Když se rozhodnete pěstovat violky…

… mohou vám zahradu zdobit fialky nebo i macešky. Proč? Oba druhy spojuje český i latinský rodový název violka a Viola. Fialky jsou vytrvalé a květy mají na spodu dlouhou ostruhu, tedy válcovitý výběžek. Macešky se pěstují jako jedno- či dvouletky. Jejich květy jsou ploché.

foto Shutterstock

Mezi violkami najdete množství druhů. Některé se rozrůstají do šířky a krásně vyplní třeba prostor pod stromy. Jiné zůstávají v pěkných trsech a zpestří trvalkové záhony, skalky a pěstovat se dají i v nádobách. A ačkoli jde o violky, kvetou nejen fialově.

Vytrvalé violky

Všechny vytrvalé violky lze nazvat i fialkami, a barva jejich květů tomu povětšinou odpovídá. Ale záhony vám zpestří i kultivary růžové, bílé, blankytně modré nebo plnokvěté, výjimečně i žluté. Vytrvalé violky rostou ve světlých listnatých lesích, které k nim na jaře propouštějí dostatek světla. Zároveň je půda nastlaná listím, tudíž bohatá na humus a zjara příjemně vlhká. Pro druhy kvetoucí později, tedy když už mají stromy listy, je třeba najít místo jinde ve stínu.

Violka vonná (Viola odorata)

foto Shutterstock

Této violce se říká fialka. Má nezaměnitelnou vůni, která je oblíbená i při výrobě parfémů. Kvete již od března pod stromy, které dosud mají holé koruny. Je nejen půvabná, ale i léčivá. Nálev z květů pomáhá při nachlazení, usnadňuje odkašlávání, hojí podrážděnou pokožku a ekzémy. Voňavé květy můžete využít i jako ozobu dezertů, ovonět jimi likér, kandovat je v cukru. Roste volně v přírodě roste a pokud máte štěstí, objeví se i v zarostlém koutu vaší zahrady. Ovšem jistější je zakoupit v zahradnictví sazeničky. Typickou fialovou barvu má bohatě kvetoucí odrůda ´Konigin Charlotte´, hodící se i k řezu. Drobnější jsou bílá ´Royal Wedding´ nebo meruňková ´Sulphurea´. Violka vonná mívá výšku jen asi deset centimetrů. Svědčí jí výživná a vlhká půda, i když snese i občasné sucho. Odnožemi se rozrůstá do šíře a množí se i semeny, které pomáhají roznášet mravenci. Po odkvětu je vhodné ji seříznout, nasadí další poupata a potěší až do zimy.

Violka lesní (Viola sylvestris, syn. sylvatica)

foto Shutterstock

Na rozdíl od fialky tento druh dorůstá až do dvaceti centimetrů. Světle modrofialové květy jsou sice větší, ovšem bez vůně. Ve světlých listnatých hájích rozkvétají v dubnu. Nabízejí je ale i některá zahradnictví. Rostlinu můžete stejně, jako violku vonnou. Nerozrůstá se však do šířky, množí se pouze semeny.

Violka motýlkovitá (Viola sororia)

foto Shutterstock

Této violce se také říká pihovatá. Má jen asi deset centimetrů a zaujme především ve variantě ´Freckles´ se světlými jemně stříkanými květy, ta ale mohou být i čistě bílé u odrůdy ´Albiflora´ či sytě růžové ´Rubra´. Jsou každopádně větší a podobnější macešce nežli u jiných druhů, rozkvétají v květnu a červnu. Půdu má tato violka ráda vlhkou a výživnou. Rozrůstá se pomocí oddenků do šířky, na metr čtvereční vám postačí deset sazenic. Snadno se množí i samovýsevem. Pochází ze Severní Ameriky

Violka labradorská (Viola labradorica)

foto Shutterstock

Otužilá violka pocházející z Kanady a Grónska kvete v dubnu až květnu. Má až dvaceticentimetrovou výšku. Květy jsou světle fialové, vonící a velmi početné, načervenalé listy mají jako mladé bronzový nádech. Tvoří trsy a je ideální jako obruba záhonu nebo skalky.

Violka Rivinova (Viola riviniana)

foto Shutterstock

Světle modrofialové květy s dlouhou ostruhou této violky se rozvíjejí od dubna do května. Zajímavé jsou variety s listy tmavými s nádechem purpuru odrůdy ´Purpurea´ či s krémově lemovanými ´Ed´s Variegated´. Svědčí jí polostín, snese však i slunce. Půda by měla být vlhká, humózní a výživná. Tvoří dvaceticentimetrové trsy, které se nerozrůstají do šířky, na zaplnění metru čtverečního budete proto potřebovat až 25 rostlin. Snadno se však množí semeny, která po dozrání vystřeluje do dálky.

Violka kanadská (Viola canadensis)

foto Shutterstock

Pochází sice ze Severní Ameriky, ale občas zplaňuje i v naší přírodě. Je vysoká kolem patnácti, výjimečně i třiceti centimetrů. Ačkoli není šlechtěná, kvete bíle, a to od května do srpna. Pěkné jsou i její zelené listy ve tvaru srdce. Půdu má ráda vlhkou a kyselejší.

foto Shutterstock

Dvouleté macešky a letní violky

Violky pěstované jako krátkověké trvalky či dvouletky, tedy macešky, nabízejí nejen nepřeberné množství barev, ale také rozmanité využití. Mohou kvést po celý rok, zdobit v nádobách terasy i zápraží, oživit venkovní výsadby. Sazenice můžete koupit v zahradnictvích i hobbymarketech nebo si je celkem snadno vypěstovat i ze semen.

Maceška zahradní (Viola x wittrockiana)

foto Shutterstock

Zahradní maceška patří k nejvděčnějším a nejpěknějším dvouletkám, které můžete pěstovat. Vznikla křížením mnoha druhů a k dispozici je v bezpočtu odrůd. Může být vysoká deset až třicet centimetrů, bohatě se větví a nese spoustu velkých květů ve všech známých barvách a jejich rozličných kombinacích. Existují i odrůdy odolné vůči zimě, převislé, s květy dorůstajícími až devět centimetrů nebo variety určené přímo k jídlu a zdobení pokrmů.
Pokud semínka vysejete do konce června, potěší vás macešky již na podzim, a ještě bohatěji pokvetou znovu na jaře. Pokud začnete sít až na konci léta, pokvetou příští jaro. Přezimovat je nechejte na světlém, bezmrazém, avšak chladném místě. Pokud ho nemáte, nevadí – například převislé variety ze skupiny ´Cool Wave´ odolávají i mrazu. Semena dejte do lehkého vlhkého substrátu a překryjte jen tenkou vrstvou zeminy, velmi vhodný je vermikulit. Při teplotě okolo patnácti stupňů vyklíčí do dvou týdnů. Při letních výsevech pozor na přehřátí, ideální je stinné místo. Ani dospělé macešky neocení přímé slunce, nejkrásnější budou v polostínu. Postačí jim běžný propustný substrát, prospěje přihnojení.

Violka rohatá (Viola cornuta)

foto Shutterstock

Oproti macešce zahradní je odolnější vůči horku a ochotně kvete i v létě, od května až do října. Má květy drobnější, jen asi třícentimetrové, vysoká je do patnácti centimetrů a stálezelená. Ovšem v pestrosti barevných hybridů a kultivarů za maceškou nezaostává a květy jsou velmi početné. Můžete ji pěstovat jako dvouletku i krátkověkou trvalku.

Viola Martinková, foto Shutterstock