Jak ochránit dřevo?

Dřevo je krásný materiál, který vydrží i venku dlouhá desetiletí. Tedy pokud ho ochráníte před vlhkem, UV záření a dřevokaznými organizmy.

Olej se do materiálu rychle vpije.

Vlhkost škodí dřevu hned několik způsoby. Pokud se dostane dovnitř, při změně teplot způsobuje bobtnání, a pak zase smršťování materiálu – říká se, že dřevo pracuje. Při tom praská a dovnitř se dostává další voda a celý proces se opakuje tak dlouho, až dojde k jeho rozpadnutí. A škodí také slunce, jehož paprsky uvolňují UV záření, které rozkládá důležitou složku dřeva – lignin – na hnědé částice a ty pak vyplavuje déšť. Proto ve dřevu zůstane jen světlá celulóza, ono šedne, a především se stává křehké. Jakkoli poškozené dřevo následně napadají řasy, mechy, houby a jiné škodlivé organismy, které ho velmi rychle zničí. Proto je třeba ho chránit včas, pravidelně kontrolovat a impregnaci či nátěr v pravidelných intervalech obnovovat. Firmy nabízejí na trh nové a dokonalejší výrobky, s nimiž to zvládnete poměrně jednoduše. Už dávno naplatí, že nutnost natírání je negativní vlastností dřeva.

Před natíráním povrch důkladně očistěte.

Volskou krev už nepotřebujete

Jak je možném že se v některých stavbách uchovaly trámy či jiné dřevění prvky, staré několik set let, když tehdy žádné drogerie s lazurovacími laky a impregnacemi neexistovaly? Už tehdy se tento přírodní materiál napouštěl a ošetřoval, a to ryze přírodními přípravky. Místo napouštědla se používal uhelný dehet, který vznikal jako vedlejší produkt při výrobě dřevěného uhlí. Anebo se tepelnou úpravou lněného oleje vyráběla fermež, případně se používala i volská krev, která nejen dobře chránila před dřevokaznými houbami, ale také dodávala dřevu typickou hnědou či tmavě červenou barvu.

Dnes už naštěstí nemusíte před natíráním porážet zvířata, stačí dojít do nejbližšího hobbymarketu, kde objevíte řadu impregnací, lazurovacích laků nebo olejů. Klasické krycí barvy se k ošetření dřeva používají jen výjimečně, protože pod nimi mizí jeho jedinečná kresba a struktura. To je výhodné pouze tehdy, mají-li třeba stará okna nehezký několikrát broušený a opravovaný povrch, jinak jsou zdravá. Pak jim dobře provedený krycí nátěr pomůže a prodlouží jejich životnost o další desítky let. Obsahují totiž velké množství pigmentu, který poskytuje materiálu vyšší a trvalejší UV ochranu.

Lazury ještě zvýrazní přirozenou kresbu.

Než začnete natírat

Předtím než začnete na dřevo cokoli nanášet, je třeba ho důkladně ošetřit. Tvrdí se, že příprava povrchu se podílí na jeho úspěšném – a samozřejmě i neúspěšném – výsledku zhruba z poloviny.

Tedy nejprve povrch důkladně zbavte železným kartáčem a smirkovým papírem starých nátěrů a nečistot. Poté naneste jednu nebo lépe dvě vrstvy impregnace. Teprve když máte jistotu, že dřevo bude zevnitř správně ochráněno, můžete se pustit do finální povrchové úpravy. Samozřejmě taky ochranné. Lazury a oleje životnost správně připraveného dřeva zásadně prodlouží. Výběr je široký, jen na vás záleží, jestli dáte přednost ceně nebo životnímu prostředí, jestli zvolíte bezbarvé ošetření nebo chcete povrch tónovat do některého z módních odstínů.

Krycí barvy se používají na poškozené dřevo.

Oleje, nebo lazury?

Pokud k ošetření použijete přírodní olej, rychle se vpije dovnitř a nijak nenaruší vzhled tohoto materiálu. Doporučuje se hlavně na tvrdá dřeva. Před bezbarvým, který neposkytuje UV ochranu, a tak se musí často obnovovat, raději volte tónované. Barví se pro příslušné dřevo, například tedy teak nebo modřín. Oleje dřevo ošetřují a chrání, proto ho pak můžete při používání více zatížit. Přírodní charakter dřeva se zdůrazní a zůstane zachována typická povrchová struktura. Díky výborným voděodpudivým účinkům se olej doporučuje například na ochranu teras.

Velmi podobného výsledku dosáhnete i při použití lazur, chrání především proti mechanickému opotřebení a zachovávají, případně ještě zvýrazňují přirozený charakter tohoto materiálu. Sice se vyrábějí i řady s obsahem rozpouštědel, díky jednoduššímu používání většina lid volí ty vodouředitelné. Ty se dále dělí tenko- a silnovrstvé. Do exteriéru jsou vhodné oba typy, který tedy vybrat?

Hlavní rozdíl mezi tenkovrstvými lazurami a silnovrstvými lazurami je v konečném vzhledu a také v následné obnově. Zatímco ty první se vsakují do dřeva a na povrchu nezanechávají žádný film, druhé vytvářejí vrstvou laku. Ta sice materiál lépe chrání proti povětrnostním vlivům, nevýhodou je její komplikovanější renovace. Zatímco u tenkovsrtvých povrch pouze očistíte a hned natíráte, u silnovsrtvých je ho opět obrousit až na samotné dřevo. Lazurovací laky mohou být bezbarvé, ty však raději nevolte, protože dostatečně nechrání proti UV záření – i mnoha barevných odstínech. Platí, že čím tmavší jsou, tím vyšší bude UV ochrana. Jsou také doplněny přísadami proti plísním a hnilobám, což zvyšuje ochranu dřeva a prodlužuje životnost nátěru. Při jejich použití vynikne přirozená krása dřeva a jeho kresba a struktura se zvýrazní a probarví. Za to může nestejná hustota buněk při střídání jarního a letního dřeva.

Lazury se prodávají v mnoha barevných odstínech, pokud si s nabídkou nevystačíte, dají se namíchat i podle přání zákazníků. Lazuru lze pohodlně a kvalitně nanášet i válečkem. Výhodou je, že molitanový váleček pojme větší množství nátěrové hmoty, nepouští chlupy a jeho tahy nejsou tak vidět, jako u štětce. Stejně jako u štětce zvolíme nejprve vhodnou šířku válečku.

Magdaléna Krajmerová, foto Shuttesrstock