Divoký půvab severské zahrady

Mohlo by se zdát, že klimatické podmínky ve Skandinávii neposkytují příliš mnoho možností k vytváření květinových zahrad. Ale kdo říkal, že pěkné jsou jen ty naše? I když norské nebývají velmi rozlehlé, mnohé jsou vskutku kouzelné, a hlavně úplné jiné, než na jaké jsme zvyklí v našich končinách. Většinou je z nich patrné silné environmentální cítění autora i uživatelů a snaha vyzdvihnout přirozenost se všemi jejími zajímavými detaily. Jste-li zvědaví na severský názor na zahradní krásu, přijměte naše pozvání do tiché domácí krajinky, vytvořené známým norským designérem Darrenem Sainesem.

Je úžasné, jak se zahrady v různých zemích světa liší. Já osobně obdivuji především ty, které trochu vyčnívají z řady. Jsou jiné a svébytné, nebojí se spojit moderní prvky s tradičními, a přitom dokonale zapadnou do okolního prostředí. Darren Saines se při tvorbě této moderní městské zahrady inspiroval především divokou norskou přírodou – fascinujícími fjordy, vodou, která je neustále v pohybu, mohutnými skalisky, větrem a chladem zformovanými dřevinami a flórou zdejší země. Protože je velkým přívržencem ekologických řešení, usiloval o jejich zakomponování v maximální možné míře i do konceptu své zahrady.

S ohledem na lidi i na přírodu
Cílem designéra bylo vytvořit tichou městskou zahradu pro mladou rodinu s dětmi – pokojnou a zároveň proměnlivou, takovou, která bude po celý rok něčím zajímavá. Požadavkem mladých manželů bylo, aby poskytovala prostor pro letní stolování i společenská setkání (to se podařilo díky prostorné, částečně zastřešené terase a letní kuchyni), aby byla místem vhodným pro hry i k relaxaci (dnes jím i je) a zároveň domácím pracovištěm a v neposlední řadě atraktivním prostorem. Snaha v tomto případě přinesla své ovoce. A designér při tom všem pamatoval i na ochranu přírody – například na zpevněných plochách použil místní, pro Norsko typické, takzvané kebony – dřevo, které se díky speciální výrobní technologii a povrchové úpravě odolností a trvanlivostí vyrovná dřevu tropických stromů. Při stavbě oplocení byly využity ekologické tvárnice, střechu zahradního domku pokrývá recyklované barevné sklo a celý prostor večer osvětlují lampy na bioetanol.

Na terase u jezírka
Zahradě, jejíž rozměry nejsou velké, dominuje poměrně rozlehlý zahradní pavilon s terasou plynule přecházející v dřevěné molo a netradiční skleněnou střechou. Právě zde má místo vkusný zahradní nábytek, je zde situována exteriérová kuchyň i menší sklad všeho, čeho je k životu na zahradě potřeba. Terasa neboli molo končí nad přírodně koncipovaným leknínovým jezírkem – jeho geometrické ohraničení na straně terasy a přístupového chodníku lemovaného hladkými kamennými deskami kontrastuje s bujnou zelení na ostatních březích, hustě porostlých rozmanitými vlhkomilnými trvalkami a okrasnými trávami. Na jezírko navazuje další, tentokrát dynamický vodní prvek; voda z hladiny přepadává přes rovné žulové bloky a s rafinovaně navrženým efektem zalévá i polovinu chodníku, který vede od domu k pavilonu. Tady reliéf terénu pomalu stoupá. Pohledovým magnetem v nejvyšší části zahrady (na břehu proti zahradnímu domku) je nepřehlédnutelná, čtyřicetiletá borovice lesní, drsnými podmínkami zformovaná do bizarních tvarů. Její okolí dotvářejí různě velké balvany porostlé mechem, a tak je tato partie jako vystřižená z divoké skandinávské přírody.

Dokonale využitý prostor
Celou zahradu si lze podrobně prohlédnout z chodníku, vybudovaného z hladkých žulových desek. Vine se po jejím obvodu, nerovnosti terénu překonává rytmem schodů a nejnižší, centrální část zahrady oživuje kontrasty chladného kamene, teplého dřeva a neposedné vody s bujnou měkkou zelení. Každé místečko je v této zahradě důsledně využito – pod vyššími dřevinami rostou nižší, pod nimi ještě půdu pokrývající trvalky, trávy a kapraďorosty. Také díky tomu jsou zde nároky na vláhu nižší, ale hlavně nezůstává příliš místa pro plevel. Je tu vysázeno mnoho zajímavých rostlin, z nichž mnohé byste našli i ve volné přírodě – například borůvky, borovice kleče, lísky, břízy, modříny či vřesy. Kromě nich tu hojně rostou i skutečně krásné kvetoucí trvalky – orlíčky, pivoňky, kosatce, šalvěje, kakosty a další. A aby byla zahrada atraktivní v každém ročním období, nemohou v ní chybět ani vždyzelené dřeviny, které upoutají především v zimě, ani mnohé druhy cibulovin a opadavých keřů (například šeříky) rozkvétajících na jaře.
Díky rozmanitosti rostlinných druhů a jejich důmyslnému kombinování, modelovanému terénu a decentně využitým přírodním materiálům působí tato zahrada velmi přirozeně. Potěší oko i duši, a protože se stále vyvíjí a mění, může své majitele neustále překvapovat něčím novým. A co je důležité, péče o ni jim nezabere mnoho času – i před tento, dnes typický požadavek totiž postavil zahradního designéra před několika lety mladý norský pár.

TEXT a FOTO: Daniel Košťál
ZDROJ: HOME