Několik tipů na použití popínavých rostlin

Popínavky jsou výbornými pomocníky při tvorbě zahrad: mladé zahradě pomohou získat požadovaný vzhled mnohem dříve než jiné druhy rostlin, ve starší dokážou zaretušovat místa, na která nám právě nezbývají síly či finance. Stačí jim jen poskytnout vhodné podmínky a oporu.

Kam se která hodí?
Na úvod ukázka různých možností uplatnění vytrvalých popínavých rostlin podle jejich nároků, vzrůstu i vzhledu. Na této terase dostala popínavá zeleň maximální prostor a květiny ji budou zdobit od ledna až do září.

Rozdělení popínavých rostlin

• podle vytrvalosti: dřeviny, trvalky a letničky
• podle způsobu uchycení na opoře: zcela samostatné (samopopínavé), polosamostatné (obtáčející se po opoře) a zcela nesamostatné (dlouhé šlahouny je nutné připevňovat)

Způsob popínání a vhodné opory
Způsob popínání se u různých druhů rostlin liší. Některé vytvářejí jen dlouhé výhony, které je třeba přivazovat ke vhodné konstrukci, rychle však rostou a brzy splní žádaný účel (například jasmín nahokvětý, popínavá růže, zlatice, ostružina či skalník). U jiných rostou výhony tak, že se obtáčejí kolem latěk, drátů nebo jiných podpěr. Tyto druhy stačí přivázat k opoře, na níž se potom už drží samy a dále se rozrůstají. Některé z popínavých rostlin se sice neobtáčejí celé, mají však otáčivé úponky, jimiž se samy přichytávají na podpěry (například kiwi, podražec, zimokeř). A do třetice jsou tu rostliny, které se kořínky nebo zvláštními přísavnými úponkami přichytávají ke zdi či opoře, na níž se takto samy udrží (například trubač nebo samopopínavý břečťan).

Chcete-li mít na stěně jinou než samopopínavou rostlinu, musíte jí vytvořit oporu, na níž se zachytí. Možností je mnoho – od klasických dřevěných treláží přes svářené kovové konstrukce až po moderní ocelová lanka.
Při výběru popínavých rostlin je přitom důležité brát v úvahu nejen podmínky zvoleného stanoviště, ale také vzhled opory, která by se měla k rostlině hodit – například příliš jemná rostlina by vedle masivní konstrukce zanikla, mohutnou by zase lehká konstrukce nemusela unést.

Klasické příklady použití nejznámějších popínavých rostlin
Vistárie je mohutná, půvabně kvetoucí popínavá dřevina, která nejlépe vynikne například na masivní bílé pergole před vstupem do sklepa. Na podobné konstrukci by to slušelo i trubači, rovněž velké rostlině, kterou koncem léta ozdobí charakteristické, většinou oranžovočervené květy. Dáváte-li přednost kombinaci krásy a užitku, vysaďte si před sklepem klasickou révu a kiwi.

Zakrytí stěny domu
O pokrytí stěn, zdí a domů se ochotně postarají břečťan a přísavník. Oba by ale měly být neustále pod dohledem. Jestli se vám totiž vymknou zpod kontroly, převezmou iniciativu a brzy budete podobu původní stavby jen odhadovat.

Méně tradiční a netradiční použití popínavých rostlin
Břečťan, přísavník, brslen i jednoletá lichořeřišnice dobře poslouží například jako půdopokryvné náhrady trávníku. Břečťan a brslen i na stinných plochách, například pod stromy, lichořeřišnice spíše na slunci. Další možností využití popínavých rostlin jsou živé ploty.

Konstrukce v prostoru
Nosné konstrukce ve volném prostoru jsou vhodné především pro rostliny výrazně ozdobné květem. Ukázkovým příkladem jsou růže, které se skvěle uplatní nejen v tradičně pojaté, ale i v moderní zahradě.

Imitace stromu
Někdy bychom chtěli mít strom tam, kam se z prostorových důvodů vlastně ani nedá vysadit. V takovém případě je ideální břečťan, v mladém věku nenápadná popínavá rostlina, v dospělosti doslova mohutný strom. Chvíli to však potrvá.

