Jehličnany (nejen) do malých zahrad
Velikáni, týmoví hráči a trpaslíci. Ano, takové jsou jehličnany – dřeviny, které jsou důležitou součástí skladby zeleně v každé dobře vybudované zahradě. Nezáleží na tom, zda jde o větší nebo menší zahradu. Pro každou lze […]
Velikáni, týmoví hráči a trpaslíci. Ano, takové jsou jehličnany – dřeviny, které jsou důležitou součástí skladby zeleně v každé dobře vybudované zahradě. Nezáleží na tom, zda jde o větší nebo menší zahradu. Pro každou lze najít vhodné druhy a kultivary. Tyto dřeviny dokonce můžeme pěstovat i ve vegetačních nádobách na balkoně či terase. propos, věděli jste, že jehličnany dokážou i léčit?
Tvary, barvy a jiné přednosti
Jehličnany, jinak často velmi dlouhověké dřeviny, nepodléhají během roku výraznějším vizuálním změnám. Díky tomu je můžeme obdivovat nejen během vegetačního období – na jaře a v létě, ale především v zimě. Jehličí opadává na podzim jen některým druhům, například domácímu modřínu opadavému (Larix decidua) nebo tisovci dvouřadému (Taxodium distichum). Všeobecně se vyznačují obrovskou rozmanitostí, především tvarovou – mohou být široce nebo úzce kuželovité, sloupovité, převislé, kulovité, vejcovité, poléhavé nebo rozprostřené. Tvar lze ovlivnit zaštipováním mladých, ještě měkkých výhonků – od jara až do konce června – o polovinu až dvě třetiny (tak se vytvoří více bočních výhonů a strom bude kompaktnější a hustší; to platí například pro kosodřeviny). Jehličnany se mohou pochlubit i barevností. Jehlice mohou být světle i tmavě zelené, stříbřisté až modravé, žluté i žlutozelené, oranžové a u opadavých druhů i hnědé. V zásadě je intenzita vybarvení jehlic v průběhu roku neměnná, i když jehličnany na slunečném stanovišti jsou intenzivněji vybarveny.
 |
 |
 |
| Borovice hustokvětá (Pinus densiflora ‚Umbraculifera‘) | Borovice malokvětá (Pinus parviflora) |
Jehlice mohou být jak krátké, tak dlouhé – někdy až 25 cm (například borovice Jeffreyova), výrazně lesklé (jedle korejská) nebo naopak matné. Velmi pěkná je i kůra některých jehličnanů. Prvenství v délce jehlic patří naší domácí borovici černé (Pinus nigra). Svým jehličím se mohou pochlubit i starší exempláře tisů a některých cypřišů (cypřiš Lawsonův). Neméně zajímavé na jehličnanech jsou i jejich plody – šišky; to platí hlavně o borovicích (například borovice černá, vejmutovka), ale i o cedrech a smrcích. Šišky jedle se rozpadávají přímo na stromech, ale za pozornost určitě stojí atraktivně modravé šišky jedle korejské (Abies koreana).
Jehličnany díky své barevnosti či neproměnlivosti mohou působit ve větších množstvích nezajímavě a fádně, dokonce depresivně (jde-li o druhy s tmavším jehličím), proto u skupinových výsadeb dejte přednost kombinaci více druhů odlišujících se tvarem i barevností.
Smrk se zakrslým růstem (Picea abies ‚Nidiformis‘)
Využití v zahradě
Jehličnany mohou mít v zahradě různé uplatnění:
• Prostřednictvím těchto dřevin lze vymezit a uzavřít prostor či zarámovat pohled na dům ze zahrady. Taktéž pomáhají navázat na okolní přírodu a zakrývají nevzhledná místa.
• Jehličnan-solitér musí být nenáročný, rychle rostoucí a hábitem zajímavý druh. Výborně se vyjímá uprostřed trávníku. Většího efektu docílíte, když ho zespodu osvítíte zahradními svítidly, případně ho během vánočního období můžete ozdobit drobnými světélky.
• Tyto dřeviny můžete vysazovat i do skupin spolu s ostatními jehličnany. Doporučuji kombinovat druhy s různými tvary a barvami se vždyzelenými dřevinami (vavřín, skimmie, rododendron) a okrasnými travami. Ve skupině by měl vždy převažovat jeden druh a ostatní by měly kompozici nenásilně doplňovat. Ve větších zahradách je možné použít i více exemplářů jednoho druhu.
• Zakrslé jehličnany jsou pěkné především ve skalkách a vřesovištích, některé dokonce i u vodních ploch (např. cedry s převislou korunou).
• V porovnání s jinými dřevinami jsou jehličnany reprezentativnější, proto jsou vybrané druhy a kultivary vhodné do předzahrádek či vstupních prostorů.
• Některé druhy cypřišků a tújí jsou dokonce vhodné na živé ploty. Plazivé jalovce zase dokážou souvisle pokrýt půdu na takových místech, kde se nedaří trávníku.
Při nákupu jehličnanů se ptejte na to, do jaké výšky a šířky daný druh naroste.
Svítidla zapuštěná do chodníku nepřekážejí při chůzi a splňují svůj účel. (Osram)
| Jak nakupovat jehličnany Při výběru jehličnanů se nevyplácí řídit jen tím, jak vypadají, případně akční cenou. Zvažte, zda umíte dané rostlině poskytnout ve vaší zahradě adekvátní vegetační podmínky, a jde-li o vzrostlejší druhy, i dostatek prostoru. Není totiž nic horšího, než když začne jehličnan po čase překážet – pak bude vyžadovat nevyhnutelný řez větví; nejprve zespodu a později i ze stran. Hrubým a neomluvitelným zásahem je, když solitérnímu jehličnanu odřežete celý vrchol v naději, že strom přestane dále růst. Pud sebezáchovy však i v tomto případě funguje velmi dobře – poškozený jehličnan obvykle ještě víc zmohutní. Vaším trestem bude, že se ještě pár let budete muset dívat na své nepěkné a nepřirozené dílo. Proto je nutné už při výsadbě myslet na rozměry dřeviny, jichž dosáhne po jisté době. Do menších zahrad jsou vhodnější zakrslé druhy a kultivary. Také dejte pozor na to, že některé druhy (například jedle) nesnesou znečištěný městský vzduch, jiným (například jalovcům, cypřiškům, tújím) nepřekáží. Všeobecně reagují na nevhodné podmínky jehličnany mnohem citlivěji než listnaté dřeviny. |
Nároky na místo, výsadba a péče
Většina jehličnanů dává přednost neutrálním, případně mírně kyselým půdám. V půdách se zásaditou reakcí se bude dařit jen tisu, borovici černé a smrku omoriko (Picea omorika). Půda by měla být mírně vlhká, ne však přemokřená – tu snese jen borovice bahenní (Pinus uncinata) nebo borovice vejmutovka (Pinus strobus). Sušší půdy tolerují jalovce (Juniperus), borovice kleč (Pinus mugo), jedle ojíněná (Abies concolor) a smrk pichlavý (Picea pungens). Některé jehličnany vyžadují před výsadbou úpravu půdy, například přidání rašeliny či kůry.
Pro rovnoměrnou siluetu a hustý růst je velmi důležitý dostatek světla. Jehličnatým dřevinám většinou nepřekáží slunce. Polostín nutno zabezpečit jen tisu, cypřiškům, jedlovci (Tsuga) a některým jalovcům (Juniperus virginiana).
 |
 |
 |
| Borovice kleč (Pinus mugo ‚Mops‘) | Borovice černá (Pinus nigra) | Miniaturní jehličnany se uplatní ve skalkách. |
Jehličnany se sázejí vždy s kořenovým balem brzy na jaře (březen, duben) nebo na podzim (přibližně od září do října). Výsadba do zmrzlé půdy bývá téměř vždy neúspěšná. Je nutné zasadit je do takové hloubky, v jaké byly rostliny zasazeny v květináči. Jáma musí být dvakrát větší než kořenový bal. Na zasypání je určený speciálně vytvořený a upravený substrát. Hned po výsadbě je třeba stromy vydatněji zalít a jejich okolí mulčovat drcenou kůrou (stačí pěticentimetrová vrstva). Rok po výsadbě a v dalších letech v obdobích sucha zalévejte jehličnany pravidelně. Mladé jedince se dokonce doporučují zalévat i v zimě, když nemrzne. Pro nově vysazené jehličnany je velmi nebezpečné zimní slunce, proto je před ním chraňte. Starší stromy můžete přesadit, ale jen na jaře. Důležité je, aby se zachovalo stejné směřování k světovým stranám a aby byla zabezpečena pravidelná zálivka.
Vysazené jehličnany v podstatě nepotřebují žádnou specifickou péči – nemusíme je řezat ani pravidelněji přihnojovat. Jediné, co musíte před zimou udělat, je svázat je šňůrou (především sloupovité druhy), aby se pod tíhou sněhu nepoškodily. Napadaný sníh preventivně střásejte z větví.
Nepřáteli jehličnatých dřevin jsou psí výkaly. Pokud toužíte po ukázkových exemplářích, budete muset svému čtyřnohému miláčkovi omezit volný pohyb po zahradě.
 |
 |
 |
TEXT: Daniel Košťál
FOTO: Daniel Košťál, archiv firem
Odpovědná redaktorka: Martina Deríková
