Dřeviny, které kvetou brzy na jaře

Zatímco trvalky v březnu teprve raší, mnoho dřevin už kvete. Jejich poupata se často rozvíjejí ještě před tím, než se objeví listy. O to jsou krásnější.

foto Shutterstock

Okrasné dřeviny mají spoustu obdivovatelů, proto se objevují skoro v každé zahradě. Mezi mnoha druhy lze najít i menší keře vhodné do malých prostorů. Na rozdíl od květin díky své velikosti potěší také sousedy a kolemjdoucí.

Vrba hrotitá, foto Shutterstock

Na přelomu zimy a jara

Květy kaliny bodnantské (Viburnum bodnantense) a jasmínu nahokvětého (Jasminum nudiflorum) se často objevují už o Vánocích. Jde tedy nikoli o první jarní, ale poslední zimní druhy.
Kalinu bodnantskou zdobí drobné růžové květy, které se objevují na koncových větvičkách a velmi silně voní. Keř dobře vynikne vedle stálezelených dřevin a jehličnanů. Anebo jako solitéra, protože je poměrně hustý a vysoký kolem metru a půl.

Líska obecká, foto Shutterstock

Jasmín nahoprutý se nečlení na tradiční korunu a větve, ale tvoří dlouhé, trochu hranaté výhony. Listů nemá mnoho a jsou tmavě zelené, proto sírově žluté květy krásně vyniknou. Dřevina roste rychle a dá se dobře tvarovat. Využívá se rovněž pro ozelenění předělů nebo k trelážím. Musíte ji k nim ale přichytit trochu drátkem, sama se ovíjet nezačne. Anebo jako půdopokryvný druh, který zakryje strmé svahy vjezdů do garáží nebo boky teras a schodišť. Mezi zajímavé, ale méně pěstované dřeviny patří i lískovníčky (Coryolopsis), a to chudokvětý (C. pauciflora) a klasnatý (C. spicata). Žluté vonné květy jsou seskupeny do krátkých hroznů, doplňují je světlé listeny, které se tvarem nejvíce podobají malé chmelové šištici. Protože má keř řídké větve a listy ještě nejsou v předjaří velké, zajímavé květy patřičně vyniknou. Nejde o vysokou dřevinu, dorůstá do výšky necelé dva metry. Lískovníčky mají rády chráněné místo s mírně kyselou půdou, vypadají velmi dobře vedle azalek nebo jehličnanů, tam se lépe hodí drobnější lískovníček chudokvětý. Tento druh patří do skupiny vilínovitých – společně s nejvýraznějším zástupcem čeledi, tedy vilínem.

Mandloň trojlaločná, foto Shutterstock

Zajímavé vilíny

Vilín (Hamamelis) se pěstuje hlavně v prošlechtěných kultivarech. Původní druh, tedy léčivý vilín virginský (H. virginiana) se používá už jen jako podnož pro ušlechtilé rouby, neboť má silný kořenový systém. Květy vilínů jsou seskupené ve střapatých svazečcích a zajímavá je jejich proměna v závislosti na teplotě. Pokud teploměr ukazuje pod nulou, tmavší lemující lístky jako by povadly, s oteplením se zase dostanou do původní podoby.
Základní květy vilínů jsou žluté a voní, šlechtěním získaly na bohatosti a délce. Žádaný je například žlutý kultivar ´Pallida´ a ´Westerstede´. Prodávají se i další barvy – oranžové jsou odrůdy ´Orange Beauty´ a ´Diane´, červené ´Feuerzauber´, ´Rubin´ a ´Birgit´, cihlová ´Jelena´. Výhodou vilínů je jak časné kvetení (při příznivém počasí začíná už koncem ledna), tak jejich odolnost. Stačí jim jakákoli přiměřeně vlhká půda, i těžší, třebaže mají radši kyprou lesní hrabanku. Vypadají dobře bez prořezávání, pevné větve jsou pěkně tvarované. Dorůstají do výšky asi dvou metrů, hodí se tedy do menších zahrad. Kromě jara jsou krásné také na podzim, kdy se přebarvují do zářivých oranžových a červených odstínů.