Popínavé dřeviny

• Actinidia arguta – kiwi – je mohutná ovíjivá rostlina s výhony dlouhými 5 až 8 m a velkými lesklými, vejcovitě elipsovitými listy. Kvete v červnu voňavými bílými, ze spodní strany hnědavými květy. Po odkvětu vytváří žlutozelené sladké jedlé bobule, které jsou ve větší formě známé jako kiwi. Je vhodná do výživných propustných půd na teplou chráněnou polohu.
• Aristolochia durior – podražec – je vysoká ovíjivá dřevina s výhony dlouhými 5 až 8 m a velkými, oválně srdcovitými listy. Má velmi zajímavé květy fajfkovitého tvaru a žlutozelené barvy. Kvete v červnu až červenci. Je vhodná do stínu, na bohatší půdy s dostatkem vláhy.
• Campsis (syn. Bignonia) – trubač – nejznámější je C. radicans, kořenující neovíjivá rostlina, která se na stěnu přichytává kořínkovými výhony. Tvoří až 8 m dlouhé výhony se zpeřenými listy. Kvete v červnu až září a má krásné dlouhé květy ve tvaru trubky, oranžovočervené s červenými cípy. Je vhodná do propustných půd bohatých na živiny a má v oblibě chráněné polohy.
• Celastrus scandens – zimokeř – je otužilá rostlina, jíž se daří ve všech půdách, na slunci i v polostínu. Tvoří výhony dlouhé až 8 m. Listy jsou podlouhlé, vejcovité a květy nenápadné. Ozdobné jsou však drobné žlutočervené plody, které vydrží na rostlině od října až do ledna.
• Clematis – plamének – patří k nejznámějším a nejoblíbenějším popínavým rostlinám. Běžně jsou známé velkokvěté kultivary, méně přírodní či botanické. Velkokvětým plaménkům vyhovuje propustná půda s dostatkem živin a vláhy. Velmi dobře se jim daří ve vyšších polohách s vlhčím vzduchem. Vyžadují slunečné stanoviště, avšak zastíněný krček (spodní část rostliny). Sází se na jaře. K přírodním druhům patří u nás domácí a často se vyskytující Clematis vitalba – plamének plotní – velmi bujně rostoucí liána s výhony dlouhými až 12 m. Má drobné bílé kvítky a později plody hustě poseté chloupky. Je nenáročný a otužilý, rychle roste a daří se mu na slunci i ve stínu. Hodí se na místa, která potřebujete rychle zakrýt a na nichž nepřekáží jeho agresivnost. Vzrůstem jen o něco menší (asi 5 m) je C. tangutica – plamének tangutský se žlutými kvítky podobnými malým tulipánům otočeným dolů hlavou a C. montana – plamének horský s něžně růžovými květy ve tvaru ostrých čtyřlístků.
• Hedera helix – břečťan popínavý – je velmi otužilá, vždyzelená rostlina, která se sama pne po drsných stěnách. Dosahuje výšky až 10 m, roste však pomalu, hlavně v mládí. Daří se jí v polostínu i ve stínu, nejlépe ve výživné, spíše vlhčí půdě.
• Lonicera caprifolium – zimolez neboli kozí list – vytváří šlahouny dlouhé 3 až 4 m, olistěné šedozelenými oválnými listy. V květnu až červnu kvete žlutobíle a příjemně voní.
• Parthenocissus quinquefolia – přísavník pětilistý neboli psí víno – je známá a rozšířená rostlina, velmi nenáročná a poměrně otužilá. Bujně roste a dosahuje výšky až 10 m, přičemž se svými ovíjivými úpony snadno přichytává podpěr. Má dlaňovité listy, které se na podzim zbarví krásně do červena.
• P. tricuspidata ,Vetchii` – přísavník trojcípý neboli samopopínavá réva – má leskle zelené trojlaločné listy. Krásně kryje zdi a stěny, jichž se přichytává přísavnými úponky. V tužších zimách může namrznout, znovu však regeneruje.
• Polygonum baldschuanicum – rdesno – je ovíjivá, bujně a rychle rostoucí rostlina, která dorůstá až do délky 15 m. Dobře kryje, od června až do podzimu kvete maličkými bílými kvítky. Tato nenáročná rostlina by se však měla vysazovat jen tam, kde její agresivnost nebude způsobovat problémy.
• Rosa – popínavá růže – patří do zvláštní skupiny růží. Vytváří výhony dlouhé 3 až 4 m, které je třeba přivazovat. Popínavá růže dobře kryje a od konce června krásně kvete. Má mnoho odrůd s bílými, růžovými, červenými nebo žlutými květy. Popínavé růže se sázejí nejlépe na jaře, a to do kvalitní výživné zahradní půdy na slunečné stanoviště. Řez se provádí na jaře, nikoli však jako u běžných růží – pouze se zkrátí jednoleté výhony a rostlina se prosvětlí.
• Vitis riparia (Vitis odoratissima) – réva – tvoří výhony dlouhé 5 až 6 m, které se zachytávají úponky. Kvete v červnu a příjemně voní. Dlaňovitě laločnaté listy dobře kryjí a na podzim se pěkně zabarví.
• Wisteria floribunda – vistárie – dosahuje výšky až 10 m. Má zpeřené listy a fialovomodré květy v převislých střapcích. Vyžaduje teplejší slunečné stanoviště a propustnou výživnou půdu. V tuhých zimách může namrznout. Je jednou ze skutečně krásných popínavých dřevin.

Popínavé trvalky

• Asparagus verticillatus – chřest – je otužilá rostlina, která vytváří 2 až 3 m dlouhé výhonky s jehlicovými kladodiemi. V létě kvete drobnými, bílými, hvězdičkovitými kvítky, které se později změní na červené bobulky. Vyžaduje dobrou výživnou půdu s dostatkem vláhy.
• Lathyrus latifolius – hrachor širolistý – je zcela nenáročný druh vytrvalého hrachoru tvořící stonky dlouhé až 2 m. Kvete podobně jako hrachor jednoletý růžovými, bílými a červenými květy, které však nevoní. Přichytává se úponky.
• Humulus – chmel – je dvojdomá popínavá rostlina s tmavými, sytě zelenými, silnými a chlupatými listy. V okrasných zahradách se používá obvykle zlatý kultivar aureus se zlatožlutými listy. Doporučené místo na výsadbu je jižní, dobře prosluněná strana – na málo slunečném místě přijde chmel o své žluté zabarvení. Na podzim nadzemní část odumírá a nať je nutné odstranit, na jaře znovu vyžene úpony z nadzemní části.

Popínavé letničky

• Cobaea scandens – vilec šplhavý – ční 3 až 4 m vysoko. V létě kvete velkými tmavě modrými nebo vínově červenými zvonky. Vyžaduje teplou polohu.
• Cucurbita pepo var. ovifera – okrasná tykev – má stonky dlouhé 4 až 5 m. Po odkvětu vytváří malé tykvičky různých barev a nejrůznějších tvarů. Zralé plody jsou oblíbenou ozdobou zahrad, teras i interiéru.
• Ipomoea purpurea – povijnice nachová – je ovíjivá letnička, která dosahuje délky 2 až 4 m. Od července do září bohatě a krásně kvete velkými trychtýřkovitými kvítky v různých barvách od bílé, růžové a modré až po červenou. Vyžaduje dobrou půdu a teplé stanoviště.
• Lathyrus odoratus – hrachor vonný – je známá, velmi oblíbená květina popínající se 1,5 až 2 m vysoko. Od června až do srpna bohatě kvete nejrůznějšími barvami a květy intenzivně a příjemně voní.
• Phasoleus coccineus – fazol šarlatový – dosahuje výšky až 4 až 5 m; rychle roste a od léta do podzimu kvete červenobílými květy.
• Tropaeolum majus – lichořeřišnice – vytváří stonky dlouhé až 2 m, které se však samy nepřichytávají. Na slunečném stanovišti bohatě kvete během celého léta až do podzimu žlutými, oranžovými nebo šarlatovými květy. Je léčivá, má schopnost ničit bakterie.

TEXT, FOTO a KRESBY: Ing. Hana Říhová
ZDROJ: HOME