Objevná setkání s hortenzií latnatou

Stalo se to na sklonku milénia, možná v roce 1996 nebo 1997, kdy jsem v jednom obchodním katalogu zahlédl latinský název hortenzie, který mi vůbec nic neříkal. Hydrangea paniculata – hortenzie latnatá, a za názvem ještě odrůdové jméno, které už si nepamatuji.

Foto: Pavel Chlouba

Informací jsem měl k dispozici pomálu, o to větší ale byla má zvědavost. Nemohlo to dopadnout jinak, než nákupem a zkušební výsadbou u nás na zahradě. Novinka se usadila dobře, a když se začalo vyvíjet první soukvětí, hořeli jsme nedočkavostí. Mělo konický tvar, a když se květy otevřely, vypadaly v bílé barvě docela hezky – byť ještě nedosahovaly typické krásy dnešních odrůd. Už tenkrát ale rostlina vynikala zdravým vzhledem a bohatým kvetením, které přišlo i po silné zimě.

Svěže zelená v záři reflektorů

V poznání hortenzie latnaté jsem měl sice náskok, ale pro rostlinu samotnou to neznamenalo skoro nic, širokou veřejnost řídká soukvětí nijak neoslovovala. Asi deset let před tím, než jsem hortenzii latnatou průkopnicky zkoušel u nás, se tiše a nenápadně děly velké věci v malém nizozemském městečku Boskoop. Tam se šlechtitel Peter Zwijnenburg snažil křížit latnaté hortenzie různých vlastností. V roce 1986 si v porostu semenáčků všiml jedné, která vypadala jinak než všechny ostatní. Dal ji stranou a pozoroval. Nemohl jsem být u toho – jednalo se o můj maturitní rok – ale s odstupem času si představuji to nadšení, které muselo u Zwijnenburgů vypuknout, když se naplno otevřelo první soukvětí.

Začínalo se vyvíjet ve svěže zelené barvě a velké, výrazné květy rostly bez nápadných mezer, jeden vedle druhého. Následující roky šlechtitel zasvětil pozorování a vyhodnocování. Nakonec se ukázalo, že se jedná nejen o krásnou rostlinu, ale že má tento klon i další dobré vlastnosti: bujný, vzpřímený růst a zajímavou dynamiku kvetení. Daná rostlina, kterou můžete vidět na hlavní fotografii, se dočkala odrůdového jména ‚Limelight‘. Sotva se dostala na trh, stala se miláčkem zahradníků a pěstitelů. Se vznikem odrůdy ‚Limelight‘ se změnil i svět hortenzií. Hortenzie latnatá vystoupila ze šedivého předměstí a požádala o vstup do síně slávy.

Foto: Pavel Chlouba

Kolik odrůd ještě potřebujeme?

Postupně začaly vznikat další nové odrůdy a s nimi rostl i zájem o pěstování těchto rostlin. Mělo to logiku, neboť ke kráse jednotlivých odrůd náležela i jedna jistota – hortenzie latnatá je dostatečně mrazuvzdorná, navíc vytváří soukvětí na letorostech. Řečeno jinak – v kvetení se na ni můžete stoprocentně spolehnout – a to i v oblastech s drsnou a dlouhou zimou.

Každý rok se na školkařských veletrzích objevuje alespoň pár novinkových odrůd s nějakou výjimečnou vlastností. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem zaregistroval od jedné pěstitelky poznámku, která mě zprvu trochu pobavila. Stěžovala si totiž na příliš velké množství odrůd, ze kterých si na trhu můžeme vybírat. Doslova řekla toto: „Už by s tím šlechtěním mohli přestat! Kdo se má v těch odrůdách potom vyznat?“ Možná to bylo trochu úsměvné prohlášení, ale vlastně jsem jí rozuměl. Nestačí nám už ty odrůdy, které máme k dispozici? Je šlechtění nových odrůd vážně důležité? Nemá ta paní vlastně pravdu?