Vilín prostřední, foto Shutterstock

Vrba jíva, foto Shutterstock

Lísky a vrby

Lísky i vrby se snadno pěstují. Potřebují přiměřeně vlhkou půdu, na suchých místech, třeba na navážkách, neporostou. Vrby se stávají první potravou pro včely. V zahradách se nejčastěji vysazuje vrba jíva (Salix caprea), které se říká kočičky. Zahradní kultivary – vždy jde o samčí klon, je to dvoudomá dřevina – se často roubují na kmínek, aby květy na převislých větvích lépe vynikly. Velmi působivá je ale i vrba hrotolistá (S. hastata), jejíž samčí jehnědy mají několik centimetrů a směřují vzhůru. Poroste i na sušších a kamenitých místech, pokud jsou propustná. Roste jako hustý nízký keř se vzpřímenými větvemi. Z lísek (Corylus) se více vysazují okrasné formy Contorta s kroucenými větvemi.

foto Shutterstock

Dřín a čilimník

Hitem přírodních zahrad je dřín obecný (Cornus mas). Spojuje v sobě hned několik kladů, zápor ani jeden. Díky časnému kvetení jde o jeden z prvních zdrojů potravy pro včely. Nápadné a nezaměnitelné sytě žluté chomáčky květů vyrůstají z křivých tmavých větví. Jedlé oválné červené plody jsou potravou pro ptáky. Platí to i pro ty nešlechtěné. Dříny patří mezi odolné a nenáročné dřeviny, vystačí si jen se základním zmlazovacím řezem, netrpí chorobami a nenapadají ho škůdci.

foto Shutterstock

Poměrně brzy ozdobí vaši zahradu i čilimník časný (Cytisus praecox). Ve volné přírodě na slunných stráních můžete narazit na jeho příbuzný druh, a sice janovec metlatý (C. scoparius). Čilimník také zpočátku roste bez listů, dlouhé převislé pruty jsou hustě pokryté světlými květy. Žádaný je i keř roubovaný na nižší kmínek. Dá se pěstovat v nádobách, pak jím lze doplnit terasu, atrium nebo skalku. Má rád lehčí, nepříliš výživnou půdu s nízkým obsahem vápníku a místo na slunci. Ve stínu kvete mnohem méně. Vybarvení je původně světle žluté, ale oblíbená je tmavší odrůda ´Alt Gold´, červené ´Hollandia´ a ´Booskop Ruby´ či dvoubarevné ´Palette´ či ´Lena´. Jen do třiceticentimetrové výšky dorůstá smetanově bílý čilimník kewský (C. x kewensis).

Mandloň nízká, foto Shutterstock

Růžově kvetoucí dřeviny

Později na jaře převládají mezi dřevinami druhy kvetoucí růžově. Na skalky se hodí lýkovce (Daphne sp.) pocházející z krasových oblastí, kterým maximálně vyhovují vápencová alpina. Jen pozor, jde o jedovatou rostlinu.

Dřín obecný, foto Shutterstock

Chcete-li do zahrady nalákat včely, pěstujte nenáročnou meruzalku krvavou (Ribes sanguineum). Jde o příbuznou rybízů původem z amerického kontinentu, na rozdíl od nich však nemá květy zelené, ale sytě tmavě růžové. Zatímco člověku nepříjemně páchnou, včely a čmeláky lákají z celého okolí. Dobře snáší řez, může růst i jako součást živých plotů a předělů. Na zahradě krásně vypadá také další růžově kvetoucí dřevina, a sice kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Má větve pokryté trny, tato nevýhoda se ale mění v plus, když chcete zabránit průchodu lidí, nebo i zvířat. Keř je hustý až k zemi a ostré výrůstky zabrání psům i kočkám, aby se pod ním usídlili, naopak se stane útočištěm pro ptáky. Jako jedna z mála dřevin se vyrovná s vysokým obsahem vápníku v půdě. Krásné, miskovité růžovo-oranžové květy s výrazným zlatým středem se objevují v březnu a dubnu, posléze se změní na žlutozelené pevné malvice podobné jablíčkům s velmi krátkou stopkou. Sladce voní a lze z nich vyrobit želé. Dřevina sama je poměrně nízká a hustá. Je třeba hlídat výskyt spály růžovitých, jinak jde o odolný keř.

Kdoulovec japonský, foto Shutterstock

Plné, růžičkám podobné květy nabízí mandloň trojlaločná (Prunus triloba). Pochází z asijského kontinentu, podobně jako sakury. Na rozdíl od nich dorůstá do výšky jen kolem dvou metrů, lze ji tedy využít i v malých zahradách. Častěji se pěstuje jako široký řídký keř. Květy má po celé délce loňských výhonů. Evropským druhem pocházejícím z teplých stepí je mandloň nízká (P. tenella). Roste jako hustý keř vysoký do metru, výhonky jsou hustě pokryté růžovými jednoduchými květy, které nejvíc připomínají broskvoň. Krásným sytým odstínem se pyšní odrůda ´Fire Hill´. Drobné listy se objeví až později. Mandloně se sice vypořádají i se sušším místem, lépe ale kvetou v půdě s dostatkem živin a vody. Poté se musejí výhony vyříznout, aby dřevina nasadila nové, jen tak napřesrok opět rozkvete. Pozor na to, že se často objevují kořenové výmladky a prorůstání podnože, někdy se šíří i mimo původní stanoviště.

Meruzalka krvavá

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock