Ekologická farma, kde se daří úrodě i vysoko v horách

05. 12. 2013

Podstatou přírody je být hojná, dopřát všeho nadmíru. V Rakouských Alpách to dokazuje jeden muž přezývaný agrární rebel – bohatá úroda mu vyroste i ve výšce 1 500 metrů nad mořem.

Je brzké sobotní ráno. Sedíme v autě, větrák do něj vhání teplý vzduch a stěrače čistí přední sklo. Lije jako z konve. Řítíme se po dálnici A1 směrem na Graz. Naším cílem je zemědělská usedlost proslavená nejen po celém Rakousku, ale dnes už známá na celém světě. Je to farma Krameterhof ve vesničce Ramingstein, která patří do oblasti Lungau v Rakouských Alpách. Čím je tak zvláštní? Je bohatá na úrodu ovoce, zeleniny, hub, bylinek a daří se tu i chovným zvířatům. Co je na tom, řeknete si. Raritou to však začíná být, když vám prozradíme, že farma se nachází vysoko v Alpách, kde se převalují husté mlhy a sníh obvykle padá během celého roku.

Na pozemku najdete mnoho jabloní. Při svých pokusech Sepp Holzer zjistil, že údajně pěstitelsky náročné druhy, jako například golden delicius, vyrostou i u něj a mají velké plody, které dlouho vydrží, pokud mají závětrné a klimaticky výhodné místo. (foto: Sepp Holzer)

Po příchodu nás přivítal majitel osobně – farmář Sepp Holzer už více než 40 let obhospodařuje své dědictví. O svou „horu“ se stará způsobem, který můžeme nazvat přirozenou formou hospodaření a který se zakládá na práci s koloběhy a interakcemi probíhajícími v přírodě. „Mou krajinu vytvářím tak, aby tady bylo umožněno soužití všeho živého,“ vysvětluje majitel, který v současnosti od června do září provází po svém pozemku návštěvníky. Denně jich tudy projde i stovka. V důsledku obrovského zájmu lidí o prakticky fungující a ekonomicky výnosné hospodaření se na farmě rozvinula agroturistika. Majitel pořádá vzdělávací kurzy a z celého světa ho zvou na pomoc při projektech záchrany rozvojových zemí a krajů po přírodních katastrofách.

Je třeba být o krok vpřed, před vývojem naší uspěchané doby, místo nekritického přebírání a napodobování nejprve přemýšlet.

Obilí

V horské, chudé a nevýživné půdě (po smrkových překyselených porostech) se tu úspěšně pěstuje stará odrůda pšenice jednozrnky (Triticum monococcum), která má sice nižší výnosy, zato je však prokazatelně bohatší na proteiny a minerály než jiné druhy. Daří se tu i pšenici špaldě (Triticum spelta), která je oblíbená hlavně ve formě zeleného zrna a může se použít jako náhrada kávy, ale i různým druhům žita (žito trsnaté – Secale multicaule, černý oves – Avena spec., oves nahý – Avena nuda a ječmen setý – Hordeum vulgare).

Návod, jak změnit kalamitní porost smrkové monokultury ve vysokohorských podmínkách na úrodnou zahradu:

1. Důkladně se obeznámit s územím (kvalitou půdy, světovými stranami, sklonem svahu, směrem větrů, srážkovými podmínkami, teplotami během roku a topografickou různorodostí pozemku – zákoutí se specifickými podmínkami).

2. Starat se o úrodnou vrstvu půdy a stále ji zvyšovat (zeleným hnojením, mulčováním).

3. Upravit svah na terasy s vyvýšenými záhony a s co největším počtem mikrozón, které zvyšují diverzitu (pestrost a bohatost) pěstování rostlin a chovu zvířat.

4. Pomocí soustavy jezer udržovat vodu na pozemku co nejdéle.

5. Volit rané odrůdy a odolné druhy plodících dřevin a rostlin.

Vodní systém

Protože voda je život, v Krameterhofu se mimořádná pozornost věnuje jejímu koloběhu v krajině. Povrchová voda se odvádí do nádrží a svah je tvarovaný do teras, které mají mírný sklon směrem k němu. Díky vyvýšeným záhonům působí celek jako houba, která pojme velké množství vody. Spolu s bujnou vegetací a zachytáváním vody z hospodářských budov se zabezpečí, aby se vláha na pozemku zadržovala, a to i v době sucha, ale aby přitom ani vydatné srážky nezpůsobily škody.

Dřevo z vykácených stromů se z větší části využije na modelování teras. Slouží jako podpěra a současně zespodu ohřívá půdu a kořeny rostlin. Část kořenů a kmenů se stala součástí uměle vybudovaných jezer, močálů a tůní, které zabezpečují, že voda zůstává na pozemku a průběžně zavlažuje okolí. (foto: Juraj Zemislav Batka)

Když si dám nějaké předsevzetí, svého cíle dosáhnu. Pokud si neurčím cíl, nemám za čím jít.

Správně	Nesprávně
Budování vyvýšených záhonů ve svahovitém terénu (Maria Martina Schmitt, Graphik Design)

Zeleninová zahrada

Správná hospodyňka šetří kroky a zeleninu vysadí ke dveřím domu – tak, aby ji měla stále na očích a blízko u kuchyně. Místo pro každou rostlinu se na Krameterhofu pečlivě vybírá podle podmínek stanoviště (slunečné nebo stinné, vlhká nebo suchá půda), což je podmínkou úspěchu při pěstování.

Na východní straně domu je záhon se směsí košťálovin, kořenové zeleniny, póru, salátů, bylinek, léčivých rostlin, hrášku, fazole… to vše v objetí ovocných stromů (na obrázku mirabelka). (foto: Soňa Sadloňová, Sepp Holzer)

V blízkosti domu, v závětří, najdeme i bylinkovou spirálu obrácenou k jihu. Rostou v ní bylinky různých druhů, jak pro kuchyň, tak i k léčení a pro zvířata. (foto: Soňa Sadloňová, Sepp Holzer)

Přínos permakultury:
• získáme pestrou a bohatou úrodu i v chladnějším prostředí,

• minimalizujeme svůj čas a vynaloženou námahu,

• všichni tvorové zde mají své místo a funkci (škůdci neexistují), takže můžeme přestat používat chemické přípravky,

• smysluplným utvářením krajiny postupně navrátíme harmonii do přírodního prostředí a nebudeme zažívat přírodní katastrofy.

Ovocná zahrada

„Ovocné zahrady mají tolik výhod, že se snažím mít na pozemku co nejvíce ovocných stromů. Tak mohu všechny terasy využívat k více účelům – jako ovocné sady, na pěstování plodin i chov zvířat.“ Vytvářet smíšené kultury – například začleněním nejen šlechtěných, ale i planých ovocných stromů – je důležité i z hlediska zdraví lesa. Na Krameterhofu je několik tisíc ovocných stromů nejrůznějších druhů, velikostí a tvarů, mnohé z nich vypěstoval sám majitel. Nestříkají je, nehnojí, nezalévají ani nestříhají, jednoduše se musely přizpůsobit zdejším podmínkám – velkým teplotním rozdílům mezi dnem a nocí s častými mrazy.

Střapce plodů málo známé staré kulturní dřeviny – jeřábu oskeruše, které po nahnití výborně chutnají. (foto: Martina Mojžišová)

To, co se dnes děti učí o přírodě, je v podstatě boj s přírodou – ničení plevele, ničení hmyzu – škůdců. To bychom si měli uvědomit. (S. Holzer)

Několik super rad ke stromům
• Při sázení stromů zůstávají všechny větve od místa roubování nedotknuté.

• Stromy se přesazují s velkým balem půdy, na němž se ponechají všechny byliny, které na něm přirozeně rostly – zpevňují kořenový bal a usnadňují uchycení na novém stanovišti.

• Dřevina se uloží do nehluboké jámy s mulčem. Mulč časem zetlí a poslouží jako hnojivo.

• Přesazený strom se zahrabe jen minimálně, navrch se položí kameny, které ho stabilizují (žádné opěrné kůly). Pod nimi si najdou skrýš užiteční živočichové – dešťovky, ještěrky nebo slepýši.

• Kolem stromu, i těsně ke kořenům (žádné okopané prázdné kruhy kolem kmenu), se vysejí rostliny, které zlepšují půdu – vlčí bob, komonice, kručinka. Hlubokými kořeny pomáhají provzdušňovat půdu a brání nadměrnému zadržování vody ve vrchních vrstvách. Současně slouží jako pastva pro divokou zvěř a odpoutávají pozornost od stromu.

• Neřezané větve jsou pevnější a současně pružnější. Při velké úrodě nebo sněhové vichřici se ohnou až k zemi, takže stabilizují kmen, který nezačne růst nakřivo. Díky tomu, že větve obsypané plody poklesnou, proniká dostatek světla doprostřed koruny.

