Očima šlechtitele: Jak pěstovat okurky ve skleníku?

Chcete si letošní jídelníček rozšířit o domácí nakladačky, hadovky a salátovky? Naučte se okurky správně vybírat, zalévat i chránit před škůdci a chorobami.

Pěstování okurek ve skleníku nebo fóliovníku má svá specifika: vedle odlišných klimatických podmínek jde především o menší prostor, který potřebujeme co nejšikovněji využít pro pěstování. Abychom zvýšili výnos, okurky ve skleníku nepěstujeme volně v půdě, nýbrž takzvaným vertiko-systémem, tedy buď na síti, nebo na provázcích. Na malou plochu se nám tak podaří dostat mnoho rostlinných výhonů. Okurka pěstovaná ve skleníku dokonce může dorůst až do délky patnácti metrů!

Foto: Shutterstock

Klasická délka? Do čtyř metrů

Takových čísel ale můžeme dosáhnout jen při intenzivním pěstování na hydroponii (čili bez půdy) u speciálně vyšlechtěných partenokarpických hadovek. V podmínkách běžných skleníků se u salátovek vejdete zhruba do čtyř metrů a u nakladaček naměříte ještě o něco méně. S těmito statistikami je třeba počítat při výsevu nebo výsadbě – odvíjí se od nich větší spon a menší počet rostlin oproti venkovnímu pěstování. Velkou výhodu vertiko-systému pocítíte při snazším sběru okurek: jednak se nemusíme ohýbat až na zem, jednak sklízíte čisté plody, protože neležely na zemi.

O růstu rozhoduje i teplota zálivky

Když rostliny rostou do výšky, porost má vzdušnější charakter, rosa z listů rychleji osychá… A tím pádem ve skleníku téměř nenajdete plíseň okurkovou, dosud nejzávažnější chorobu okurek. Toto tvrzení ovšem platí pouze za předpokladu, že budete zalévat ke kořenům, a nikoli na listy. Ideální službu vám udělá kapková závlaha, ale pokud vlastníte menší skleník, stačí zalévat konví nebo hadicí. Když během léta panují vysoké teploty, doporučujeme zalévat každý den nebo obden – podle potřeby a typu půdy.

Těžší půdy udrží vlhkost déle než lehčí písčitější půdy. Zalévejte nejlépe večer nebo ráno odraženou vodou – při použití studenější vody ze studny či vodovodu by rostliny mohly utrpět teplotní šok, a zbrzdit se v růstu i plodnosti. Voda z vodovodu navíc může obsahovat menší množství chlorové látky, již okurky snáší velice špatně. Pokud kohoutkovou vodu necháte odstát v otevřené nádobě alespoň jeden den, chlorové látky spolehlivě vyprchají. Dbejte také na vydatnost zálivky: okurkám dopřejte alespoň 20 milimetrů, což odpovídá 20 litrům vody na 1m².

Foto: Jiří Holman

Hrozba č.1: Vadnutí okurek a hlízenka obecná

Napadená rostlina v ranních hodinách vypadá krásně, kolem poledne však zvadne, i když má dost vody. Přes noc se vzpamatuje, ale v poledne zase zvadne a po několika dnech obvykle uhyne (uschne). Když prozkoumáte stonek v půlmetrové výšce nad zemí, zjistíte, že má stonek úplně suchý povrch – a někdy na něm najdete bílý povlak a malé, asi pětimilimetrové černé kousky podobné koksu. Jde o takzvaná sklerocia, jimiž se choroba udržuje v půdě.

Houby, které způsobují tuto nemoc, se vyskytují v půdě, takže jediná pomoc spočívá ve vyvezení zeminy do hloubky třiceti centimetrů a nahrazení novou, neinfikovanou ornicí. Pokud jde o okurky (ale i rajčata a papriky), jako řešení se nabízí i pěstování těchto plodin v PE pytlích či jiných nádobách objemu asi 15-20 litrů naplněných rašelinovým substrátem. (Pozor, nezapomeňte na dně nádob udělat nezbytný odtokový otvor.) Pokud patogeny, které způsobují tuto chorobu, nebudou mít hostitele dva až tři roky, z půdy jednoduše zmizí. Kromě půdních pesticidů (např. Previcur) můžete také roubovat okurky na tykev fíkolistou, jde ale o složitější proces.

Foto: Jiří Holman

Hrozba č. 2: Mšice, třásněnky a molice

Ve skleníku se na přirozené nepřátele nemůžete spoléhat, a pokud dojde k přemnožení škůdců, musí nastoupit chemická ochrana. Jestliže ve skleníku rozvěsíte několik žlutých a modrých lepových desek, můžete nutnost postřiku eliminovat nebo alespoň značně oddálit. Žlutá barva láká molice a mšice, modrá třásněnky – drtivá většina prvních škůdců, kteří se ve skleníku vyskytnou, zahyne přichycená na těchto deskách.

