Doma pěstované citrusy
Citroníky, pomerančovníky, mandarinky, grapefruity i kumkváty se u nás pěstují především pro svou krásu a vůni. Plných košů ovoce se nedočkáte – sladký plod bývá odměnou navíc –, ale potěšení přinesou mnoho. Citrusy pěstovali už […]
Citroníky, pomerančovníky, mandarinky, grapefruity i kumkváty se u nás pěstují především pro svou krásu a vůni. Plných košů ovoce se nedočkáte – sladký plod bývá odměnou navíc –, ale potěšení přinesou mnoho.
Citrusy pěstovali už naši předci, kteří jim v zámeckých zahradách stavěli celé oranžerie. Dnes jsou to oblíbené přenosné rostliny. Nejsou náročné, musíte však dodržovat pár zásad.
Kde a jaké pořídit?
Chcete-li pěstovat citrusy jako dekorativní rostlinu, případně si užít vůni jejich květů a máte spoustu trpělivosti, můžete je získat i ze semen. Ale pokud si přejete i plody, které se dají jíst, bude třeba sazenici naroubovat. Snazší je proto zakoupit již naroubovaný či vegetativně namnožený stromek – ten první má už bohatší kořenový systému, tudíž lépe a rychleji poroste. V solidním zahradnictví, nejlépe zaměřeném i na subtropické rostliny, pořídíte odrůdy šlechtěných citrusů naroubované na vhodné podnože. Při nákupu v běžném zahradním centru nebo dokonce supermarketu si dejte pozor na stromky, které jsou plné malých plodů. Vypadají sice lákavě, jenže na jeden středně velký plod by měl mít stromek alespoň dvacet listů, proto bude vyčerpaný. Může se u vás vzpamatovat, ale pro dlouhodobé pěstování není tato volba, obvykle dost drahá, ideální.
Na zahradě i v bytě
Vlastníte-li chladnou místnost, kterou potřebují citrusy k přezimování, máte neomezený výběr druhů a odrůd. Můžete-li pouze o trochu snížit teplotu nebo citrusům ve vytápěném bytě mimo sezonu alespoň přisvěcovat, pěstujte takové, které se s těmito podmínkami vyrovnají – patří mezi ně například mandarinka kumkvát (Fortunella japonica), citroník Citrus Meyeri, pomerančovník odrůdy Washington a Arancio, mandarinka Citrus reticulata Honikan a mandarinka Citrus unshiu Kartuli, calamondin zvaný též kyselý pomeranč (Citrus mitis, Citrus madurensis), limetka (Citrus limetta) či takzvaná kyselá limetka (Citrus aurantifolia). Bez zimování v chladu se obejde i cedrát Citrus medica sarcodactylis zvaný díky nezvyklému tvaru aromatických plodů Buddhova ruka a cedrát odrůdy Diamante s plody podobnými citronu. I on se pěstuje pro aromatickou kůru a na okrasu.
Naopak v bytě se vůbec nebude dařit všem druhům a varietám naroubovaným na mrazuvzdorný citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata). Při nákupu sazenic se proto zajímejte i o jejich podnož. Pouze pro okrasu a vůni se pěstují hořké pomerančovníky (Citrus aurantium) a to v mnoha varietách, nebo ještě dekorativnější variety s panašovanými listy.
Sladké neroli
Vůně citrusových květů je vskutku výjimečná. Destiluje se z nich vzácná silice, známá jako neroli. V aromaterapii se považuje za jeden z nejcennějších éterických olejů. Podporuje psychickou pohodu a může pomoci i při depresi. Ve velkém se získává především z květů hořkých pomerančovníků (Citrus aurantium var. amara). Citrusy všeobecně krásně voní a kvetou dlouho, citroníky nebo limetky dokonce i několikrát za rok, můžete se z jejich vůně těšit mnoho týdnů i měsíců.
Rostliny, které jsou množeny řízkováním nebo roubováním, začínají plodit již ve dvou letech. Pokud však pěstujete citrus uvnitř domu či bytu, kde nefouká vítr ani nelétá hmyz, musíte květy opylit štětečkem. Většina je samosprašná a postačí pyl z té samé rostliny. Po opadu květů plody zredukujte, aby na výživu každého měla rostlina dvacet až třicet listů. A pak trpělivě vyčkávejte, neboť citrusy mohou dozrávat půl roku i rok. A přitom může stromek znovu rozkvést.
Slunce a stín
Citrusy potřebují co nejvíce světla. Ideální je východně či jihovýchodně orientované okno. Pomerančovník, mandarinka i grapefruit mají rády přímé slunce, citroníku vyhovuje světlo rozptýlené či lehké zastínění. Při letnění, které jim velmi prospívá, raději lehce přistiňte všechny. Schovejte je do stínu stromů nebo pergoly porostlé popínavkami.
