Jak si užít zahradu nehledě na komáry, vosy a klíšťata?

Bezprostřední kontakt s přírodou nám dělá dobře na duši, nikdo z nás si ale z pikniku v trávě nechce odnést sbírku štípanců, vosí bodnutí nebo klíšťovou encefalitidu. Nezvaný hmyz za námi leckdy přileze nebo přiletí „na návštěvu“ až do našeho prodlouženého obývacího pokoje: na terasu, balkon či pod pergolu. Jak s takzvanými členovci bez problémů koexistovat, jsme se zeptali entomologa Petra Šípka.

Pochopte vosí motivaci

Letní limonády, ovocné birelly, nanuky, domácí zavařeniny… způsobů, jak v létě přilákat vosy k venkovnímu stolu, by se našlo nespočet. Všimli jste si ale, že se jejich neodbytná touha po sladkém řídí takříkajíc podle kalendáře? „Vosy mají specifický životní cyklus: na jaře přezimuje královna, která zakládá novou kolonii, a ta se poté zvětšuje. Od druhé poloviny léta už ale královna přestává být produktivní, v hnízdě tedy není tolik larev. A právě to zadělává na problém pro dělnice, které larvičkám nosí ulovený hmyz,“ vysvětluje zkušený entomolog Mgr. Petr Šípek, Ph.D., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. 

Foto: Shutterstock

„Dělnice od larviček za odměnu dostávají šťávu bohatou na cukry – a přesně té se jim tedy ve druhé polovině léta nedostává. Vzhledem k závislosti na cukru ho hledají, kde mohou.“ Využívat této vosí slabiny k tomu, abyste je utopili v nastražené sklenici šťávy, však expert nedoporučuje. „Sladkými nástrahami můžete naopak vosy přitahovat. Nejlepší prevencí je dávat si venku na sladké pozor, nebo případně zakročit ještě před létem,“ radí Petr Šípek. Pokud v průběhu jara objevíte na zahradě malou vosí báň, ale mávnete nad ní rukou, můžete se na přelomu léta a podzimu hodně divit, jak se kolonie rozrostla.

„Vosy jsou opravdu velcí dravci, sežerou kvantum much a někdy i komára, takže pokud už je na pozemku máte, můžete se aspoň utěšovat tím, že plní svoji přírodní funkci: konzumují jiný hmyz.“ Pozor také na to, abyste místo vos omylem nelikvidovali vzhledově podobné vosíky – ti nebývají agresivní, a naopak na zahradě hubí škůdce. Podobnost obou druhů můžete porovnat na fotkách: na sklenici se chystá ochutnávat vosa, na květ přiletěl vosík.

Foto: Shutterstock

Upravte barvu osvětlení

Ruší vaše venkovní „večery pod lampou“ nejrůznější hmyz? Zkuste zvolit pro terasy dosti netradiční odstín stínítek či zářivek. „Univerzálně se nedá doporučit žádná barva, ale hmyz většinou nevidí červenou, a ani ho tolik neláká. Daleko lépe vidí v krátkovlnném spektru,“ prozrazuje entomolog. Právě tendence létat k UV světlu využívají elektrické lapače hmyzu, které komáry usmrtí spolehlivě – i když vytvářejí roje, podle Petra Šípka u nich nedochází k žádnému učení. Ani skon mnoha jedinců tedy neodradí zbytek skupiny od toho, aby se přiblížil k zářivce a ke smrtící mřížce. Zajímavé je, že vědci dodnes neví jistě, co hmyz ke světlu tolik přitahuje.

„Asi nejpravděpodobnější hypotéza, která by atraktivitu světla vysvětlovala, zní tak, že světlo představuje Měsíc. Hmyz tedy pořád letí pod nějakým úhlem k Měsíci, aby se orientoval, a logicky nepočítá s tím, že se k němu dá doletět a narazit do něj jako do lampy. Víme třeba, že existují brouci vrubouni, kteří podle hvězd poznají, jakým směrem mají válet svoji kuličku, aby se od zdroje vzdálili co nejrychleji.“ Světlo se může hmyzu stát osudným nejen v podobě žárovky nebo „killeru“ s vysokým napětím (kterému vedle komárů logicky podlehnou třeba i můry). „Světelné znečištění a obecně i zdroje světla řadíme mezi pět zásadních důvodů, proč hmyzu v posledních letech tak rapidně ubývá,“ připomíná přírodovědec, proč bychom to se svícením na zahradě neměli přehánět.

Foto: Shutterstock

Nechte se hmyzem fascinovat

Dělení na „obtěžující“ a „užitečný“ hmyz entomologové obecně odmítají – i když bychom u některých druhů jen těžko hledali přímý pozitivní efekt na člověka, každý živočich má v globálním měřítku svůj význam. I tak nepopulární tvor, jakým je ovád nebo octomilka, ale umí svou prospěšností překvapit. „Ovádi, jakožto krev sající hmyz, stáli u vzniku nesmírně důležitých léčiv proti srážení krve. Daný výzkum se odvozuje od látek, které obsahují sliny některých ovádů,“ popisuje nadšeně Petr Šípek. „Obyčejná muška octomilka, která nám na podzim lítá kolem ovoce, lidem zase umožnila biologický a biochemický výzkum. Posloužila totiž jako nejjednodušší modelový organismus na chov a na pokusy. Bez těchto organismů by naše poznání bylo hrozně chudé.“

Vosy zase entomolog obdivuje pro vynález papíru – jejich hmotou vyráběnou z celulózových vláken se dost možná inspirovali ve starověké Číně. A komáři? „O milencích se často říká, že fungují na stejných vibracích, ale u komára to platí stoprocentně. Samec, který nesaje krev, má ohromně rozvětvená tykadla, jimiž vnímá zvukové vlny. Ta tykadla se rozvibrují, a když okolo letí samice se stejnými vibracemi, může dojít k páření.“ Jak tento obdivuhodný aparát vypadá u příbuzných pakomárů, si můžete prohlédnout na fotce nahoře. Až tedy uslyšíte neblaze známé bzučení, zkuste si s trochou nadsázky vzpomenout, jaká romantika se ke komárům váže!

Text: Veronika Košťálková, foto: Shutterstock