• Aby se zabránilo větším škodám na cenných dřevinách, je nutné stromy chránit před ohryzáním. Zvěř odlákají rostliny, které má velmi ráda, v okolí dřevin se proto vysévají topinambury, jetel, pohanka a podobně. Taktéž různé divoce rostoucí keře jsou pro zvěř důležitou potravou. Máte-li malý pozemek, doporučuje se nátěr stromů přípravkem ze špiku z kostí, lněného oleje, jemného křemenného písku a čerstvého kravského lejna. Aby nátěr páchl ještě víc, mohou se přidat opálené prasečí štětiny nebo něco podobného. Po krátké době je lidský čich nezachytí, zvěř se však místu vyhne obloukem a dřevina je chráněna.

Víno obrůstající skálu zahřívá teplo, které je v ní naakumulováno. Jeho kořeny chrání dosázený porost bylin a zeleniny a mikrozónu uzavírají z návětrné strany stromy. (foto: Soňa Sadloňová)

Zvířata

Jsou nejen zdrojem potravy, ale i dobrými pomocníky. Na Krameterhofu najdete jen robustní, odolná stará plemena, která se dají chovat volně na pastvinách. Krameterhof se stal domovem pro jeleny, muflony, daňky, srnčí zvěř, kamzíky, i různé druhy divokého dobytka, jako jsou bizoni, zubři či buvoli. Žijí celoročně venku a v přirozených stádech – rodinách, čemuž odpovídá poměr samců a samic i velikost plochy, kterou mají k dispozici.

Zemní stáje poskytují výborný úkryt pro chovaná zvířata nebo slouží k uskladnění úrody – v létě chladí, v zimě hřejí, udržují si stabilní vlhkost a navíc jsou útulné. (Na obrázku vlevo je smíšené stádo prasat – chovají se tu mangalice, švábsko-hallské plemeno, duroc a turopolje.) (foto: Sepp Holzer, Soňa Sadloňová)

Je večer a naše jednodenní exkurze v Krameterhofu skončila. Majitel farmy, která je živým důkazem toho, že ekologie a ekonomika mohou jít ruku v ruce, vyprovází skupinu devatenácti lidí, unavených, zmoklých, ale plných dojmů. Opouštíme pozemek, který je ukázkou toho, jak na půdě trvale udržitelně hospodařit. Takovému způsobu se říká i permakultura. Je to pojem z angličtiny, který znamená permanentní kulturu (permanent culture) a zahrnuje všechny oblasti lidského snažení včetně zemědělství. U permakultury mluvíme o hospodaření podle vzoru přírody, které vychází z jejích přirozených cyklů a ekosystémů. Tento způsob může být inspirací nebo odpovědí i pro Českou republiku, která je nejen hornatým územím, ale i prostředím zdevastovaným v důsledku intenzivního pěstování monokultur.

Kdo je Sepp Holzer
Vyrostl na selském dvoře a od dětství byl milovníkem přírody. První praktické zkušenosti s obhospodařováním půdy získal, když mu otec jako malému chlapci pronajal za dva šilinky malý kamenitý a suchý kousek země u domu. Vždy se velmi potěšil, když ze zasazených semínek vyrostly rostliny. První penízky vydělal prodejem takzvaných skalních jahod spolužákům.
V devatenácti letech převzal do péče horské hospodářství. Jeho snahou bylo všestranně se zorientovat, aby mohl reagovat na změny poptávky trhu. Časem si získal jméno jako myslitel světového formátu a agrární rebel, samouk, který v nadmořské výšce 1 500 m úspěšně sklízí úrodu kiwi a hroznů, obilí mu dozrává v lese a v zimě vybírá ředkvičky. K velkému úspěchu však patří i neúspěchy, závist a těžkosti s úřady.
„Moje manželka je mou největší oporou, po celých 37 let manželství mi vždy stála po boku a ze všech sil mě podporovala. Jen společně bylo a je možné na Krameterhofu tak úspěšně hospodařit,“ přiznává farmář.

Bližší informace o farmě Krameterhof a o permakultuře získáte v publikaci Zahrada k nakousnutí: Permakultura podle Seppa Holzera nebo na stránkách www.krameterhof.at, www.permakultura.cz a www.scottlondon.com/interviews/mollison.html

Darina Jurčová, Čarozem
Autorka článku se specializuje na návrhy trvale udržitelných zahrad šitých na míru majiteli a místu. carozem@gmail.com

FOTO: Juraj Zemislav Baťka, Sepp Holzer, Martina Mojžišová, Maria Martina Schmitt – Graphik Design, Soňa Sadloňová a Stocker Verlag
Odpovědná redaktorka: Zuzana Hošková
Zdroj: časopis HOME Jaga Media, s.r.o.

Kategorie: Zahrada