Foto: Pavel Chlouba

Klíčové kritérium? krása to není…

Pro odpovědi na tyto otázky jsem si zajel do nizozemského Boskoopu – tedy do stejného města, kde před časem vznikla dnes už ikonická odrůda ‚Limelight‘. Mým hostitelem byl pan Alex Schoemaker, pěstitel a šlechtitel hortenzií latnatých, charismatický nadšenec, který velký kus své energie vkládá právě do získávání nových odrůd. Vysvětlil mi, že v začátcích sledovali šlechtitelé jeden hlavní cíl: estetickou stránku věci. Aby květy byly krásné, nápadné, velké…

Ne že by na atraktivitě rostliny nezáleželo, ale nestačí to. Najdou se i další důležitá kritéria, například délka kvetení, zdravotní stav nebo odolnost rostliny vůči extrémním letním teplotám a úpalu. Pan Alex při šlechtění preferuje ještě jednu věc – a to pevnost stonků. I sebekrásnější barevnost květů je málo platná v situaci, kdy se soukvětí i po malé letní spršce začne sklánět a válet po zemi. U všech rostlin, které uvádí na trh, tedy klade důraz právě na toto kritérium.

Foto: Pavel Chlouba

Sbírkové rostliny bez závlahy 

Exkurzi u Alexe Schoemakera jsme začali na jeho sbírkovém pozemku. V době naší návštěvy tam měl vysazeno 115 evropských odrůd – z každé dva až tři kusy, všechny stejně staré, aby se daly objektivně hodnotit. Ač byly vysazeny poblíž vydatného zdroje vody, tyto sbírkové hortenzie šlechtitel nikdy nezalévá. Ptáte se na důvod? Simuluje tím poněkud nedbalého majitele zahrady, který na zálivku zapomíná. Tento trochu spartánský přístup ale mnohé naznačí, ukáže se při něm, jak si z hlediska odolnosti stojí každá jednotlivá odrůda.

I v tomto případě platí, že krása sice potěší, ale není to jediná vlastnost, která se počítá. Ve školce latnatých hortenzií nechybí ani experimentální pozemek: pole, kam se vysazují vyšlechtěné klony. Co kus, to originál! Celé místo sice vypadá fantasticky, ale vážou se k němu i těžkosti spojené s rozhodováním. Zde se po letech pozorování vybírají ty nejlepší exempláře z nejlepších. Většina ostatních ale skončí v propadlišti dějin.

Foto: Pavel Chlouba

Chcete syté barvy květů? dobře vybírejte půdu!

Na konci pozemku, až za školkou, se ukrývá místo, na jehož návštěvu jsem se velice těšil. Jedná se o ukázkovou výsadbu jednotlivých, zde vyšlechtěných odrůd. Každá z nich má k dispozici svůj vlastní prostor – vždy stejný obdélník se stejným množstvím vysazených rostlin. Místo malých plastových cedulek krčících se někde pod rostlinou, se každá odrůda pyšní velkou designovou cedulí s nápisem čitelným z několika metrů. Tiché procházení ukázkovými výsadbami přináší k zážitku také potřebnou porci poučení a vzdělání.

Na vlastní oči vidíme, že se hortenziím latnatým nejvíce líbí na plném slunci, v půdě hluboké a živné. V případě nedostatku přirozených živin v půdě ocení pravidelné hnojení. O hortenziích latnatých se často píše, že zvládnou různé půdy: od mírně kyselé až po mírně zásaditou. Proti tomu nelze nic namítat, ale chci dodat, že lépe se jim daří v mírně kyselé půdě, mají potom sytější a svěžejší barvy květů. První dva roky od výsadby se doporučuje hortenziím latnatým dopřát trochu více péče, zejména je jednou za čas vydatně zalít. Jak rostlina stárne, stává se čím dál soběstačnější, a také krásnější. 

V prostoru soukromých zahrad nacházejí hortenzie latnaté velmi široké využití. Dají se vysázet do smíšených keřových skupin i do volně rostoucích živých plotů. Střední a vyšší odrůdy vyniknou i jako typické solitéry, ale uplatní se také v pravidelně tvarovaných živých plotech. Drobné odrůdy poslouží jako luxusní lem mezi záhonem a trávníkem, bez obav je ale můžete „přidat“ i do trvalkových záhonů, kde obvykle zajistí silný a dlouho trvající efekt.

Foto a text: Pavel Chlouba