Jak si založit střešní zahradu

Určitě jste zaznamenali, že letos se jedním z nejdiskutovanějších témat v Česku stalo sucho. Nicméně o souvisejících problémech, které ho způsobují − cenná dešťová voda se odvádí kanalizací jako odpad či dochází k úbytku zásakových ploch v důsledku neustálé výstavby − mluví odborníci v souvislosti s českou krajinou už dlouho. I díky tomu dochází k zhoršování městského prostředí, čehož si všímáme zejména v letních měsících během tropických veder, kdy je ve městě k nevydržení. Jedním z řešení, jak úspěšně zadržet dešťovou vodu v prostředí a tím i udržet příznivější mikroklima, jsou střešní zahrady.

V Česku nějakou dobu trvalo, než jsme pochopili význam zelených střech, zatímco v zahraničí byla tvorba střešních zahrad v plném proudu již před několika desítkami let. Velká města se stále zahušťují, volná prostranství se nemilosrdně zastavují dalšími betonovými plochami, vznikají nové asfaltové komunikace a i to málo dešťové vody, které se objevuje zejména v posledních letech, se nemá kam zasáknout. Střešní zahrady jsou jednou z mnoha možností, jak zadržet srážkovou vodu, které se jinak často zbavujeme právě v kanalizacích.

Střešní zahradě sluší půdopokryvné trvalky. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Zelená střecha jako řešení budoucnosti

Střešní zahrady plní hned několik důležitých funkcí. Kromě toho, že spolehlivě zadržují vodu, snižují prašnost okolí, zamezují ohřevu okolního vzduchu, zlepšují kvalitu ovzduší především ve velkých městech, ale zároveň také plní funkci estetickou. Poslední funkce je důležitá hlavně v lokalitách s nedostatkem zeleně, řeč je tedy o hustě zastavěných městských čtvrtích, historických centrech nebo průmyslových oblastech. Zadržovaná voda výrazným způsobem ovlivňuje mikroklima, hrubý povrch rostlin zase skvěle zadržuje prachové částice, kterých je ve vzduchu především v letním suchém období mnoho. Některé střechy jsou navíc upraveny na obytný prostor, umožňují tedy odpočinek a vyžití pod širým nebem.

Obytná střešní zahrada s převahou na jaře kvetoucích druhů skalniček. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Není střecha jako střecha

Samotné střešní zahrady se dělí podle intenzity údržby zeleně do dvou základních skupin, a to na intenzivní, vyžadující pravidelnou péči, a na extenzivní. První typ zahrady bývá většinou omezen nosností budovy a jinými technickými parametry. Na střeše tohoto typu přesto mohou vzniknout i poměrně složité vegetační prvky, trávníky, altány, vodní díla a plno další zajímavých staveb a detailů, které najdeme i v běžné zahradě. Stavba intenzivní zahrady bývá také ve srovnání s extenzivní střechou podstatně finančně náročnější. Součástí takových střech je většinou závlahový systém, který se stará o pravidelnou dodávku vody. Založení takové zahrady je také spojeno s velkými přesuny hmot. Složité vegetační prvky totiž vyžadují poměrně silnou vrstvu substrátu, který umožní kvalitní vývoj rostlin.

Extenzivní střešní zahrada funguje na zcela jiných principech − jednoduché řešení nevyžaduje pravidelnou údržbu, pouze se dohlíží na likvidaci náletových dřevin, které by mohly kořenovým systémem poškodit konstrukci střechy. Tento typ zahrady se zakládá často na budovách, které kvůli nízké nosnosti neumožňují tvorbu intenzivní zahrady nebo na budovách s vyšším sklonem střechy. Extenzivní zelenou střechu totiž můžete založit i na sedlové střeše. Nízká vrstva substrátu umožňuje pěstování pouze nenáročných druhů rostlin, které si ale hravě poradí s extrémními podmínkami. V sortimentu tak nejčastěji převažují sorty rozchodníků a netřesků, v některých případech lze použít také směsi okrasných trav a některých suchovzdorných květin. Tyto střechy se zakládají buď klasickou výsadbou kontejnerových rostlin do předem připravené vrstvy substrátu (často zpevněné sítěmi), anebo pomocí vegetačních rohoží, čtverců či výsadbou rozchodníkových řízků. Poslední zmiňované řízky výrazně snižují náklady na založení střešní zahrady, proto jsou oblíbeným řešením především u střešních zahrad větších rozměrů.

Extenzivní střešní zahrada. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Devaterník (Helianthemum). Kříženci, ale i druhy rodu se dají pěstovat jako trvalky a skalničky. Devaterník je vhodný pro výsadbu větších ploch, vesměs jde o nenáročné, suchomilné rostliny. Vytváří menší keříky s drobnými lístky a poměrně velkými barevnými květy. Preferuje slunečné polohy a propustné, přiměřeně vlhké půdy. Po zakořenění snese i dočasně sušší podmínky. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Se střechou si nechte poradit

Tvorba střešní zahrady má hned několik specifik a v žádném případě se do ní nepouštějte sami. Ještě před tím, než dojde k samotné realizaci, je nutné nechat odborníky posoudit stav střechy a nosnost celé budovy. Střešní zahrada rozhodně není vhodná pro všechny stavby. V první řadě ji ovlivňuje nosnost dané budovy, kterou je nutné řešit se statikem. Pokud teprve plánujete stavbu rodinného domu a už víte, že byste si přáli vybudovat střešní zahradu, zahrňte s tuto skutečnost do projektu. Změny, které zvýší celkovou nosnost konstrukce, je samozřejmě snazší provést už v průběhu projektování. Zároveň je nutné řešit také izolace střechy a další související konstrukční detaily. I extenzivní střešní zahrada sebou nese velké zatížení, které se zvyšuje hlavně během deště hmotností srážkové vody. Projekcí i realizací střešních zahrad se zabývá celá řada firem, které vám zároveň poskytnou servis během roku. Základem úspěchu je kvalitní provedení, které vám ušetří mnoho starostí do budoucna. Pokud nevíte, jakou firmu vybrat, můžete vyzkoušet některou z referencí, které firmy většinou uvádějí na svých internetových stránkách.

TVORBA EXTENZIVNÍ STŘEŠNÍ ZAHRADY

1. Příprava podkladových vrstev na extenzivní střešní zahradě. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

2. Stabilizace substrátu pomocí dřevěných lišt. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

3. Doplnění substrátu při tvorbě extenzivní střešní zahrady. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

4. Výsadba rostlin a mulčování povrchu. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

5. Dokončená extenzivní střešní zahrada. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Text a foto Lucie Peukertová
Redakční úprava Dominika Záveská