Kalina, symbol pro Ukrajinu
Výskyt národních rostlin a stromů samozřejmě není identický s územím daných států. Platí to i pro kalinu, která je významným stromem hned pro dva slovanské národy. Kalina totiž představuje srdeční záležitost nejen pro Ukrajince, ale […]
Výskyt národních rostlin a stromů samozřejmě není identický s územím daných států. Platí to i pro kalinu, která je významným stromem hned pro dva slovanské národy.
Kalina, symbol
pro Ukrajinu
Kalina totiž představuje srdeční záležitost nejen pro Ukrajince, ale i pro Rusy. A není se co divit. Území dnešní Ukrajiny je vlastně kolébkou historické Kyjevské Rusi a najdete zde mnoho míst spojených s oběma státy. Kalina je proto významná pro oba národy, pro Ukrajince se k ní ale ještě řadí vrba a Rusové zase nedají dopustit na břízu. Bělostné květy kaliny byly vždy považovány za symbol nevinnosti a čistoty, proto se jimi dříve zdobily nevěsty i mládenecký doprovod ženicha na cestě do kostela. V našich zemích tuto symboliku kupodivu převzala nepůvodní středomořská myrta.
Nenáročné a spolehlivé
Kaliny jsou bohatou dendrologickou skupinou rostlin, na které se ve stínu nejrůznějších moderních novinek trochu zapomíná. Je to škoda, protože jde o dřeviny nejen krásně kvetoucí, ale i odolné a spolehlivě mrazuvzdorné. Jejich dalším kladem je, že se hodí i do extenzivně pojatých zahrad u chat a chalup, kde zpravidla nepotřebují žádné prořezávání a tvarování. Lesklé korálkové plody, které kaliny na podzim vytvářejí, ptáci však příliš nevyhledávají – mají raději jeřabiny. Je to asi tím, že syrové plody kaliny jsou mírně jedovaté a používají se jako léčivo. Po uvaření jsou sice jedlé, ale nepříliš chutné. Kaliny se obecně vyznačují značnou plasticitou ohledně místa pěstování a vysokou životaschopností a dobře se množí i vegetativně, třeba hřížením. Nejlépe jim vyhovuje humózní a vlhčí půda s dostatkem vápníku. Mají raději polostinná stanoviště, úpal jim příliš nesvědčí.
Pěstované druhy
Nejčastěji pěstovaným druhem je kalina obecná (Viburnum opulus) s bílými květy, které rozkvétají na konci jara. Na zahradě se pěstuje i další kalina, která si své velké tuhé listy udrží dokonce i přes zimu. Jde o odolnou kalinu vrásčitolistou (V. rhytidophyllum) pocházející, na rozdíl od své slovanské sestry, až ze vzdálené Číny. V Asii mají domov i další druhy, například nápadná kalina japonská (V. plicatum) pyšnící se velikými a jako talíř plochými květenstvími vroubenými výraznými sterilními kvítky, která z dálky připomíná hortenzii, či v zahradách hojně vysazovaná kalina vonná (V. farreri). Z ní pochází i kalina bodnanská (V. x bodnantense) se sytě růžovými vonnými květy. Tuto kalinu v přírodě nenajdete, jelikož se jedná zahradního křížence.
FOTO: SHUTTERSTOCK
