Hledáte smrk na zahradu?

I když jejich výskyt v českých lesích prochází velkými změnami, šlechtěné kultivary smrků mají na zahradách stále své místo. Uplatňují se především zakrslé formy, které si i přes nižší velikost udržují svoje základní nároky – potřebují v půdě dost vody, koření totiž mělce a nedostatek vláhy se rychle odrazí na jejich zdravotním stavu. Aby vynikla podoba smrků, vždy jim dopřejte prostor – a vysaďte je jako solitéry. Zapojené ve skupině totiž vyholují, ztrácejí svůj pravidelný tvar i pohlednost.

Smrk sivý, syn. smrk bílý

Picea glauca

Nezaměnitelný zaoblený tvar nejčastěji pěstovaného kultivaru ‚Conica‘ poznáte i na dálku. Tento smrk dosahuje výšky kolem půldruhého metru, na trhu ale sežene i velmi půvabný, nižší kultivary ‚Laurin‘ či ‚Nana‘. V nabídce nechybí ani polokulovitá nizoučká, jen půl metru vysoká odrůda ‚Echiniformis‘. Za pozornost stojí subtilně vyhlížející ‚Sander´s Blue‘ – zhruba metrový, ale užší a s výraznější špičkou. Všechny odrůdy velmi pomalu rostou, proto se výborně hodí i do nádob, na terasy, ke vchodům do domů či atrií.

foto Shutterstock

Tipy pro pěstování: Lépe prospívají ve vlhčí půdě s mírně kyselým pH, měla by být kyprá a humózní. Aby si smrk sivý udržel pěkný kompaktní tvar, potřebuje slunné místo – potom zůstane pěkně hustý.

Smrk pichlavý

Picea pungens

Nic naplat, stříbřitý nebo namodralý odstín většiny kultivarů smrku pichlavého máloco předčí. Mezi jejich další typické rysy řadíme husté ostré jehličí a pravidelné rozložení větví do vodorovných pater. Vyšší ‚Mountain Blue‘ nebo ´’Erich Frahm‘ dorůstají do osmi metrů, ‚Hoopsii‘ bývá menší, asi čtyřmetrový. Ještě nižší vzrůst nabízí zakrslý ‚Moll‘, ‚Montgomery‘ či překrásný ‚Blue Diamond‘. Ten ani po deseti letech od výsadby nedoroste do metru, proto se hodí i na předzahrádky.

foto Shutterstock

Tipy pro pěstování: Pomalý růst a pravidelný tvar představují hlavní bonusy smrku pichlavého. Vydrží dlouhá desetiletí, často slouží coby živý vánoční stromek. Je zcela mrazuvzdorný, vydrží i více než -30 °C.

Smrk ztepilý

Picea abies

Tento domácí, nejprošlechtěnější druh se stal základem pro velké množství zajímavých kultivarů. Tradiční tvar, ale nižší výšku nabízí ‚Acrocona‘, jenž zaujme především na jaře – její květy, tedy samičí šištice, mají malinově červenou barvu. Hustším zapojením větví se vyznačuje zakrslý, jen třímetrový ‚Will´s Zwerg‘. Vysadit si můžete i miniatury, třeba kulovitý ‚Little Gem‘, tedy bez terminálu, či ‚Nidiformis‘ s pohloubeným „hnízdečkem“ na vrchu. Vyniknou podsypané světlými kamínky.

foto Shutterstock

Tipy pro pěstování: Drobné formy se vysazují do skalek, ale půda nesmí mít vysoký obsah vápníku. Vyšší formy potřebují vlhkou hlubokou půdu, sucho snášejí velmi špatně.

Smrk východní

Picea orientalis

Patří k vyšším druhům, zpočátku ale rostou pomaleji, proto se osvědčí i na zahradě. Má velmi výrazný pyramidální tvar, spodní větve jsou položené horizontálně, mladší naopak postavené šikmo vzhůru. Nápadné kultivary ‚Aureospicata‘ nebo ‚Early Gold‘ zaujmou výrazně světlými přírůstky – tento efekt trvá asi šest týdnů. V nabídce září sytě zelená odrůda ‚Gracilis‘, jež velmi pomalu dorůstá jen do čtyř metrů. Bývá ale poměrně široká, u paty měří kolem dvou.

foto Shutterstock

Tipy pro pěstování: Neliší se od jiných smrků, pěstuje se jako solitéra a nepodsazuje se jinými dřevinami ani trvalkami. Mrazuvzdornost smrku východního sahá až do -30 °C.

Dagmar Cvrčková

foto Shutterstock