Exoticky vypadající máčky

Máčka alpská

Eryngium alpinum

Trvalka vysoká kolem třičtvrtě metru – stejně jako další máčky připomíná bodlák, s nímž ovšem není nijak příbuzná – zaujme modravým odstínem hluboce vykrajovaných listenů kolem velkého válcovitého květenství. Srdčité listy v přízemní růžici jsou sytě zelené.

Tipy pro pěstování: Pochází z alpských luk, proto potřebuje propustnou vápenitou půdu s dostatkem živin i vody. Vysazuje se buď samostatně nebo v menších skupinkách.

Máčka Bourgatova

Eryngium bourgatii

Máčka Bourgatova s bohatě větvenými lodyhami dorůstá do výšky kolem půl metru. Modrozelená květenství mají drobnější kulovitý tvar s vypouklým středem, který obklopují listeny. Těch je málo a rostlina připomíná při pohledu shora hvězdu. Dobře vypadají i v zimě.

Tipy pro pěstování: Tento druh potřebuje slunná místa, jako jsou kamenné terásky, štěrkové záhony či střešní zahrady. Místo nesmí být suché, ovšem zvlášť v zimě ani přemokřené.

Máčka obrovská

Eryngium giganteum

Tato máčka, pěstovaná nejčastěji jako dvouletka či krátkověká trvalka, dorůstá do metrové výšky. Šedozelená až stříbrná květenství, která se objevují od července do srpna, nejsou výrazně vykrajovaná a dobře tak vynikne jejich barva. Vyrůstají z přízemní růžice listů.

Tipy pro pěstování: Potřebuje vápenitou hlinito-písčitou půdu a slunečné stanoviště. Hodí se i do stepních a kamenitých záhonů a na velké skalky. Je mrazuvzdorná.

Máčka ladní

Eryngium campestre

Jde o domácí druh, který se v zahradách záměrně nepěstuje, roste volně na slunných mezích. Má výšku až šedesát centimetrů. Lodyha se v horní části bohatě větví, květenství tvoří bělavě zelená hlávka, pod ní se nacházejí pichlavé listeny. Využívá se do vazeb i jako léčivka.

Tipy pro pěstování: Ocení slunná místa a suché půdy, v nichž se stává nepříjemným plevelem. Její semena rozšiřuje po okolí vítr, takovým rostlinám se říká stepní běžci.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock