Ovoce pro malé zahrady: tradiční, nebo alternativní?

Nový přístup k zahradě, který odráží zájem o přírodu a její neobjevené zdroje, vynesl na světlo celou řadu netradičních ovocných druhů, počínaje rakytníkem a konče popínavým kiwi. Opravdu se ale všechny tyto „vitaminové bomby“ hodí pro pěstování na běžné zahradě?

aronie

Obvyklý sortiment ovocných dřevin vychází z druhů, které se nejdřív řadily mezi přírodní, a teprve cíleným výběrem a šlechtěním se z nich staly druhy kulturní. Dříve se veškeré ovoce sbíralo v krajině a z rozlohy několika arů se běžně podařilo naplnit plody jedinou misku. Teprve šlechtění tento poměr obrátilo – z malé plochy zahrady získáte velký výnos. Přesto umí řada „módních“ druhů zahradního ovoce nemile překvapit malou výtěžností z plochy. Jistě, pořád si je můžete pěstovat „jen tak“, jako raritu, hodí se ale předem vědět, že obvykle nedostihnou výkonu šlechtěného rybízu, maliníku nebo angreštu. Nástrahou bývají i podmínky, které alternativní druhy ovoce vyžadují. Často totiž pocházejí z lesa, jehož stinné vlhké prostředí s typickou humózní půdou na zahradě vytvoříte jen stěží. I když se můžete setkat s nadšenými reakcemi pěstitelů, mnohdy pocházejí od majitelů zahrad tak rozlehlých, že se na ně vešel i takzvaný „jedlý les“, který vlastně tento biotop napodobuje. O ploše, jakou soukromý les vyžaduje, si ale u zahrádek v běžné zástavbě obvykle můžeme nechat jen zdát. Které ovocné druhy tedy stojí za povšimnutí i při střízlivém uvážení všech pro a proti?

zimolez

Zimolez kamčatský

Velmi brzy plodí, už na přelomu května a června. Není náročný na stanoviště, výrazně vyšší úrodu ale sklidíte na vlhké humózní půdě, jaké docílíte jen s přídavkem rašeliny. V sušší půdě keříky poměrně slabě rostou a brzy stárnou. Pokud už vlastníte rašelinný kout, klidně si zimolez vysaďte: vzhledem k jeho cizosprašnosti ale potřebujete minimálně dvě odrůdy. Velká výhoda tohoto ovoce? Vzhledem k otužilost až do –4 °C, která platí i pro květy, může růst i v okrajových oblastech pro pěstování ovoce.

kiwi

Aronie černoplodá

Pěkný stromek s kvalitním zdrojem vitaminu C se hodí i na menší zahrady, je totiž samosprašný, navíc se roubuje na slabě rostoucí podnož. Neklade velké nároky ani na prostor, ani na půdu – stačí mu i horší, pokud bude dost vlhká. Plody aronie netrpí plísní, syrové se dají skladovat i dva měsíce.

moruše

Bez černý

Třebaže mají plody bezu vysoký obsah cenných látek a prodávají se i šlechtěné odrůdy, najděte si zdroj bezinek v okolí. Jedná se o volně rostoucí, hojně rozšířený druh, takže by byla škoda, kdyby vám zabíral vzácné místo, zvláště na malé zahradě.

Rakytník řešetlákový

Hit posledních let s několikanásobně vyšším obsahem vitaminu C si na kvalitní půdu „nepotrpí“ (stačí mu i sušší a chudá na živiny), potřebuje ale dost velký prostor. Je totiž dvoudomý a doporučuje se jeden samčí opylovač na šest až osm samičích stromků. Na trhu najdete také odrůdy, které rostou vzpřímeně, a ne do stran (‚Kapriz‘), i tak ale musíte rakytníku vyhradit patřičný prostor, čili alespoň 20 m². Pokud vám potřebná plocha chybí, vysaďte si jiný zdroj vitaminu C, třeba černý rybíz.

Aktinidie neboli kiwi

Za velkou výhodu aktinidie se považuje pozdní termín dozrávání plodů, od září do října. Nehodí se tedy tam, kde by plody nedozrály kvůli chladnějšímu klimatu (jinak jde o spolehlivě mrazuvzdornou rostlinu). Ve výše položených oblastech se vyplatí, když toto ovoce vysadíte do skleníku, podobně jako stolní víno. Keř s mnoha výhony (jde o liánu) potřebuje oporu a nekompromisní tvarování, jinak získáte jen velmi malé plody. Pozor, většinou jde o cizosprašné dřeviny (výjimku tvoří drobnoplodá odrůda ‚Issai‘), potřebujete tedy i opylovače. Pěstují se dva druhy: menší a pomaleji rostoucí Actinidia kolomikta s drobnými plody (ta se více vysazuje do skleníků) a odolnější Actinidia arguta, která mívá větší plody. Zahradní kiwi má u všech odrůd plody buď lysé, nebo s jedlou slupkou. Potřebuje slunné místo a výživnou, vlhčí půdu.

Muďoul

Ovoce zvané „banán severu“ pochází ze Severní Ameriky. Jeho neobvyklé české jméno se nahrazuje často latinským, tedy asimina (Asimina triloba). Stromek dorůstá asi do výšky 3,5 metru, proto na něj dobře dosáhnete a pěkně se vejde do menších zahrad. Převážně spadá mezi cizosprašné dřeviny, potřebujete tedy minimálně dva stromy (za částečně samosprašnou se považuje pouze odrůda ‚Prima‘). Hnědofialové velké květy nepříjemně voní, neopylují je včely, ale mouchy a brouci. Hodí se pro teplejší místa s vlhčí hlubokou půdou, špatně snáší pozdější přesazování.

Muchovník Lamarkův

Větší význam než pro lidi má muchovník pro přírodu – takzvanou indiánskou borůvku miluje ptactvo a květy zase ocení hmyz. Časně dozrávající drobné plody bývají na větvích dost řídce rozmístěné, z jednoho stromu tedy sklidíte sotva košíček. Pokud vnímáte získání ovoce jako svoji zahradnickou prioritu, vysaďte si raději višně nebo rané třešně, které nenapadá vrtule třešňová (‚Burlat‘, ‚Rivan‘, ‚Aranka‘).

Kdouloň

Zajímavý a krásný druh ovoce se pěstuje poměrně snadno – kdouloně patří mezi samosprašné druhy a jejich nároky se blíží jabloním. Dorůstají přiměřené velikosti, koruna měří kolem čtyř metrů na šířku. Zatímco jablka se dají koupit celoročně, voňavé kdoule seženete jen stěží. Využívají se převážně jako zpracované, málokdy syrové. Potřebují teplé prostředí s kvalitní úrodnou půdou, dozrávají až ve druhé polovině října.

Moruše černá

Polozapomenuté ovoce tvoří pěkné stromky s kompaktní korunkou – často se prodávají jako roubované. Kvůli velké barvivosti zralých plodů se ale nehodí na malé zahrady, jež plní mnoho funkcí najedou – padající moruše by vám mohly znečistit dlažbu, venkovní posezení nebo zaparkované auto. Pokud nemusíte tento problém řešit, určitě moruši v teplých oblastech nějaké místo vyhraďte. Nebo si kupte odrůdu s bílými plody!

Dagmar Cvrčková