Jak rozeznat vřesy a vřesovce

Vřesy a vřesovce jsou pro mnoho lidí totožné rostliny. Z botanického hlediska jde však o dva druhy z jedné čeledi vřesovcovitých, které se liší nároky na pěstování i dobou kvetení. Jak je tedy rozeznat?

Vřesy a vřesovce jsou oblíbené pro svou univerzálnost. Hodí se všude – na záhony, do truhlíků, dávají se i jako dárková hrnková rostlina. Na rozdíl od domácích vřesů si vřesovce vystačí s jakoukoli zahradní půdou.

U vřesů vypadají jako otevřené kalichy se zřetelnými cípky a jsou drobnější.

Vřes

Růžově kvetoucí vřes obecný (Calluna vulgaris) je domácí druh, s nímž se setkáte především na horách, v podhůří i v jehličnatých lesích – potřebuje půdu s kyselům pH, která se tady přirozeně vyskytuje. Platí to pro všechny druhy, i ty vyšlechtěné. V zahradnictvích koupíte bíle kvetoucí ´Hamondii´, karmínové ´C. W. Nix´ nebo ´Disco Queen´ a dokonce i plnokvěté ´H. E. Beale´, ´Carmen´ či ´Dark Star´. Drobné, jen dvoumilimetrové čtyřčetné květy jsou uspořádány do hroznů, rozvíjejí se ve druhé polovině léta, tedy od července do září. Stálezelené jehličkovité listy mají uspořádané do čtyř řad. Vřes vždy potřebuje půdu s vyšším obsahem rašeliny, která snižuje pH, navíc chudou a písčitou.

Květy vřesovců tvoří uzavřené baňky s vyčnívajícími tmavými tyčinkami.

Vřesovec

Vřesovec (Erica) se od vřesu liší květy, hlavně jejich velikostí (jsou zhruba dvojnásobné a měří kolem půl centimetru), a také dobou, kdy se objevují. U nejčastěji nabízeného vřesovce pleťového je to leden až duben, jde tedy o zimní rostlinu. Vřesovec se pěstuje ve dvou základních formách – pleťový (E. carnea) a čtyřřadý (E. tetralix). U toho prvního z květu vyčnívají výrazné hnědé tyčinky, s tím se u vřesu také nikdy nesetkáte. Na výběr máte řadu odrůd lišících se od sebe barvou, například ´White Perfektion´, ´Isabell´, ´Winter Beauty´, ´Kramer´s Rote´. Vřesovec čtyřřadý, zahradnictví ho nabízejí spíš jako méně obvyklou specialitu, má květy ve tvaru větších oblých uzavřených baněk, bez tyčinek, uspořádané ve stejné výšce v okolících. Nenajdete u něj ani tolik odrůd, prodává se nejčastěji bílá ´Alba´. Listy tohoto druhu se také v detailech liší – připomínají jehličky, ale uspořádány jsou v přeslenech, tedy ve skupinkách nad sebou.

Vřesovec pleťový poroste v běžném humózním zahradním substrátu s malým přídavkem rašeliny, na rozdíl od vřesovec čtyřřadého a vřesů nepotřebuje výrazně kyselé pH.

Vřesovec pleťový ‚Snow Queen‘

Potřebují hodně vody

Oba druhy, vřesy i vřesovce, se řadí mezi polokeře, tvoří je tedy dřevnatá část a mladé výhony s květy. Aby jich bylo co nejvíc, rostlinu po odkvětu asi o třetinu až polovinu sestřihněte – vřesy ještě před začátkem zimy nebo v předjaří, vřesovce v květnu. Obě rostliny potřebují dostatek vody. Protože rostou jako půdopokryvné, vyschlá zemina není tolik vidět, a tak často trpí suchem. Protože koření mělce, nevyužijí ani vodu z hlubších vrstev půdy. Zvláště vřesy ocení také vyšší vzdušnou vlhkost, proto – máte-li tu možnost – vysaďte je do blízkosti jezírka, potoka nebo jiného vodního prvku. A také jim vyberte místo na přímém slunci. Sice jim stačí i méně světla, ale pak budou řídké a málo pokvetou.

Vysaďte si vřesoviště

Vřesoviště by mělo připomínat volnou krajinu, odkud tyto rostliny pocházejí. Vysaďte sem tedy i zakrslé jehličnany, trpasličí břízu, vrby, traviny a další polokeře, jako je hlodáš, brusinky či hebe. Naopak azalky a rododendrony sem nepatří, ačkoli mají stejné nároky na kyselou půdu. Potřebují totiž polostinné místo s východním sluncem, odebírají vřesům vodu a jejich koruna je zastíní – vřesy přestávají kvést a časem se odtud vytratí. Do vřesovišť lze použít vřesovec čtyřřadý, který se hodí právě na chudé rašelinové půdy a záhon bude díky nim kvést delší dobu – koncem léta se začnou rozvíjet vřesy, po nich – asi do listopadu – tento druh vřesovce.

Kombinace s jarními cibulovinami

Vřesovec pleťový, který kvete i několik týdnů na přelomu zimy a jara, kombinujte s cibulovinami a dalšími jarními rostlinami, například čemeřicemi. Ideální jsou jako doplněk k narcisům, které není potřeba přesazovat a na záhonu tolik neslábnou ve srovnání se zahradnímu kultivary tulipánů. Naopak společné pěstování s botanickými druhy, jako jsou Tulipa tarda a Tulipa x greigii, je možné. Anebo s tradičními dřevinami kvetoucími v předjaří, mezi něž se řadí zlatice, vilín, dřín, jasmín nahokvětý nebo čilimník raný.

Pro podzimní truhlíky

Do podzimních truhlíků sázejte spíš vřesy, které jsou nižší a vyšlechtěné do celé řady barev včetně bílo- či žlutozelené. Pokud je chcete kombinovat s jinými květinami, zvolte k nim druhy, které mají podobné nároky pěstování. To je například podobně vysoká libavka poléhavá (Gaultheria procumbens) se stálezelenými okrouhlými listy a barevnými plody. Dalším vhodným druhem může být kostřava sivá (Festuca glauca), její jemné květy a modrošedé listy vřesovce dobře barevně doplní. Často se kombinují i s okrasnou kapustou.
Vyberte vždy prostornější truhlíky, které pojmou víc substrátu (vhodný je rašelinový nebo pro azalky a rododendrony nebo rašelinový) a vody, jinak začnou vřesy zasychat. Zasadit se dají i do samozavlažovacích nádob. Dobrá výživa i zálivka jsou důležité hlavně v případě, kdy keříky plánujete přesadit po odkvětu do zahrady.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock a profimedia.cz