Většině citrusů je v sezoně nejlépe při teplotě 22 až 26 stupňů, v zimě však tyto původně subtropické rostliny potřebují odpočinek v chladu, stále však musí mít dostatek světla. Ideální je teplota tři až deset stupňů, při níž upadají do zimního spánku a nevadí jim tedy krátké a podmračené dny. Při teplotě nad dvanáct stupňů jsou již aktivnější, ale i takové zimování jim prospěje – pro citrusy naroubované na teplomilnější podnoži je dokonce vhodnější, musíte jim však dopřát více světla. Jako vhodné zimoviště poslouží temperovaný skleník, světlé chladné haly, garáž, lodžie. Na podzim mohou rostliny zůstat venku. Odolnější citrusy v prostorných nádobách dokonce přežijí i pár stupňů pod nulou, zvláště pokud jsou naroubovány na citronečník, hůře však dopadnou jejich květy či zrající plody.
Citrusům pěstovaným celoročně v bytě dopřejte místo co nejchladnější, ale zároveň nejsvětlejší. Pomoci může i umělé přisvěcování – nejhorší je pro rostliny kombinace vyšší teploty a tmy.
Pokud keříku při zimování opadá část listů, nijak jim to neublíží a zjara vyraší znova. Ovšem pokud ztratí více než třetinu, znamená to, že neměly vhodné podmínky – přesto se obvykle vzpamatují.
Jak zalévat a hnojit?
Citrusy jsou poměrně náročné na vodu, v teplém období by měla být půda stále mírně vlhká, nikoli však mokrá. Dopřejte jim proto substrát dobře propustný, s drenáží na dně pěstební nádoby. Ovšem u rostlin, které přezimují v chladu, omezte zálivku na minimum. Důležitá je také kvalita vody – ideální bývá dešťovka, nevhodná voda tvrdá a chlorovaná. Citrusům velmi prospívá i zvlhčený vzduch. Zvláště když mají poupata nebo květy, pravidelně je roste nebo jim dopřejte blízkost zvlhčovače.
Jako všechny rostliny pěstované v nádobách potřebují i citrusy pravidelně doplňovat živin. Od dubna do konce srpna či září jim dopřejte speciální hnojiva, neobsahují nežádoucí vápník, zato jsou bohaté na železo, které rostlinám často chybí.
Přesazování a řez
Rostliny přesazujte teprve když kořeny nádobu prorostou, nejlépe zjara. Můžete zakoupit speciální substrát určený přímo pro pěstování citrusů, nebo si připravit směs ze čtvrtiny listovky, vyzrálého kompostu, kvalitní zahradní zeminy a písku. Na dně květináče by neměla chybět drenážní vrstva hrubšího písku, jemného štěrku, keramzitu, vermikulitu nebo perlitu. Zatímco jednoletým sazeničkám postačí květináče o průměru deset až dvanáct centimetrů, čtyřleté již budou vyžadovat průměr kolem třiceti centimetrů, pokud nejde o zakrslé variety.
Abyste vypěstovali pohledný košatý stromek, můžete výhony na jaře zkrátit. Ovšem pozor na to, že květy se tvoří hlavně na jednoletém dřevě.
Choroby a škůdci
Citrusy poměrně často napadají saví škůdci, především svilušky a puklice. Prevencí proti těm prvním je dostatečně vlhký vzduch, který svědčí i samotným rostlinám. Pokud se přesto vyskytnou, můžete sáhnout po ekologických, zdravotně nezávadných přípravcích na bázi olejů, které lze bez obav používat i v domácnosti. Odolné puklice bývá třeba mechanicky odstranit.
Citrusy pro pěstování venku
Existuje i pěkný citrus, který můžete pěstovat na zahradě ve volné půdě. Japonský citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata) snese teploty i dvacetistupňový mráz. Ovšem vysadit je třeba až čtyřleté a starší sazenice. Dekorativní plody vypadají jako drobnější citróny. K jídlu se nehodí, mají nepříjemnou chuť, stromek však zdobí po celý podzim až do zimy, kdy opadají i listy. Ty na jaře znovu vyraší, a ještě dříve se objeví vonné bílé květy. Mrazuvzdornost vykazují i někteří kříženci s citronečníkem, jejichž plody jsou chutnější, například japonský kabos (Citrus sphaerocarpa). I tyto maximálně odolné citrusy ale potřebují ochranu před mrazivým větrem, a především před přílišnou zimní vlhkostí, která je může zahubit. Základem úspěchu je proto dokonale propustná zemina.
Viola Martinková, foto Shutterstock