Jak se zakládá komunitní zahrada?

Za posledních osm let v Česku vyrostlo více než 130 komunitních zahrad. Berou na sebe velmi rozmanité podoby: od několika vyvýšených záhonů schovaných ve vydlážděném vnitrobloku až po zelené oázy, které zajímavě oživují veřejný prostor a pozitivně ovlivňují městské mikroklima i duševní pohodu obyvatel. Pokud byste i vy jednou rádi zabořili ruce do hlíny společně se sousedy a (novými) přáteli, podrobné know-how i notnou dávku nadšení vám ochotně předá Radka Pokorná, ředitelka sociálního podniku Kokoza.

Foto: Kokoza

Existuje nějaký celorepublikový „registr”, kde můžeme sledovat, jak komunitní zahrady přibývají?

Komunitní zahrady si můžete vyhledávat v naší mapě, která vznikla před dvanácti lety stejně jako Kokoza. Najdete ji na webu Mapko.cz, není to ale žádný oficiální registr. Komunitní zahrady lidé hodně dělají na dobrovolnické bázi, takže zjistit, kde všude existují, je mravenčí práce. Snažíme se ale motivovat zahradníky, aby profily na mapě přibývaly, a staly se tak inspirací pro okolí. Ostatní lidé si je tak mohou najít, přijet se podívat, zeptat… A profil také pomůže obnovit komunitu v situaci, kdy se třeba část zahradníků odstěhuje, a koordinátoři potřebují sehnat nové. Stále ale platí, že přetrvává velký převis poptávky nad nabídkou.

Mám tedy vůbec naději, že se pro mě najde volný záhonek v již existující komunitní zahradě?

Neřekla bych, že to je nereálné, ale musíte se ideálně zajímat o volné místo co nejdřív, ještě před startem sezony. Případně se zkuste optat na Odboru životního prostředí ve vašem městě, zajděte na Místní agendu 21, popřípadě za starostou či starostkou.

Pokud se rozhodnu založit vlastní komunitní zahradu, na jak náročný proces se připravit?

První komunitní zahrady v ČR vznikaly zhruba v roce 2012, tehdy obvykle dost punkově, nešly do nich ani žádné investice. Města a městské části v té době mnohdy ani netušily, co komunitní zahrada je – dnes už to vědí a dávají k dispozici víc pozemků, takže máte výrazně větší šanci vhodný prostor získat. Ve chvíli, kdy máte partu lidí, není těžké komunitní zahradu založit – můžete začít v podstatě i na betonovém plácku nebo na jakémkoli nevyužívaném pozemku, kde máte souhlas majitele.

Foto: Kokoza

Jakým způsobem dávají města pozemky k dispozici?

Hodně záleží na politické garnituře a na konkrétních radních, obecně ale platí, že vám město pozemek rozhodně neodprodá. Obvykle dávají zápůjčku nebo pachtovní smlouvu. Někde chtějí částku symbolickou, jinde vyšší. U komunitních zahrad se ale vždy snažíme na úřadech vysvětlovat, že nejde o ziskový projekt. Sousedé by měli místnímu úřadu objasnit, že se budou zdarma starat o pozemek, a město tak ušetří za jeho za údržbu.

Jaké podmínky by měl pozemek splňovat?

Potřebujete, aby aspoň na určitou část pozemku svítilo sluníčko – to je asi jediný limit. Elektřinu teoreticky mít nemusíte vůbec. Můžete se v podstatě obejít i bez vody, když vymyslíte, jak svádět dešťovku… Nebo existují zahrady, kde používají IBC barely, do kterých se voda nárazově dováží.

Co když nám město nabídne jen pozemek v nějaké nechvalně proslulé, zarostlé lokalitě, které se běžní lidé spíše vyhýbají?

Ve chvíli, kdy se spojí silná sousedská parta, to rozhodně smysl má. Spousta komunitních zahrad vznikla právě na místech, která byla trnem v oku sousedům. Třeba pražská Kuchyňka – tam dali pozemek k dispozici soukromí majitelé, kteří chtěli, aby se jim někdo dobře staral o půdu, a zároveň měli problém, že se jim tam stahovali lidé, kteří danému místu neprospívali. Kuchyňka ze začátku s bezdomovci dokonce i spolupracovala, dávala jim k dispozici i nějaké záhony, ale časem se odtud sami stáhli pryč. Osobně bych nezakládala komunitní zahradu vedle barů, heren… Ale má to smysl na sídlišti, vedle bytů a domů, kde hodně žijí senioři, protože ti vždycky byli zvyklí pěstovat, nebo rodiny s dětmi. Ty v současnosti tvoří asi 60 % komunitních zahradníků.

Foto: Kokoza

Čím to, že se z komunitního zahradničení stal v Česku trend i u mladší generace? Vděčíme” za to pandemii, nebo jde o souhru více faktorů?

Pandemie vývoj akcelerovala: lidé částečně nemohli chodit do přírody, tak si více uvědomili, jak je důležitá. Když už museli zůstat zavření doma, začali si hrát aspoň na balkoně – do intenzivního pěstování se tak pustili třeba i úplní začátečníci. Vidím, že za posledních deset let celkově roste zájem o pěstování, udržitelnost, třídění bio odpadu.

Pokud chci se sousedy společně obstarávat pár záhonů na střeše domu nebo ve vnitrobloku… Má i v takové situaci smysl zakládat spolek?

