Hlodavci – postrach zahrad

Hlodavci představují nejpočetnější řád savců. Zahrádkáře však zajímají především hraboši a hryzci, kteří způsobují na zahradě nejvíce škod.

Na rozdíl od krtků, kteří se živí především hmyzem, larvami a drobnými živočichy a kořeny poškodí jen omylem při hloubení svých tunelů, hraboši a hryzci napáchají velké škody, protože kořeny rostlin cíleně napadají. Boj s nimi je nesnadný, ale nevyhnutelný. Jinak totiž tito škůdci znehodnotí úrodu na záhonech a spolehlivě zničí i ovocné stromky.Hraboš polníHraboš polní (Microtus arvalis) je rozšířený na 90 % našeho území. Daří se mu zejména v úrodných krajích do nadmořské výšky 600 metrů. Největší problémy způsobuje v zahradách, které sousedí s loukou nebo polem osetým ozimými obilovinami či řepkou, kde má dobré podmínky k přezimování. Na těchto plochách hraboše celkem spolehlivě zlikviduje hluboká orba, zemědělci ale někdy používají bezorební kombinátory, které šetří počet přejezdů po poli, náklady a bohužel i hraboše. Ti se stáhnou z pole do zahrad, kde svými stále dorůstajícími hlodáky a stoličkami drtí listy, stonky, cibule a oddenky užitkových i okrasných rostlin. Pochutnávají si také na mladých dřevinách, ohlodávají kmeny nad zemí i kořeny těsně pod povrchem. Hraboš polní dospívá často již před měsícem věku a samička za sezonu přivede na svět ve třech nebo čtyřech vrzích až pětadvacet mláďat. Vstupní otvory nor hraboše, které vedou do hnízda ukrytého dvacet až třicet centimetrů pod zemí, mají průměr tři až čtyři centimetry. Najdete u nich černé kousky trusu i zbytky rostlin, které si hraboši tahají do podzemí. Každá rodina hraboše polního se samičkou v čele má svou vlastní noru. Odrostlí potomci se usazují poblíž, nory příbuzných samic se postupně propojují a vznikají tak rozsáhlé podzemní kolonie. Výskytu hrabošů můžete předcházet kultivací půdy a sečením trávy, důležité je také sbírat pravidelně spadané ovoce, které hraboše láká. Doporučuje se rovněž zlikvidovat zarostlé kouty a staré komposty, hladoví hraboši však přijdou za potravou i do dokonale uklizené zahrady. Nemají v ní sice tolik úkrytů, ale ani přirozené nepřátele, například ježky, kteří stejně jako hraboši vyhledávají klidné kouty.Hryzec vodníAčkoli má hryzec (Arvicola terrestris) v češtině druhové jméno vodní, není zvláštní, že ho najdete i v zahradě, zejména tam, kde je vyšší hladina podzemní vody. Hryzci ožírají kořeny ovocných i okrasných dřevin (milují zejména jabloně), mladší stromky jsou schopni zcela zlikvidovat. Na rozdíl od škod způsobených hraboši jsou však na dřevu poškozeném hryzci patrné stopy zoubků. Živí se také kořenovou zeleninou, ale i spadanými plody nebo větvičkami. Rozmnožují se od jara (do roka mívá samice tři až čtyři vrhy), škody působí hlavně na podzim a v zimě, a to ve dne i v noci. Hryzci žijí samostatně v norách vyhrabaných půl až jeden metr pod zemí. Jejich nory mají průměr zhruba deset centimetrů a chodby jsou často vidět i podle vyvýšené zeminy. Na rozdíl od krtků, kteří vytvářejí klasické kruhovité hromádky, po sobě hryzci zanechávají podlouhlé hromádky, v nichž je hodně organických zbytků. Prevence jejich výskytu je podobná jako u hrabošů – čistá zahrada, sběr veškerých spadaných plodů, pravidelná seč trávníku a časté kontroly kompostu, jelikož se v něm hryzci rádi zdržují. Cibulovité rostliny vysazujte vždy v plastových koších (ale i ty dovedou tito škůdci rozhryzat) a zeleninu pěstujte na vyvýšených záhonech chráněných zespodu pletivem. Doporučuje se rovněž vysazovat v zahradě aromatické byliny a rostliny, jako jsou česnek, máta či aksamitník.Boj s hlodavciNa hlodavce platí plašičky fungující na principu ultrazvukových vln. U hryzců si však v návodu konkrétního přístroje zkontrolujte, zda platí i na ně. Přístroj musí být v provozu týdny bez přerušení a účinkuje zpravidla na menší ploše, než je inzerováno.Odpuzovač hlodavců lze vyrobit i z PET lahví, které umístíte na železné tyče. Zvuk, který láhve za větru vydávají, hryzce odežene.Hryzci nesnášejí průvan, můžete proto vyzkoušet i fukar na listí.Další možností je vykuřování dýmovnicí. Při této metodě je ovšem nutné pečlivě ucpat všechny otvory do nor, což může být někdy obtížné.Na menších zahradách se osvědčily klasické pastičky na myši nebo na krysy. Jako návnadu do nich dobře upevněte kousek jablka. Pasti ale umísťujte k norám večer, aby nezranily zvědavé ptáky.Účinné bývají i pasti v podobě velkých skleněných lahví do třetiny naplněných vodou, které se zahrabou před vchodem do nory hryzců. Vypadají jako další vchod a hryzci si je v noci opravdu často spletou.Pokud chcete mít od hlodavců v zahradě definitivní klid, pořiďte si kočku. Pomoci mohou i psi některých ras (jezevčík, teriér, border kolie) a z volně žijících zvířat lasička nebo kuna.Dobrými pomocníky jsou užovka, krtek i draví ptáci – sova, káně, puštík, kalous či poštolka, které do zahrady přilákáte vybudováním vhodného posedu.Při použití jedové nástrahy volte ohleduplnější formu, například látku, která brání krvetvorbě hlodavců a pro jejich predátory je bezpečnější než prudší jed.Jed byste měli zastrčit co nejhlouběji do nory. Jednak kvůli bezpečnosti, ale také proto, aby váš pach hlodavce neodradil.S návnadou pracujte v rukavicích, ve kterých jste promnuli hlínu.Na závěr čtenářská zkušenost: pomáhá prý každý den „pocukrovat“ každý nový otvor draselnou solí, pak jej zahrnout a přišlápnout. Chlor, který se ze soli uvolňuje, hrabošům (i krtkovi) údajně vadí.Jak je poznáteHraboš polní měří kolem deseti centimetrů, ocas má krátký – jen tři až čtyři centimetry. Od myši ho poznáte i podle menších uší, zčásti skrytých v srsti, čumáček má oblejší. Zbarvení se pohybuje od „myší šedi“ po rezavou. Svrchu je hraboš obvykle šedohnědý a má světlejší bříško. Hryzec vodní je největší hraboš na našem území. Jeho tělo je zavalité a dlouhé asi 20 centimetrů. Ocas dosahuje délky okolo deseti centimetrů. Hryzec vodní má hnědou, černou nebo šedou srst, která je velice hustá. Bříško má obvykle bílé.FOTO: SHUTTERSTOCK

Hlodavci – postrach zahrad