Květinový kout pro odpočinek

Ve větší vzdálenosti od domu, jen kousek od lesa, vznikne na vesnické zahradě odpočinkový kout, kde i v září rozkvetou krásné trvalky.

PŘED
Původně to bylo místo používané pro kompostování zahradního odpadu, ale majitelé se ho rozhodli přesunout blíž k užitkové zahradě a tento klidný kout raději využijí pro odpočinek.

foto Lucie Peukertová

Květinový kout s posezením se nachází v klidné části pozemku – zatímco na květiny několik metrů od plotu bude celý den svítit slunce, druhá část se nachází během dne v polostínu. Mezi nimi vznikne menší zpevněná plocha, odcloněná od sousední zahrady. Díky poměrně kvalitní a hluboké zahradní zemině nebudou nutné žádné větší úpravy kromě odplevelení.

kresba Lucie Peukertová

Pohodlné posezení i příchod

Ačkoliv si vždy nejvíc užijete posezení v přímé blízkosti domu, určitě se vyplatí na větším pozemku vytvořit další relaxační zónu i ve větší vzdálenosti od něj. Pochozí plochu mohou tvořit cihly kladené do štěrkového lože, které budou vyžadovat minimum údržby, a přesto na ně postavíte zahradní nábytek a také se po nich dobře chodí. Terasa stačí malá, pro umístění stolku a židle nebo lehátka potřebujete jen několik metrů čtverečních. Přechod z trávníku přes trvalkový záhon k posezení pak vytvoří dubové trámy bez povrchové úpravy uložené do silné vrstvy štěrku, která velmi dobře odvede přebytečnou vodu. Dřevo totiž nesmí stát v žádném ročním období v mokru. Pokud by to hrozilo, je lepší zvolit jiný materiál. Do venkovské zahrady se hodí třeba kámen, do moderní městské nášlapy z betonu.

Hvězdnice keříčkovitá, foto Shutterstock

Téměř nenápadný kout

Klidné posezení obklopí rostliny, které pokvetou nejen v létě, ale také brzy na jaře i na podzim. Vzdálený kout zřejmě nebudou majitelé používat tak často jako terasu u domu, ale jen v hlavní sezoně, tedy od pozdního jara do první poloviny podzimu, kdy jsou teploty přijatelné pro pobyt pod modrou oblohou. Tomuto termínu byl přizpůsoben i výběr rostlin. Mezi nimi nechybějí ani stromy, které posezení částečně zastíní. Těch nemusí být moc, postačí jediný nebo na větší ploše třeba i dvojice středně vysokých dřevin.
Místo bude nutné nejprve odplevelit a do výsadbové jámy ke každé rostlině přidat zralý kompost nebo zahradnický substrát. Pěnišníky pak nejlépe porostou v zemině obohacené větším množstvím rašeliny.

Trojpuk drsný, foto Shutterstock

Doporučené rostliny

Protože je i tento prostor na venkovské zahradě poměrně velký, vejdou se sem dva stromy. Halézie karolínská (Halesia carolina) běžně dorůstá výšky okolo šesti metrů. V dubnu a květnu se rozvíjejí její bílé zvonkovité květy. Doplní ho dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) v kultivaru ´Sunburst´. Ačkoliv větve nezdobí výrazné květy, potěší zajímavý vzhled i zelenožluté listy, které se na podzim změní na sytě žluté. Keře vysazené v mírně nepravidelných rozestupech hned u plotu vytvoří boční clonu i zajímavé pozadí pro trvalky a další dřeviny. Kromě stálezelené kaliny pražské (Viburnum x pragense), která dobře snáší i tvarování, tu poroste její opadavá příbuzná s atraktivními plody, kalina obecná (Viburnum opulus) nebo trojpuk drsný (Deutzia scabra). Zajímavé pak budou lískovníčky chudokvěté (Corylopsis pauciflora) s drobnými žlutými květy v březnu a dubnu. V popředí porostou především trvalky a jarní cibuloviny. V září místo ozdobí zápleváky podzimní (Helenium autumnale), čechravy čínské (Astilbe chinensis) nebo hvězdnice keříčkovité (Aster dumosus) kultivaru ´Blue Lagune´ se svěže modrými květy. Jarní i podzimní cibuloviny – aby vypadaly efektivněji – budou vysazeny do hnízd po pěti kusech. Výjimku tvoří pouze ocún (Colchicum byzantinum), který může být jen jeden, poměrně rychle se totiž cibule rozdělí na několik dceřiných rostlin.

Kakost kantabrijský, foto Shutterstock

Údržba během roku

Péče o rostliny bude během roku středně náročná. Stromy je nutné hlavně první roky hlídat a odstraňovat poškozené větve nebo výhony nadměrně zahušťující korunu. Dvojice kotevních kůlů, které se doporučuje k nim přidat při sázení, se odstraní přibližně po šesti letech, tedy po dostatečném zesílení kmene. Do té doby bude zřejmě nutné povolit úvazky. Kaliny pražské se dají tvarovat řezem během jara nebo léta. Kalinu obecnou a trojpuk postačí částečně zmladit přibližně po pěti letech. Lískovníček a pěnišníky (Rhododenron) se prakticky neprořezávají. Odumřelou hmotu trvalek majitelé odstraní v předjaří. Péči o rostliny si zjednoduší, když povrch záhonu zamulčují borkou, bude se tak méně odpařovat voda nejen v létě, ale také tady tolik neporoste plevel.

kresba Lucie Peukertová

Nejen pro barevný podzim

I pod dvojicí stromů, dřezovcem a halézií může vzniknout vřesoviště. Kromě vřesů (Calluna vulgaris) kvetoucích na podzim si užijete i kyselomilné vřesovce (Erica carnea). Vřesoviště si určitě zaslouží terénní úpravy a vylepšení půdy rašelinou. Vřesoviště vypadá pěkně po celý rok – zatímco vřesy kvetou na podzim, vřesovce těsně před zimou, kdy se na větvičkách objeví drobná poupata. Ta se rozvinou na jaře. Kromě těchto dvou druhů tu najdou uplatnění také pěnišníky (Rhododenron), azalky (Azalea), vilíny (Hamamelis x intermedia) nebo pieris japonská (Pieris japonica).

Záplevák podzimní, foto Shutterstock

Lucie Peukertová, kresby a foto Lucie Peukertová a Shutterstock