Právní stránku nutně řešit nemusíte, spíš záleží, jaká jsou přání a limity ze strany poskytovatele pozemku. Spousta grantů se teď zaměřuje vyloženě na sousedské skupiny bez jakékoli právní legitimity. Třeba Nadace Via poskytuje dary i těm, kdo nemají založený spolek – dost často si ho zahradníci založí až později.

Hrají zde roli náklady na právní služby?

Nejde pouze o honorář právníka – v momentě, kdy máte spolek, už ale musíte vést účetnictví. Pokud použijete heslo, které máme uvedené na webu Kokozy, můžete využít služeb spřátelené advokátní firmy, která vám za 5000 Kč pomůže celý spolek založit.

Foto: Kokoza

Jaké výhody tedy zapsaný spolek zahradníkům přináší?

Ve chvíli, kdy má komunitní zahrada právní subjektivitu, jí to dává o něco větší kredibilitu. Na spolek můžete navázat otevřený transparentní účet, kam lze posílat příspěvky. Každá zahrada by měla mít rozpočet, ze kterého uhradíte třeba přípojku elektřiny, vodu, nové nářadí, lněný olej, když si chcete namořit vyvýšené záhony, nebo komunitní slavnost.

Na co se dá v rámci komunitního zahradničení získat grant?

Granty hodně přibývají a výhoda je, že města a městské části čím dál tím víc dávají finance na vznik komunitních zahrad. Takže tam můžete začít. Kokoza nejdříve zakládala komunitní zahrady s Kauflandem na jeho pozemcích a po vyčerpání vhodných ploch u prodejen jsme firmu inspirovali k založení nového programu Už to roste, už to klíčí, kterým se rozšířil jeho nadační fond i pro komunitní zahrady. Můžete tam získat finance na jakoukoli fázi budování zahrady. Nemusíte se dívat jenom na granty pro komunitní zahrady, ale obecně na granty spojené se zelenou infrastrukturou – třeba na trvalkové záhony nebo na výsadbu stromů.

Je pravda, že existují i granty, jenž financují mentoring koordinátorů, kteří zahrady vedou?

Ano, Nadace Via má i granty, které se zaměřují na práci s komunitou. Co dělat, aby sousedé byli aktivní, aby na zahradě panovaly dobré vztahy a vydržely i mimo sezonu, jak často pořádat setkání, jak zahradníky motivovat ke spolupráci… S oblibou říkám, že je jednodušší vypěstovat rajče než vypěstovat sousedskou komunitu.

Foto: Kokoza

Jaké výzvy v tomto směru na zahradníky a koordinátory čekají?

Když zahradu zakládáte, je potřeba očekávat, že ne všichni budou aktivní, ne všichni dojdou na každou brigádu. Otázka také zní, zda potřebujete, aby všichni natírali vyvýšené záhony – co když jeden sestaví kapkovou závlahu, druhý se postará o účetnictví a ostatní budou třeba sázet? Dost často se stává, že koordinátoři mají pocit, že jsou na všechno sami, nebo že příliš lpí na své původní vizi. Chce to na ni trochu zapomenout a snažit se celý projekt víc přenechat skupině. Na zahradě není nejtěžší ji založit, ale vést tu partu lidí.

Na webu Kokozy se často zdůrazňuje, že komunitní zahrada má být primárně o setkávání, o radosti z rukou zabořených do hlíny…Jak si nastavit realistická očekávání, co se týče úrody?

Na konci roku 2023 jsme dokončovali výzkumný projekt Zvýšením potravinové soběstačnosti k odolnosti společnosti vůči dopadům krize, který jsme dělali s Ústeckou univerzitou Jana Evangelisty Purkyně. Spočítali jsme, že když to vezmeme podle plochy, komunitní zahrady vedou k větší soběstačnosti než zahrádkářské kolonie. Dává to logiku – plocha komunitní zahrady je zaměřená na mnohem intenzivnější pěstování, snažíte se na svém metru čtverečním vypěstovat co nejvíc. I na malém záhonku můžete být soběstační v bylinkách, v cuketách, v dýních…

Jaké další pozitivní efekty přináší komunitní zahradničení?

U nás v Kokoze pracují zahradníci, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním, takže pro nás je velmi důležitá jejich zkušenost s tím, jak ty prostory působí terapeuticky. Jak pomáhají, abychom byli v pohodě. Má smysl, aby do budování komunitních zahrad investovaly i firmy, když chtějí pečovat o well-being zaměstnanců. Zahrady nám totiž nepřinášejí jen plody ve formě toho, co můžeme sníst, ale mohou sloužit i ke snižování stresu, k prevenci kardiovaskulárních chorob… Když si zaměstnanci místo toho, aby o pauze seděli v kuchyňce, jdou sklidit na zahraju svoje rajčata, má to vliv i na zvyšování produktivity, podporuje to lepší vztah s kolegy, větší citlivost. Zahrada nás navíc učí trpělivosti, správnému načasování… Tak trochu nás koučuje i v kompetencích, které potřebujeme pro práci.

Foto: Kokoza

Pokud se rozhodneme komunitní zahradu založit, kde ještě hledat know- -how nebo inspiraci?

My v Kokoze nabízíme za 1350 korun Příručku komunitního zahradníka s online konzultací. Vedle tří edukativních videí je součástí i knížka Pěstujeme ve městě, kde čtenáři najdou návody na pěstování a kompostování, osazovací plány, praktické informace… Za symbolickou částku tak získáte obrovskou spoustu materiálů. Na Facebooku také funguje skupina Komunitní zahrady, i tam se určitě vyplatí hledat inspiraci.

Text: Veronika Košťálková, foto: Kokoza