Opravdu musíte letos zase rýt?

Podzimní rytí záhonů patří k nejméně oblíbeným zahradním pracím. Podle odborníků je tak trochu zbytečné. Víte, kdy je třeba vít rýč do ruky a kdy ho klidně můžete nechat v kůlně?

Podle profesionálních zahradníků stačí záhony zrýt pouze tehdy, když je nově zakládáte – třeba měníte trávník na užitkovou zahradu anebo potřebujete vylepšit kvalitní těžkou neúrodnou půdu. Jinak ho klidně vynechte, zahradě tím i pomůžete. Má totiž také své zápory. Například organismy důležité pro rozklad organické hmoty na humus se při něm dostanou ze svrchní vrstvy půdy do spodní, kde ale mají nedostatek kyslíku a uhynou. A také pokud zapravujete zelenou organickou hmotu příliš hluboko, místo aby se zde rozkládala, začne hnít.

Rytí není nutné:
• když jste na záhonu pěstovali okopaniny, tedy brambory a salátovou řepu, nebo kořenovou zeleninu, například mrkev či pastinák
• po druzích kryjících půdu, což jsou třeba polní okurky
• po hluboce kořenících pozdních košťálovinách
• na svažitých pozemcích, kde hrozí eroze
• když máte plochy dobře zamulčované
• na místech určených pro výsev zeleného hnojení

Kdy je rytí prospěšné

Rytí už dávno nepatří mezi pravidelnou údržbu, jako kdysi, ale pokud se pro něj rozhodnete každé dva tři roky, určitě tím nic nezkazíte. Pouze takto zeminu dokonale prokypříte a provzdušníte. Na zrytém záhoně se rovněž sníží odpařování vody a dobře se vsakuje dešťovka i do spodních vrstev. Zároveň tak můžete zapracovat do záhonu organická hnojiva, tedy hnůj či kompost. Doporučuje se i tehdy, jestliže do půdy aplikujete větší dávky vápenných či průmyslových hnojiv, které pokryjí potřebu rostlin na několik let. Malé množství stačí na záhon jen nasypat a důkladně zalít nebo počkat, až nasněží.

Jaro, nebo podzim?

Ačkoli se rytí řadí mezi podzimní práce, klidně ho odložte i na začátek jara. Doporučení říká, že mezi ukončením práce a setím či sázením by měla půda odpočívat jeden až dva týdny, ideální je, pokud během těchto dnů občas zaprší.

Naopak na podzim potřebuje půda převrátit, pokud je tvrdá a jílovitá. Přes zimu voda pronikne do velkých hrud, zmrzne a ty se díky tomu rozpadají na menší.
Bez podzimního rytí se neobejdete ani tehdy, pokud měníte třeba trávník na zeleninové či květinové záhony. Pak je třeba nejprve sloupnout trávu, teprve poté půdu zrýt a takto nechat do jara. Teprve pak ji můžete osadit nebo osít.

Rytí je také potřebné, když:
• zapracováváte zelené hnojení do chudých neúrodných záhonů
• potřebujete dostat do půdy hnůj či vápenitá hnojiva
• musíte promísit jílovitou zeminu s pískem a organickou hmotou
• záhony jsou velmi ulehlé a hrozí riziko splavení

Pozor na plevele

Rytí je také příležitostí k důkladnému odplevelení záhonů. Například pampelišky jen tak nevytrhnete nebo nevykopnete, mají hluboké kořeny, které odstraníte především při hlubokém rytí. Ovšem často se může stát, že se následující sezonu objeví mezi zeleninou či květinami plevele, které jste na zahradě neměli několik let. Může za to opět hluboké převracení půdy, při němž se dostala semena těchto rostlin na povrch. V půdě totiž mohou přežívat i deset let, aniž by vyklíčila. To se stane až v době, kdy se dostanou na povrch a ke světlu. Zabránit tomu můžete jen těžko.

Další plevele, například svlačec rolní, ale nevyhubíte ani rytím.

Jak správně rýt?

Půdu obvykle stačí převracet na hloubku rýče. Výjimkou jsou pouze místa s velmi zhutněnou půdou, například pokud zakládáte zahradu u novostavby a v místech, kde několik týdnů jezdily a stály stavební stroje. Tam je ale na zvážení, zda půdu nejprve nezrýt malým bagrem.

Při správném rytí se půda, která byla na povrchu, dostává do spodních vrstev a zakrývá se další zeminou. Praváci postupují většinou zleva doprava, leváci naopak. Půdu odrýváte v menších, asi osmicentimetrových pásech. Pokud byste si chtěli práci zrychlit a zjednodušit a odkrajovali velké kusy zeminy, moc si nepomůžete. Jsou totiž mnohem těžší, jejich překlápění vám tak půjde pomaleji, a ještě vás brzy začnou bolet ruce a záda. Pamatujte, že vždy stojíte na pevné půdě a s každou další řadou pomalu ustupujete dozadu.

Jaký rýč je ten správný?

Rýč s rovným listem – jde o klasické nářadí s nášlapnou zaoblenou horní hranou, s nímž můžete zrýt pozemek do maximální hloubky. Hodí se pro zapracovávání drnů trávníku, zeleného hnojení, můžete s ním také přesekávat trsy trvalek či travin nebo přímo na záhonu nahrubo nasekat zelené hnojení před zarytím. Hodí se i pro hloubení jam pro stromky, dá se s ním i částečně vyhazovat půda. Tento typ ovšem není vhodný pro kamenité a příliš těžké půdy, protože rovné zakončení hůře vniká do půdy, případně se hrana nástroje tupí.

Rýč se špičatým listem – ten oceníte v kamenitých nebo jílovitých půdách, neboť špička daleko lépe proniká dovnitř. Hůře se s ním ale obrací a také se s ním dostanete jen do zhruba poloviční hloubky v porovnání s klasickým rýčem. Výborně se hodí pro kypření dna jam pro stromky.

Rycí vidle – ačkoli mají v názvu rycí, půdu jimi neobrátíte, a tedy ani nezryjete. Hroudy se mezi hroty drobí. Vidle ale oceníte při sezonní údržbě zahrady, například při odstraňování robustních plevelů, kdy půdu nadzdvihnete a kořeny vytáhnete bez přeříznutí. Dobře a šetrně se jimi vyrývají brambory, kořenová zelenina, ale i jiřinky, mečíky a další cibuloviny. Jsou výborné na úpravu malých kousků záhonů při dosévání či dosazování rostlin nebo při kypření ušlapaných krajů. Pro jejich všestrannost a nižší hmotnost je mají rády především ženy, které si je mohou vybrat i v odlehčené a kratší variantě. S nastavitelnou výškou si lze koupit i klasické rýče, a to hlavně od velkých výrobců.

redakce