Krásná a nenáročná zahrada: jaké je její tajemství?

Ten pocit, že to stále není ono, zná snad každý majitel zahrady. A tak hledá, v čem je chyba. Někdy za to mohou podmínky pro pěstování jako sucho nebo nekvalitní půda, které rostlinám na kráse nepřidávají. Jindy se nedaří najít ten správný styl. Co potom?

Také majitelé pozemku v Líšnici to neměli na začátku se svou zahradou úplně jednoduché – ačkoli na ní pracovali rádi, s výsledkem nebyli spokojeni a moc se jim nelíbila. Do rodinného domu se nastěhovali v roce 2011 a už tehdy se začala psát historie jejich zahrady. Ta ve svých počátcích vypadala úplně jinak než dnes. Nechyběl tu trávník, a to ani na předzahrádce orientované do ulice. Na záhonech rostly trvalky a okrasné dřeviny. Ale místu stále chyběla příjemná atmosféra, za kterou by se majitelé rádi vraceli domů. Když se do vymýšlení nových zákoutí i samotných záhonů pustili už poněkolikáté a ani po šesti letech to nebylo ono, přizvali si na pomoc zahradní architektku Kateřinu Pospíšilovou. Ta se inspirovala okolní krajinou a dala místu příjemný přírodní ráz s rozevlátými trvalkami a okrasnými travinami.

Jak to bylo původně?

Za to, že původní zahrada nevypadala pěkně, mohlo i několik suchých let po sobě. Asi nejvíc jimi trpěl trávník. Chybělo tady také soukromí a majitele obtěžoval hluk z blízké silnice. I když s ním si brzy poradili sami – vytvořili tady terénní val z přebytečné zeminy a osázeli ho různými duhy dřevin. Díky tomu návštěvy nepoznají, že jen kousek odtud projíždějí auta.

Lokalita, ve které se pozemek nachází, je známá chudou půdou, které na kvalitě nepřidala ani sucha. Právě kvůli tomu architektka navrhla omezit trávník, který tak zůstal jen v zadní, soukromé části zahrady. A v místě suchem rozpukané chudé půdy vznikla nádrž na vodu, která měla sloužit na zálivku. I tento původní plán se trochu změnil – vodní plocha je mnohem větší a slouží i ke koupání během parného léta.

Záhony trvalek nahradily prérijní, tedy na vodu nenároční druhy, navíc spousta z nich se sama přesévá, a tak místo získává každý rok trochu jinou podobu. Majitelé se tak mají na co těšit. Nejvíc si ale užívají pohled na záhony z obývacího pokoje.

Kateřina Pospíšilová byla na pomoc přizvána v době, kdy už na zahradě rostlo mnoho druhů trvalek i dřevin. Jak se ukázalo, některé tu našly svůj domov i natrvalo, jiné se přesadily na okolní zahrady. Majitelům se jich totiž zželelo a rozdali je sousedům.

Zeleninovou část tvoří trojice vyvýšených záhonů ohraničených dřevěnými trámy.

Nechybí zeleninové záhony

Na první pohled působí zahrada v Líšnici mnohem větší, než tomu ve skutečnosti je. Plocha pozemku se pohybuje okolo tisíce metrů čtverečních. Díky praktickému umístění domu a garáže v blízkosti ulice se povedlo vytvořit odpočinkovou zahradu v klidné části parcely, kde mají majitelé dostatek soukromí, ačkoli se v okolí nachází hned několik novostaveb. Předzahrádka je důkazem toho, jak lze skombinovat nové s původním. Kromě katalpy (Catalpa) tu roste také jedle španělská (Abies pinsapo) a několik dalších rostlin, které vysadili majitelé téměř před deseti lety. Architektka je pak sladila s dalšími květinami, a to vše doplnila kamennými valouny a minerálním mulčem. Převládá tu bílá a modrá kombinace barev, které dodávají místu elegantní podobu. Kameny skvěle doplňují okrasné trávy, třeba přesívající se jarmanka větší (Astrantia major) se sněhově bílými květy. Kateřina sem navrhla také několik rostlin muchovníku Lamarckova (Amelanchier lamarckii), na kterých se brzy na jaře objeví hrozny bílých květů. Ty se během léta mění v temně fialové bobule a na podzim zase zaujmou pestrobarevnými listy. Poblíž garáže se nachází trvalkový záhon s okrasnými česneky (Allium giganteum) nebo třeba šalvějí hajní (Salvia nemorosa). Kvete od jara do podzimu a díky rozrostlým trvalkám je poměrně nenáročný na údržbu. Krásné přivítání návštěvníků, než vstoupí do zadní části zahrady. Tam se od zpevněné plochy u domu výrazně zvedá terén, který vytváří vlnu přecházející k jezírku o objemu šestnáct kubických metrů. Od zeleninové zahrady ho dělí pestrobarevný trvalkový záhon doplněný dřevinami. Na ten je krásný výhled i od posezení, které se nachází pod zídkou. To platí i mimo sezonu, kdy tady zajímavě působí kormě okrasných trav i vícekmenné břízy himalájské (Betula utilis ´Doorenbos´). Po trávníku vedoucím od zpevněné plochy s cortenovým mobilním ohništěm se dostanete až k užitkové zahradě s trojicí vyvýšených záhonů ohraničených dřevěnými trámky. Roste tady kromě bylinek také drobné ovoce nebo různé druhy zeleniny. Formální uspořádání jim opravdu sluší, navíc je i praktické a zjednodušuje údržbu.

Přírodní charakter, příjemný klid, spousta rostlin po obvodu zahrady, a především plody na ovocných dřevinách sem kromě majitelů lákají i ptactvo. Proto je třeba sklizeň chránit sítěmi, které jsou jedinou možností, jak se dočkat úrody ovoce.

Co bude dál?

Krásná, příjemná, nenáročná, ideální pro trávení volného času – taková je zahrada, i díky profesionální pomoci, nyní. Změny v ní však pokračují dál. Letos na podzim dojde ke zvětšení jezírka, které by se mělo napojit na trvalkový záhon, které je od něj v současné době oddělený trávníkem. A přestože se majitelé s původními rostlinami loučí poměrně neradi, zřejmě dojde k odstranění několika pestrolistých stromů. Do přírodního stylu zahrady až tak moc nezapadají.

Lucie Peukertová, foto autorka