostou hustě a kompaktně. I cinerárie potřebuje pro svůj vývin chladné prostředí, jež zamezí napadení mšicemi, na které reaguje choulostivě. Pěstuje se jako dvouletka, tedy z výsevu v květnu, kvete ale až zjara dalšího roku. Zimu musí přečkat nikoli v pařeništi jako třeba pomněnky, ale ve skleníku s teplotou kolem 10 °C. Navzdory hojnému kvetení se kvůli složitosti pěstování dnes už daruje jen vzácně.

Foto: Shutterstock

Více inspirace najdete v květnovém vydání tištěné Flóry. Náš časopis si můžete zakoupit na www.casopisyknihy.cz nebo v elektronické podobě na www.digiport.cz.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock