Malé i velké řebčíky

Foto: Shutterstock

Řebčík královský

Fritillaria imperialis

Foto: Shutterstock

Jde o nejznámější, nejvyšší a také na pěstování nejnáročnější druh řebčíku. Kvete oranžově, vyšlechtěné mohou být i odrůdy červené jako ´Rubra Maxima´ nebo žluté, mezi něž se řadí ‘Lutea Maxima‘. Cibule pachem odpuzují hraboše, chrání tak celý záhon.

Tipy na pěstování: Potřebuje místo s kyprou a vyhnojenou půdou. Na zimu se nemusí ze záhonu vyrývat, stačí ho zakrýt zakrýt. Musí mít oporu, aby se nepolámal.

Řebčík perský

Fritillaria persica

Foto: Shutterstock

Řebčík perský dorůstá téměř do metrové výšky. Pěstuje se pro nezvykle vybarvené tmavě fialové květy seskupené do vysokého hustého hroznu. Objevují se od dubna do května, což platí pro všechny řebčíky. Vynikne vedle druhů s kontrastním odstínem květů.

Tipy na pěstování: Hodí se na velké skalky nebo do štěrkových záhonů, neboť potřebuje propustné místo, i kamenité. Přes léto má rád sucho, je mrazuvzdorný.

Řebčík kostkovaný

Fritillaria meleagris

Foto: Shutterstock

Jde o původní typ, který má na světle fialovém základu květů výrazné tmavší kostkování – to platí pro odrůdy ´Orion´ nebo ´Purple King´. Oblíbené jsou i čistě bílé kultivary, mezi něž se řadí ´Aphrodite´. Má trávově tenké listy a výšku patnáct až třicet centimetrů.

Tipy na pěstování: Poroste na slunci i v polostínu, vždy ale musí mít mírně vlhké místo s kyprou humózní půdou. Hodí se i na okraje jezírek a pod keře.

Řebčík Michajlowského

Fritillaria michailovskyi

Foto: Shutterstock

Tento řebčík je považovaný za raritu pro své dvoubarevné květy – kaštanově hnědý základ doplňují zlatožluté ven otočené okraje. Je vhodný pro nádoby a skalky. Má výšku jen deset až dvacet centimetrů a úzké listy. Odolá až třicetistupňovým mrazům.

Tipy na pěstování: Nejlépe prospívá na kamenitých propustných místech, vyhovuje mu suché teplé léto, které vede k vyzrání cibulí. V mokré půdě uhnívají.

Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock