Zahradní architektka: Netkanou textilii už nepoužívám, když jsem zjistila, jaké škody páchá. K boji s plevelem používám raději ruce
Zahradní architektka Janka Bieliková není ve světě dokonalých zahrad různých druhů žádným nováčkem. Její rady a nápady nadšeně sledují nejen ti, kteří již vlastní zahradu mají, ale i ti, kteří se teprve k její realizaci odhodlávají. Jak se dostala ke své profesi a co ji na přírodě fascinuje nejvíce? Zeptali jsme se za vás.
Žádný beton ani túje: Pořiďte si rychle rostoucí dřeviny pro váš živý plot
Vytvoření soukromí a esteticky příjemného prostoru v zahradě nemusí nutně znamenat stavbu betonových bariér či vysazování tradičních tújí. Existuje množství rychle rostoucích dřevin, které dokážou vytvořit živý plot téměř na počkání.
Vertikulace nebo vertikutace? Tak či tak, je důležitá pro zdraví vašeho trávníku a neměli byste ji zanedbávat
Vertikutace je pro české zahrádkáře relativně nové slovo. Někteří se jej nenaučili vyslovovat správně, stále se setkáváme s tvarem vertikulace. Jenže je nutné mít na paměti, že jde o pojem z angličtiny. Je to "vertical cut", neboli svislý řez. Proto tedy vertikutace a ne vertikulace!
5 nejkrásnějších stromů, které vám na zahradě vytvoří stín
Zahrada je místem, kde se můžeme spojit s přírodou, relaxovat a užívat si krásy okolí. Když přemýšlíte o stromech, které by nejen zdobily váš prostor, ale také poskytovaly stín, existuje několik nádherných druhů, které stojí za zvážení.
Žádná rostlina vám nevydrží dlouho? Zamiokulkas je pro vás jako stvořený. Potřebuje jen 3 věci
Zamiokulkas zamiifolia, známý také jako ZZ plant, je rostlina, která si získala srdce mnoha milovníků květin, zejména těch, kteří nemají zrovna nejlepší paměť na zalévání. Tato nenáročná rostlina, původem z Afriky, dokáže přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách – a to nejenom co se týče světla, ale i vody.
Pivní past na slimáky nepoužívá: Zahradní architektka Janka Bieliková zná účinnější metody
V boji proti plzákům, těmto nenasytným škůdcům, se zahradní architektka Janka Bieliková rozhodla nepoužívat tradiční metody, jako jsou pivní pasti. Místo toho objevila efektivnější a přírodnější způsoby, jak ochránit svou zahradu.
Plodiny, které kupujete pravidelně a jsou to zbytečně vyhozené peníze. Můžete je získat mnohem levněji
V dnešní době, kdy se ceny potravin neustále zvyšují, se stále více lidí snaží najít způsoby, jak ušetřit. Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak snížit náklady na nákup potravin, je pěstování vlastních plodin.
Chodí do vaší zahrady cizí kočky? Zbavte se jich tím, co je jim přirozeně nepříjemné
Kočky jsou fascinující tvorové, ale ne vždy jsou vítanými návštěvníky v našich zahradách. Pokud se i vám stává, že vaši zahradu navštěvují cizí kočky, nemusíte mít obavy. Existuje mnoho přírodních metod a praktických řešení, která mohou pomoci odradit tyto zvědavé tvory od dalších návštěv. V tomto článku vám představíme několik účinných tipů.
Poradna: Hynou vám buxusy a nevíte, co s tím. Dejte si pozor na zelené housenky, které je ničí
Náš dvůr i předzahrádku zdobily dlouhé roky nádherné a bohatě olistěné zimostrázy. Každý rok jsme je precizně tvarovali a během horkých letních dnů poctivě zavlažovali. V posledních letech máme s jejich pěstováním problémy. Objevily se na nich žravé larvy, a i když proti nim zasáhneme, objeví se co nevidět znovu. Na některých dalších zimostrázových keřících jsme si zase všimli zvláštně promáčených listů. O jaký problém jde?
Rýmovník je v Česku srdcovou záležitostí. Je nenáročný a potěší každého pěstitele
Léčivá rostlina, které se dobře daří v interiéru, se vůní podobá mátě či meduňce. Její účinky si pochvalují nejen alergici a lidé trpící astmatem, ale díky svým vlastnostem si poradí i s rýmou a dokonce osvěžuje vzduch. Pokud o rýmovníku slyšíte poprvé, určitě si ho pořiďte domů.
Exkurze do historie zahrady
Změna funkce zahrady se během historie výrazně měnila spolu se změnou hospodářské a celospolečenské situace. Řecké a římské zahrady se objevovaly u antických vil a byly výsadou pouze toho nejbohatšího obyvatelstva.
Často se zde kombinovala reprezentativní část zahrady s hospodářským dvorem, který zajišťoval obživu majiteli a lidem, kteří se starali o samotný chod hospodářství. Zajímavou atmosférou oplývaly maurské zahrady, které se nacházely u paláců mocných vládců. Tyto formální skvosty se symbolickými vodními prvky opět upozorňovaly na moc jejich majitelů a plnily hlavně reprezentativní funkci.
Pokud se v čase přeneseme do středověku, najednou zjistíme, že zahradní umění tak trochu upadlo. Sídla vládců najednou plnily spíše funkci obrannou, zatímco reprezentativní aspekt ustoupil do pozadí. Pouze mezi hradbami se krčily malé rajské zahrady, kde svůj volný čas trávila hradní paní. Tyto malé oázy zeleně byly opět protkány křesťanskou symbolikou, která tuto dobu charakterizuje většinu společnosti. Kromě rajských zahrad se také setkáváme s lékárenskými a užitkovými zahrady u klášterů, kde se mniši zabývali pěstováním zeleniny, ovoce a nepřeberného množství bylin, které v té době představovaly jediná opravdu funkční léčiva. Situace se opět změní s nástupem nového architektonického stylu, který opět vychází ze společensko-historických souvislostí dané doby. Řeč je o renesanci, která se zahradním uměním provedla pravé divy. V té době se zahrady plošně zvětšují, nabývají opět reprezentační funkci a doslova překypují symbolikou. Obzvláště zajímavé jsou zahrady italského manýrismu, které pomocí vodních prvků či plastik vyprávěly různé mystické příběhy.
Renesanční zahrady se oproti těm středověkým výrazně rozrostly, protože se snížila potřeba obrany, společnost se uvolnila a přestala se zavírat za neprůstřelnými hradbami. Navíc se v této době začínají budovat již pohodlnější zámecká sídla.
Od monumentálnosti po sběratelskou vášeň
Postupem času se renesanční zahrada přeformovala do barokního stylu, který opět dával najevo moc jejího majitele. Zvláště ve Francii zahrady sloužily jako vizitky šlechticů, které poukazovaly na nebývalé bohatství. Dokladem tohoto trendu je jedno z největších děl zahradní architektury, francouzské Versailles.
Typickým znakem barokních zahrad je jejich napojení na městský urbanismus nebo na okolní volnou přírodu. Koncept byl stále pravidelný a většinou ho tvořily na sebe navazující tematicky odlišně zaměřené zahradní celky. Barokní zahradní architekti se rádi inspirovali antickými božstvy a hrdiny, jejichž sochy se pak v těchto zahradách objevovaly. Velký zlom v zahradní architektuře přichází s krajinářskou anglickou zahradou, která již plně ztrácí hranice a napojuje se na okolní krajinu. Mohutné zdi nahrazují rafinované ha-ha příkopy, které nebrání průhledu do dálek.
Hlavním tématem anglické krajinářské školy je okouzlení přírodou, která se najednou stává hlavním tématem. Zatímco ve francouzské barokní zahradě bylo vše striktně pravidelné, anglická krajinářská zahrada pravidelné linie zcela popírá. Ačkoliv tato nádherná díla zahradní tvorby působí na první pohled opravdu přirozeně a jakoby vycházela z původní krajiny, nenechme se tímto pocitem zmást. Za touto přírodní scenérií se skrývají pompézní terénní úpravy zcela přetvářející části původního terénu a mnohdy dokonce také odklonění koryt vodních toků. Přesto je tento zahradní styl blízký i současné společnosti.
19. století spolu s vědeckým pokrokem a rozšířenými možnostmi cestování přináší zcela odlišný směr při tvorbě zahrad. Okouzlení přírodou stále trvá, ale nastupuje nová éra zahradního sběratelství, které se v té době stává prestižní záležitostí. Z dalekých cest si šlechtické rody přivážely v té době příliš nepoznané rostliny hlavně z Ameriky a Asie. Některým těmto druhům se na našem území opravdu zalíbilo a dnes je kvůli jejich expanzivitě považujeme za obtížné plevely. Ve šlechtických zahradách mnohdy vznikly neuvěřitelně bohaté sbírky, které dnes v několika případech plní funkci arboret a botanických zahrad.
