Domácí prostředky proti zánětům? Vyrazte do spíže!

Zánět obvykle mají na svědomí bakteriemi, které se v těle množí, zatímco se tělo jejich dalšímu pronikání brání. To se projevuje nejen otokem či bolestí, ale také hnisavým sekretem, obsahujícím i vlastní odumřelé bílé krvinky. Zdravý organismus si dokáže se slabším napadením poradit vlastní imunitou, častěji ale musíme ozdravné procesy podpořit. Naštěstí má příroda v zásobě svoje tajné zbraně – ostatně, i první antibiotika pocházela z přírodních zdrojů, až dnešní syntetická jsou dílem výzkumu a vědy.

Antibiotika v rostlinách

Řada rostlin obsahuje vlastní látky, často velmi složité, které mají antibiotický účinek. Rozumíme tím dovednost ničit některé nižší organismy (bakterie, houby) a tím bránit své tělo před nákazou různými patogeny. Lidé si těchto vlastností všimli a využili je i pro svůj prospěch systémem pokus – omyl, systematické zkoumání přišlo až ve druhé polovině 20. století, kdy se podařilo látky přesně chemicky určit, popsat a potvrdit jejich účinek. I když se dnes ví, že látky s antibiotickým účinkem obsahují stovky druhů rostlin, řada z nich (původem zejména z pralesů Jižní Američky či Afriky) stále ještě není v tomto směru dostatečně prozkoumána, takže nelze vyloučit, že se ještě dočkáme dalších objevů.

foto Shutterstock

Domácí první pomoc

Osvědčené a vyzkoušené rostliny najdete v kuchyni i na zahradě. Jejich používání se pochopitelně nedá brát jako univerzální a nemůže zcela nahradit farmaka. Ale při prvních, většinou slabých příznacích zánětu vám může jejich užití prospět. Často zamezí silnému rozvoji choroby, navíc se jimi prakticky nemůžete předávkovat. Nejčastěji se využívají pro problémech s dýchacími cestami a dutinami, další skupinu tvoří léčivky pro zánět trávicího traktu a ledvin. Rostliny se také široce využívají při vnějších poraněních.

Cibule
Ta nejběžnější zelenina (Allium cepa) obsahuje alicin, tedy přírodní antibiotikum, a velké množství éterických olejů s obsahem síry, která čistí, uvolňuje a dezinfikuje horní cesty dýchací. Cibule ničí choroboplodné zárodky a potlačuje zánětlivé procesy, pomáhá nejen k opadu otoku sliznic, ale i jejich léčbě, významně mírní kašel. Díky thiosíranu umí zastavit křeče při astmatických, tedy alergicky podmíněných křečí průdušek (ty samozřejmě nezpůsobují mikrobi). Výhoda cibule spočívá v tom, že ji bývá vždy po ruce, a navíc nemá tak pronikavé aroma jako účinnější česnek. Spařená navíc chutná sladce a hodí se i pro děti.

foto Shutterstock

Tip pro vás: Pokrájená cibule zavázaná do hadříku či ponožky zavěšená na podstýlkou malých dětí se používala odedávna pro uvolnění nosu a klidného spánku při rýmě. Jednoduché je i použití cibule pro odkašlání a chrapotu – nakrájejte na plátky menší cibuli a nechte ji přejít varem, vody by mělo být asi čtvrt litru. Odstavte, nechte trochu zchladnut a přeceďte. Malinko oslaďte medem a upíjejte po doušcích. Čaj si připravte třikrát denně a už po 24 až 36 hodinách dojde k odkašlání a zánět se zastaví.

Česnek
Pověst prostředku proti upírům, uřknutí, moru a dalším pohromám má tato rostlina (Allium sativum) po staletí. Jako podpůrný prostředek a zdroj vitality a síly jí popisoval už Hippokrates, zmínku o česneku najdete i na egyptských papyrech. Později se ale dostal do nemilosti hlavně u lidí vyšších kruhů – pojídání česneku se posuzovalo jako příslušnost k chudým. Dnes víme, že za jeho širokými kladnými účinky stojí také alicin, který si prostřednictvím plísní poradí především s infekty trávicího traktu a pomáhá i s obnovou přirozené střevní mikroflóry po těchto typech onemocnění. Umí se ale vypořádat třeba i s kašlem – pět stroužku rozdrťte, smíchejte s pěti lžičkami medu a zalijte půl litrem vlažné vody. Po dvacetiminutovém vylouhování slijte a užívejte třikrát denně čajovou lžičku do dobu jednoho až dvou týdnů.

foto Shutterstock

Tip pro vás: Silnějšího antibiotického účinku docílíte naložením stroužků do octa, delším tepelným zpracováním se naopak tato vlastnost zeslabuje. Nejlepší je proto větší část česneku používat za syrova. Denní dávka? Jeden až dva malé stroužky, tedy asi čtyři gramy.

Zelí
Zástupci druhu Brassica oleracea (zelí, kapusta, kadeřávek, kedlubna, květák, brokolice) mají velmi kladný vliv na zdraví, jak na trávicí trakt, tak coby prevence proti rakovině. Především zelí a z něj čerstvě vymačkané šťáva léčí zanícenou sliznici žaludku a tiší žaludeční vředy. Obsahuje totiž takzvaný vitamin U, který chrání sliznici filmem proti působení agresivních žaludečních šťáv. Zelí velmi výrazně pomůže při vnějším použití, kdy odvádí z těla škodlivé látky při hnisavých kožních abscesech i zánětu kloubů při revmatitidě. Umí totiž odvést tekutinu i z hlouběji uložených míst, a výrazně tak přispět k úlevě.

foto Shutterstock

Tip pro vás: Pro obklad kloubů se používají syrové listy, pro lepší účinek se vyřízne střední silné žebro. Listy se naskládají na bavlněnou utěrku a poválejí se lahví či válečkem nebo se poklepou paličkou, dokud nezačnou pouštět šťávu – takto připravené se přikládají na postižené místo. Obklad se nechá působit minimálně hodinu, lépe ještě déle. Obnovuje se dvakrát denně, poté se místo omyje a ošetří krémem nebo olejem.

Kvašené potraviny
Kvašením zeleniny se mění pH i mikrobiologické složení ve prospěch bakterií mléčného kvašení, enzymů a vitaminů, které se díky tomuto procesu stávají lépe využitelnými pro tělo. Takto upravená zelenina přispívá nejen k rozvoji biomu střev, ale zásadně ovlivňuje celkovou imunitu. Kvašení používalo lidstvo jako formu konzervace zeleniny už stovky let (korejské kimchi, naše kysané zelí a okurkové kvašáky, anglické pickles a další) a nyní opět přichází do módy. Pravidelná konzumace těchto potravin zamezí rozvoji hnilobných a zánětlivých procesů ve střevech, čímž významně posílí jejich zdraví a výkon. Ale pozor, jen v případě pravidelné konzumace. Miska denně v rámci oběda udělá lepší službu než celá sklenice jednou týdně. Mimochodem: nemusíte nakládat sud zelí, vyrábějí se i speciální keramické soudky o objemu několika litrů, které se vejdou i na kuchyňskou linku.

foto Shutterstock

Dagmar Cvrčková

foto Shutterstock