Jak využít svou zahradu na maximum

Uplatnění rostlin užitečných pro hmyz. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Myslíte si, že je množství sklizně závislé na velké ploše záhonů? Ani náhodou, samozásobitelství se může podařit i na zahradě o velikosti několika stovek metrů čtverečních. Pokud jste se někdy zajímali o pěstování na malých plochách, jistě jste narazili na pojem „pěstování na jednom metru čtverečním“. Autor tohoto pojmu si pevně stojí za tím, že si rodina dokáže vystačit s pěstební plochou o straně jednoho metru, což může a nemusí být pravda, protože každý z nás má odlišné požadavky na stravu, a tedy i na množství čerstvě sklizené zeleniny. Zatímco někdo rád konzumuje převážně zeleninu v čerstvém stavu, jiný si dělá zásoby na zimu zamrazením své úrody. V každém případě je pozitivní, že se do pěstování může pustit každý, vlastně i majitelé městských bytů s balkonem nebo terasou.

Pěstovat užitkové rostliny lze i na velmi malé zahradě.

Při správné kombinaci a péči dokáže sklizeň z malého pozemku pokrýt běžnou spotřebu zeleniny a ovoce.

Efektivním hospodářstvím je možné využít pozemek na maximum.

Pěstování na malé ploše je založeno zejména na praktickém střídání plodin.

Abyste si ušetřili co nejvíce práce, omezte použití syntetických přípravků na ochranu rostlin, příroda pak začne fungovat ve váš prospěch. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Užitek bez zbytečných řešení

Péče o zahradu nemusí být vždy nepříjemná dřina v potu tváře a i navzdory názorům některých odpůrců ekologických zahrad si můžete opravdu vystačit jen s přírodními materiály a prostředky na hnojení a ochranu rostlin proti škůdcům, které si vyrobíte svépomocí. Pokud rádi děláte věci smysluplně, pak pro vás bude jistě zajímavé efektivní hospodaření a využití pozemku na maximum. Tím se ovšem nerozumí nadměrná zátěž půdy, ale její smysluplné využití s tím, že to, co se z půdy „vezme“, se do ní také v podobě živin a organické hmoty zase vrátí. Čím tedy začít? Možná se hned nenaučíte se vším zacházet efektivně, ale časem si tuto techniku zahradničení rychle osvojíte, protože je ve finále i pohodlná.

Můžete se totiž dokonce obejít i bez kupovaných hnojiv a postřiků, vše si vyrobíte z domácího odpadu nebo z hmoty ze zahrady. Trápí vás, že máte u domu jen malý kousek půdy, ze kterého sklidíte jen nepatrné množství zeleniny? Při šikovném plánování lze na záhonech pěstovat od jara do pozdního podzimu. Pokud vysadíte odrůdy odolné mrazu, můžete si kapustu nebo třeba mangold či špenát sklízet i za velkých mrazů.

Na zahradě neexistuje nic, co by se dalo označit za obtížný odpad, vše se dá beze zbytku zužitkovat. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Ani v malé zahradě není nutné používat chemická hnojiva.

Pro hnojení plně postačí kompost z domácího bioodpadu. Velmi skladný je také vermikompostér.

Nejen začátečníci by si měli před sezonou připravit pěstební plán.

Zjistěte si, jestli se různé druhy vedle sebe snesou. Po sobě vysazované rostliny by také neměly mít stejné nároky na půdu.

FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

PěstovánÍ zeleniny si nemusíte odpustit ani v případě, že vám po pozemku běhá pes. Stačí záhony jen šikovně ohraničit. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Pěstování na jediném metru čtverečním

Možná s názorem, že jde na jediném metru pokrýt spotřebu zeleniny celé rodiny, nesouhlasíte. Pokud přece jenom potřebujete zeleniny více, pak metrů čtverečních bude třeba také více. Přesto se tento způsob pěstování hodí hlavně pro majitele malých městských zahrádek, kteří navíc ani na údržbu větších ploch zeleninových záhonů nemají čas. Pěstování je postaveno především na praktickém střídání plodin. Začíná tedy na jaře, kdy lze založit první výsevy. K tomuto účelu se v našich podmínkách budou hodit například ředkvičky, ty totiž ochráníte před pozdními mrazy netkanou textilií. Poté následují další plodiny v podobě jarního salátu či mrkve. Tyto brzké plodiny pak vystřídají ryze letní druhy zeleniny v podobě paprik, rajčat, brokolice či květáku. Na podzim zase můžete po jejich sklizni pěstovat špenát, mangold nebo kapustu, které lze na záhonku ponechat i přes zimu a zkrátit si tak čekání na jaro pomocí zimní sklizně.

Bylinky jsou skvělé zvláště pro zahrádkáře, kteří nemají moc času. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Na zahrádce by neměly chybět bylinky.

Vždy upřednostňujeme starší původní odrůdy. Jsou méně náchylné k nemocem a nejsou tak náročné na péči.

Praktické uspořádání malé zahrady je důležité nejen pro dobrou úrodu.

Vyvýšené záhony, police a treláže ulehčí práci a šetří zejména záda.

Léčivé rostliny poslouží jako koření i do léčivých nálevů, ale stejně tak mohou být součástí bylinné jíchy na ošetření zahrady. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Kompostování a vlastní výroba hnojiv

Jakmile ovládnete zpracování organických odpadů, kterých každá domácnost vyprodukuje obrovské množství, máte napůl vyhráno. Kompostér se totiž vejde i do té nejmenší zahrady, majitelé balkonů či teras v městských bytech jistě ocení výdobytek moderní doby, praktický vermikompostér, který vyrobí z kuchyňských odpadů žížalí čaj. Tím lze přihnojovat dokonce i pokojové rostliny. Jestliže ale vlastníte zahradu a máte na ní založený kompost, pak do něj určitě nedávejte nic, co by podporovalo hnilobné procesy. Řeč je především o zbytcích masa. Ty sem můžete dávat pouze v případě, že mají na kompost přístup slepice, v tomto případě by to tedy musel být otevřený kompostér, nikoli ten plastový, který využívá většina českých zahrádkářů zvláště na městských zahradách.

Co ale do kompostéru dát můžete bez obav, jsou zbytky ovoce či zeleniny z kuchyně i ze zahrady, kávovou sedlinu, zbytky zeminy třeba z rušených truhlíků na podzim, posečenou trávu či listí. Do spodní vrstvy kompostéru uložte hrubší materiál v podobě větví, aby byl kompost odlehčený a dobře drenážovaný. Časem si do materiálu nalezou půdní živočichové i mikroorganismy, které se postarají o rozklad organických látek na živiny přijatelné rostlinami. Pokud vlastníte plastový kompostér, pak o tuto výsadu přijdete, tím pádem do kompostu přidávejte trochu zeminy mezi jednotlivé vrstvy zahradních odpadů, aby došlo k osídlení půdní mikroflórou a drobnými živočichy tímto způsobem.

Medonosné druhy v bylinkovišti a mezi zeleninou. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Pokud se chcete těšit ze zdravé sklizně, upřednostněte staré nebo moderní rezistentní odrůdy. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Pěstujeme zeleninu a ovoce

Každá zahrada má omezenou plochu a bohužel žádná není nafukovací. Přesto se i na malou zahradu jistě vejde několik záhonků na pěstování zeleniny a bylinek. Pokud už vám nezbývá místo na ovocné stromy, co zkusit pěstování v ovocných špalírech, které zajímavě olemují cestu nebo ozelení plot? Jestliže se vám nechce do této na údržbu náročnější varianty, pak určitě najděte kus místa pro drobné ovoce. Mišpule, muchovníky, maliník, ostružiník nebo třeba borůvky budou vděčnými obyvateli zahrady, na jejichž plodech si rády pochutnají zvláště malé děti. Abyste se dočkali úrody, není vždy nutné zakládat velkoplošné plantáže, a to ani v případě zeleninových záhonů. Pokud místa nemáte nazbyt, pak využijte třeba podrosty pod okrasnými stromy či keři.

S kyselomilnými borůvkami chocholičnatými lze v podrostu pěstovat různé druhy brusnic, klikví nebo třeba jahodník měsíční, který bude plodit do konce léta. Tyto užitečné rostliny pokryjí půdní povrch, čímž omezí případné vzcházení plevelů. Navíc je skvělé těšit se na sklizeň i tam, kde byste ji možná ani nečekali. I s malým prostorem na pozemku se dá doslova čarovat. V případě, že nejste zběhlí v pěstování zeleniny, pak si na jaře vypracujte pěstební plán, ze kterého bude jasné, kdy a jakou plodinu vyséváte. Zelenina by po sobě měla následovat smysluplně. Po plodině náročné na dusík nevysazujte druh náročný na stejný prvek. Při pěstování některých druhů se také můžete setkat s tím, že se po sobě nesnesou, i to je třeba sledovat. Například mrkev nevysazujte na stejné místo co minulý rok. Na plochu po bramborách ovšem lze bez obav vysadit česnek nebo cibuli.

Vyvýšené záhony snižují potřebu zálivky, navíc usnadňují údržbu. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Kouzlo vyvýšených záhonů

Na zahradě lze opravdu vše dělat efektivně, takže ve finále nebude třeba zatěžovat sběrné dvory odpadem. Pokud si chcete šetřit záda a při údržbě zeleniny se příliš hluboko neohýbat, pak jsou vhodným řešením vyvýšené záhony. Ty mohou mít různou podobu. V permakulturních zahradách se setkáte nejčastěji s těmi, které mají v jádru kmeny stromů, drobné větve, kámen nebo zbytky stavební suti bez obsahu škodlivých látek. Tato vrstva hrubých materiálů se postará o odvod přebytečné vody. Kmeny naopak vodu nasáknou do povrchu dřeva a uvolňují jí postupně, takže ani v létě plodiny nebudou trpět nadměrným suchem, přesto je třeba upozornit, že tento způsob hospodaření s vodou nejspíš nenahradí zálivku u druhů náročných na příjem vody. Na povrchu těchto materiálů je pak nasypána zahradní zemina v potřebné mocnosti, aby umožňovala pohodlné pěstování. Jiné vyvýšené záhony mohou být pojaty jako formální výsadby obehnané prkny, takže nedochází k rozlévání zálivkové vody. Ať zvolíte jakýkoli typ vyvýšených záhonů, vždy si ušetříte námahu a mnohdy i práci. Berte v úvahu, že každý centimetr vyvýšení vám bude k dobru.

TEXT a FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ
ZDROJ: časopis HOME