Nejedná se o 100% ochranu, ale účinně pomáhá omezit použití postřiků. V případě nutnosti trh nabízí široký sortiment insekticidů (např. Pirimor, Mospilan aj.), v době sklizně ovšem musíte počítat s ochrannou lhůtou, která se u těchto přípravků pohybuje v řádech několika dní.

Foto: Jiří Holman

Hrozba č. 3: Svilušky

Škodí každoročně a lepové desky na ně bohužel neplatí, můžeme jimi ale značně oddálit zásah postřikem. Je třeba si však často (nejlépe denně) všímat, zda se na listech okurek neobjevuje drobná žlutavá „mozaika“. Čím dříve tento příznak objevíme (tedy čím menších skvrnek si všimneme), tím lépe. Na spodní straně takového listu obvykle (pomocí lupy) najdeme pohybující se svilušky („pavoučky“), zpočátku jen několik málo jedinců. Takový list opatrně odstraníme: tak, aby svilušky nespadly na zem a nepřešly na další zdravé rostliny. Tím bychom problém jen zhoršili.

Nejlépe se osvědčilo vyhodit list do popelnice v mikrotenovém sáčku – rozhodně tedy nepatří na kompost ani jinam na zahradu! Při troše štěstí (a spoustě vytrvalosti) se díky tomuto postupu někdy obejdete i bez postřiků. Pokud se ve skleníku objeví celá žlutá rostlina, s listy obalenými pavučinkou plnou svilušek, obvykle už bývá pozdě na to, abyste invazi škůdce zastavili. V takovém případě už zbývá jen použití insekticidů (např. Vertimec aj.), opět s důrazem na dodržení ochranné lhůty v době sklizní.

Foto: Jiří Holman

Desinfekce, půl zdraví

Vždy se nejvíc vyplatí, když zabráníme rozšíření škůdce hned na počátku jeho výskytu. Zdraví okurek velice přispívá i prevence, tedy desinfekce skleníku po ukončení vegetace. Po vyklizení zbytků rostlin doporučujeme vystříkat celou vnitřní plochu skleníku silnější koncentrací insekticidu, nebo ještě lépe jej „vysířit“ zapálením sirných knotů nebo svíčky v utěsněném skleníku – podobně jako se síří sudy a sklepy ve vinařství.

Hadovky, nebo salátovky?

Další otázkou je, které odrůdy okurek ve skleníku pěstovat. Ve vyšších polohách, kde nemůžete pěstovat nakladačky venku na zahrádce, vám skleník příjemně rozšíří možnosti pěstování. Pro ostatní platí, že se skleník hodí na pěstování salátovek, protože právě ty chceme sklízet co nejdéle (ideálně do podzimu). Dají se pěstovat jak klasické salátovky, tak okurky zvané hadovky. Ty se původně vyšlechtily za účelem na hydroponického pěstování – tedy bez půdy, jen ve vodě s hnojivem.

Plusy a minusy

Pro tento způsob pěstování má skleník asi postavený málokdo, takže se do zahrádkářského pěstování hadovek raději nepouštějte – nikdy byste pěstováním v půdě nedosáhli výnosového potenciálu těchto rostlin. Hadovky mají oproti ostatním odrůdám slabší kořenový systém – sice plně dostačující pro hydroponické pěstování, ale nevyhovující pro půdu. Jak kapacitně pro vedení živin, tak z hlediska odolnosti proti půdním patogenům, které hydroponické pěstitele tolik netrápí, ale v půdě se naopak hojně vyskytují. Hadovky také mívají „vodovější“ chuť oproti klasickým salátovkám; ve výčtu jejich charakteristik bychom ale našli i jisté výhody – jakožto partenokarpické rostliny nepotřebují opylení a nevytváří semínka v plodech. Na druhé straně však vykazují vyšší náchylnost k chorobám, a především ke kolísání teplot.

Takže pokud jste si nepořídili vytápěný skleník, raději se soustřeďte na pěstování klasických salátovek, které vynikají vyšší odolností – za vyzkoušení stojí zejména odrůdy Natalie F1 nebo Viktorie F1. Ze hladkoostných nakladaček lze doporučit odrůdy Karolina F1, Aurea F1, Bohdana F1 a partenokarpickou Vanesa F1; zatímco mezi hruboostnými nakladačkami se oblibě těší Regina F1, Admira F1, Viola F1, Svatava F1 nebo Jitka F1.

Text a foto: Jiří Holman, Shutterstock