Mulčujte. Příroda to nedělá jinak!

20. 03. 2017

Mulčování není výmyslem několika posledních let. V přírodě jde o zcela normální jev, který se jen přesunul do zahrad, a to nejen těch přírodních či zaměřených na ekologické pěstování. Pokud máte pocit, že záhony pak […]

Mulčování není výmyslem několika posledních let. V přírodě jde o zcela normální jev, který se jen přesunul do zahrad, a to nejen těch přírodních či zaměřených na ekologické pěstování. Pokud máte pocit, že záhony pak působí neupraveně či provizorně, žádný strach. Mohou vypadat i velmi dobře.Mulčování, nebo nastýlání? Nepřemýšlejte, která úprava je pro vás lepší, jde totiž o stejnou věc. Pojem mulčování dorazil z anglosaských zemí, nastýlání je výstižný český termín. Vždy jde o zakrývání povrchu půdy jiným materiálem, například trávou, listím, štěpkou nebo oblázky či speciální fólií. Proč mulčovat? Mulčování nemá pouze dekorativní funkci, ale také snižuje odpar vody z povrchu půdy a vede k jejímu zadržování v hlubších vrstvách. Navíc udržuje dobrou půdní strukturu s dostatkem vzduchu, které svědčí kořenům. Třetí důvod, který vás asi hned tak nenapadne, je vytvoření příznivého prostředí pro půdní živočichy, těm horlivé přerývání a neustálé okopávání nesvědčí. V namulčovaných záhonech se například zdržuje daleko větší množství žížal zvyšujících úrodnost půdy. Zakryté záhony také bývají daleko méně zaplevelené, neboť se semena nežádoucích rostlin hůře dostávají do půdy.Existují i záporyMulčování má ovšem i svá negativa. Ta se mohou objevit, pokud je vrstva materiálu příliš vysoká, dochází k jejímu zahnívání, půdu i kořeny může zasáhnout infekce a rostliny začnou podehnívat. Jestliže k zakrytí záhonů použijete nevhodný materiál obsahující zralá semena plevelů, můžete pozemek zamořit, v tomto případě například nežádoucí pampeliškou nebo jitrocelem. Pod vysokou vrstvou mulče z hrubého materiálu se rovněž mohou zabydlet hlodavci, a to hlavně v zimě.Kůra není jedinou možnostíMnoho zahradníků mulčování uznává, ovšem brání se mu kvůli vzhledu zahrady. Kvetoucí rostliny přece jen lépe vypadají na tmavé půdě než na barevně nevýrazné vrstvě nastýlky. I zde však lze zvolit kompromis: zahradu rozdělit na část užitkovou a okrasnou – a pro tu využít na pohled zajímavější materiály, které ovšem splní stejně dobře všechno, co od mulčování očekáváte. V zahradnických centrech najdete celé spektrum nejrůznějších mulčů, které se dají použít pro pokrytí půdy. Dobře mezi nimi vybírejte podle stylu své zahrady, pečlivě vybraný detail zdobí, ale příliš druhů a barev vysněný efekt zpravidla nepřinese. Uměle vyráběné materiály:

Barvená štěpka – výborné řešení třeba pro čerstvě založené záhony, kdy rostliny zabírají ještě poměrně malou plochu – tento materiál přinese potřebný barevný akcent. Osvěží třeba i místo pod jehličnany, kam bývá problematické vybrat rostliny, kterým se zde bude trvale dařit.
Barevné kamínky a sklíčka – velmi pěkně vypadají na menších plochách nebo v květináčích s rostlinami na kmínku. Doporučuje se podložit je bílou netkanou textilií. Také tento inertní materiál dokáže zadržet v půdě vodu a znatelně omezí její odpar, neobohacuje ji ale o organickou složku.
Mulčovací černá fólie – používá se častěji, než je vhodné, a to hlavně díky snadné pokládce. Problematické je třeba její dlouhodobé použití na velkých plochách s malým podílem vegetace. Půda se pod fólií přehřívá, protože zde chybí dostatek kořenů, které zajišťují její lepší provzdušnění a výměnu vody. Pokud přece jen potřebujete zakrýt velké plochy, lepší je sáhnout po obyčejných papírových kartonech. Také vytvoří potřebnou bariéru, jde o všeobecně dostupný a dosažitelný materiál, ovšem jejich trvanlivost je samozřejmě s mulčovací fólií nesrovnatelná.

Přírodní nastýlky:

Kůra – jde o nejčastěji používaný mulč, který se dobře a snadno doplňuje. Ovšem rádi ji rozhazují například kočky a ptáci. Rozkladem okyseluje půdu, to platí zvlášť pro nejpoužívanější borku z jehličnanů, což ale nemusí některým druhům rostlin vyhovovat.
Sláma – dostupný materiál, se kterým se dobře pracuje. Na místě vydrží poměrně dlouho, díky vysokému podílu sušiny se pomalu rozkládá.
Seno – není příliš vhodné, protože často obsahuje semena nejrůznějších rostlin, která vám mohou zaplevelit zahradu. Hodí se třeba pod stromky, kterým nějaké vyklíčené květiny nijak nekonkurují ve výživě ani v životním prostoru.
Posečená tráva – na zahradě jde o nejběžnější mulč, kterého je během sezony dost a dost. Obsahuje značné množství vody, proto se časem hodně sléhá. Není dobré ji proto vršit do silných vrstev a raději ji míchejte s jiným materiálem.
Listí – na podzim jde o dobrý materiál pro míchání s trávou, využívá se také jako nastýlka k čerstvě vysazeným stromkům a trvalkám. Obsahuje poměrně málo vody, je lehké, vítr ho tedy snadno rozfouká.
Vypleté zelené rostliny – častý materiál typický svoji různorodostí. Jeho použití je možné, pokud neobsahuje dozrálá semena. Nebývá ho ale tolik, aby pokryl potřebu zahrady, je tedy třeba si zajistit i nastýlku z dalších zdrojů.