Nevšedně krásné hortenzie a jejich pěstování

Opravdovým rájem hortenzií je Anglie a Holandsko, kde se těmto vděčným dřevinám opravdu daří. Proč by také ne, když zde mají vysokou vzdušnou vlhkost a poměrně časté srážky, které jim spolu s mírnou zimou opravdu svědčí. Holanďané jsou rozenými šlechtiteli a kromě cibulovin se zaměřili také na šlechtění okrasných dřevin, mezi nimiž kralují právě hortenzie. V Holandsku najdete hortenzie opravdu všude, výjimkou rozhodně nejsou ani veřejné prostory nebo zahrady u historických památek. Ačkoliv mnohdy dorůstají značných rozměrů, našly si cestičku i do malých předzahrádek, kterým dodávají kouzlo a typickou nostalgickou náladu v plném létě. Díky velkému zájmu o tyto stínomilné keře se teď na náš trh dostává čím dál tím bohatší sortiment druhů a jejich kultivarů.

Hortenzie mají tu výhodu, že se výborně kombinují s naprostou většinou zahradních rostlin. Také se skvěle hodí i k historickým stavbám. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Jen ne na suché stanoviště

Pěstování hortenzií není rozhodně žádný velký kumšt, musíte jen dodržet základní požadavky na jejich pěstování. Vyhovuje jim přistíněné stanoviště s kyprou humózní a mírně vlhkou půdou. Dlouhodobé sucho jim určitě nesvědčí. Mnohdy máme hortenzie zažité jako rostliny, kterým se nedaří na plném slunci. Tato informace není zcela pravdivá. Pokud mají hortenzie dostatek vody, slunce je nijak nepoškozuje. Při výsadbě je nutné půdu obohatit přídavkem rašeliny nebo lehkého zahradnického substrátu, ale nepohrdnou ani kyprou listovkou. S hnojením to nemusíte přehánět ani po několika letech po výsadbě. Pokud chcete hortenziím přeci jen dopřát poctivou péči, raději sáhněte po hnojivu určeném přímo pro hortenzie. Většina druhů je v podmínkách České republiky plně mrazuvzdorná, pouze špatně snášejí zimní holomrazy, při kterých mohou částečně namrznout. Ačkoliv není péče o hortenzie nijak zvláště specifická, výjimku tvoří jejich každoroční řez. Suchá květenství nás sice lákají již k podzimnímu řezu a tvorbě překrásných dekorací, pokud ale můžete, ponechte je na dřevině do jara. Jakmile začne rostlina rašit a tvořit první listy, vezměte do ruky nůžky. U některých rostlin mohou každoročně namrzat vrcholy, které odstraňte až k prvnímu prorašenému listu. Přerostlé keře vyžadují po několika letech hlubší řez, díky němuž obnoví tvorbu mladých výhonů a tím pádem i bohaté kvetení.

Krása na terase i v záhonu

Hortenzie mají tu výhodu, že se výborně kombinují s naprostou většinou zahradních rostlin. Skvěle působí v doprovodu kvetoucích trvalek, okrasných trav i vedle jiných dřevin. Stejně tak jim sedí jednodruhová výsadba ve stylové nádobě na terase, kterou mohutné květy doslova ovládnou. Rozhodně nezklame ani plošná výsadba z různých druhů a odrůd hortenzií na větší ploše. Mohou podrůstat vzrostlé listnaté i jehličnaté stromy nebo propojovat kyselomilné vřesoviště s dalšími částmi zahrady, hortenzie si totiž s kyselým pH výborně poradí.

Hortenzii můžete pěstovat v široké barevné škále, nejtypičtější jsou však pro ni modré tóny. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Pestré barvy i sněhobílá krása

Potenciál použití hortenzií je tak velký, že nikoho nepřekvapí jejich intenzivní šlechtění. Každý rok na nás z katalogů vykoukne celá řada novinek, které se nesoustředí pouze na barevné odstíny, ale také na tvary květů. Středem zájmu šlechtitelů stojí především hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla), pro niž jsou typické barokně kulovité květy v bílé, růžové, karmínové i modré barvě. Kulovitý tvar květenství není rozhodně podmínkou ani stoprocentním rozeznávacím znakem, některé kultivary mají totiž květenství plochá a rozlišená na sterilní a fertilní kvítky. Mezi další skvost z rodiny hortenzí patří hortenzie stromečkovitá (H. arborescens). Podobně jako hortenzie velkolistá i tato vytváří mohutná kulovitá květenství, přesto se v mnohém liší. Barevná škála se soustředí na čistě bílou a mírně nazelenalou, v čem se ale úplně liší, jsou podmínky pěstování. Snese i plné slunce, lépe si poradí s nízkými teplotami i hlubokým řezem, díky kterému jsou lépe stabilní její mohutné květy. U neřezaných rostlin se totiž po dešti značně shýbají a ohrožují tak dřevinu rozklesáváním a poškozením větví zlomením. Pokud máte rádi proměnlivost, určitě si oblíbíte hortenzii latnatou (H. paniculata) s postupně se zužujícími latami v bílé barvě. Čím jsou květy této rostliny starší, tím více se barví do růžových odstínů a získávají tak nevšední kouzlo dávno zašlých časů.

Hydrangea arborescens. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Hydrangea macrophylla. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Hydrangea paniculata. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Hydrangea paniculata po změně barvy květů. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Zaslouží si pozornost

Velkokvěté druhy hortenzií mnohdy zastiňují své neméně atraktivní kolegyně. Řeč je o hortenzii dubolisté (H. quercifolia) a hortenzii drsné (H. aspera). První jmenovanou krásku snadno od jiných druhů poznáte podle tvarově členitých listů připomínajících listy dubu. Stejně tak i hortenzii drsnou jasně charakterizuje její druhový název, tedy drsná. Tato vlastnost se promítá do povrchu listů, které jsou na omak opravdu hrubé.

Hydrangea macrophylla ´Mariesii Perfecta´. FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ

Víte, že…

Většina zahrádkářů si hortenzie spojuje s okrasnými keři, ale není to tak úplně pravda. Hortenzie řapíkatá (H. petiolaris) dorůstá až deset metrů a plní funkci spolehlivých, i když trochu mohutných, popínavek. Tento druh vytváří sněhobílé květy a hravě si poradí i se stínem, takže najde uplatnění právě v těch místech zahrady, kde většina popínavých rostlin příliš neuspěje. Mezi další zajímavost světa hortenzií patří také uplatnění květů ve floristice, a to jak v čerstvém tak i sušeném stavu. Jejich sklizeň má ovšem svá pravidla, stejně jako jejich sušení a následná expedice. V čerstvém stavu doplní pestrou kytici a jako sušené se stanou součástí třeba nevšedního podzimního věnce na vchodové dveře.

TEXT A FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