Vývojový trend současnosti
Současné zahrady vycházejí z různých zahradních stylů, které přímo ovlivňuje architektonický styl samotného domu. Negativním aspektem mnohých současných zahrad je kombinace více zahradních stylů na jednom pozemku, což způsobuje výraznou nejednotnost. Na druhou stranu si čím dál tím vice majitelů pozemků povolává na pomoc odborného zahradního architekta, který pomůže jak se sjednocením zahradního stylu, tak i s technickými stránkami celého projektu. V posledních letech se kromě klasické okrasné zahrady začíná rozvíjet trend přírodních a permakulturních zahrad, které vycházejí z toho, že vše krásné je zároveň i užitečné. Tento ryze přírodní směr popírá použití synteticky vyráběných podpůrných prostředků určených na ochranu rostlin. Stejně tak v této zahradě nemají prostor synteticky vyráběná hnojiva. V přírodních zahradách se do popředí dostává i stránka samozásobitelství, která na několik let z většiny zahrad prakticky vymizela.
Zelená zahrada
Máte rádi zahradu fungující na přírodních principech, ze které si sklidíte vlastní zdravou zeleninu, ovoce nebo třeba bylinky? Tak si vytvořte krásnou zelenou zahradu fungující i bez použitých syntetických hnojiv a chemických postřiků. Možná vás pak překvapí, kolik užitečných živočichů se vám do zahrady pak nastěhuje a pomůže vám s redukcí obávaných chorob i škůdců.
Přírodní a permakulturní zahrady jsou v současné době poměrně dost oblíbeny dokonce i u městských obyvatel, kteří si uvědomili, že tak nějak neustále s přírodou vlastně bojujeme. Přitom nám mnoho užitečných živočichů pomůže s omezením populace žravých housenek nebo třeba mšic, které tak rády okupují zeleninu i mnohé květiny.
Dokonce možná pochopíme, že je mezi rostlinami mnoho pomocníků, kteří v sousedství jiných rostlin dokážou své okolí zásobovat dusíkem a zároveň látkami vyměšovanými svými kořeny spolehlivě zahubí háďátka a jiné škůdce. Již dříve jsme si jednoduše zvykli, že všechny problémy vyřešíme pomocí několika desítek kilogramů granulek s koncentrovanými živinami, které nahradí jinak neuvěřitelně všestranný kompost a zelené hnojení. Nač řešit složité vztahy mezi jednotlivými rostlinami a půdními organismy, když nám stačí jen sáhnout po prostředku, který mi sice pomůže s housenkami, ale zároveň vyhubí i jiné druhy hmyzu. To nejjednodušší obvykle nebývá to nejlepší a dlouhodobě udržitelné. Proto je na čase změnit úhel pohledu a vytvořit zelenou zahradu, do které se budeme rádi vracet s pocitem, že něco děláme opravdu dobře.
Zelená zahrada a přehnaná ekologie
Někomu možná přijde trochu absurdní, že se v dnešní době přehlcené komerčně prodávanými zahradními přípravky vůbec zabýváme tím, co jíme a jestli náhodou své okolí spíše nezamořujeme. Jisté obavy jsou ovšem na místě.
Všechny syntetické látky totiž způsobují ekologické zatížení, protože je neumíme používat ve správném množství a ve správný čas. Zvykli jsme si na sterilní pořádek nejen ve svých domovech, ale také na zahradě, kde úzkostlivě vše hnojíme a stříkáme. Přitom si vlastně zbytečně komplikujeme situaci. Nadbytečné hnojivo z trávníku se časem vyplaví do podzemních vod, kde způsobí silnou eutrofizaci, navíc půda hnojená pouze syntetickými granuláty postupem času přichází o veškerý půdní život a běžně prodávané postřiky vyhubí kromě škůdců i užitečné živočichy. Zahrada je sice na první pohled upravená, ale pokud byste vynechali jednu z činností, systém se rychle začne hroutit. Pokud tedy chcete mít krásnou zelenou zahradu, která navíc nabídne i zdravou sklizeň a vy se nebudete muset pokaždé v případě potřeby zeleniny vydat do supermarketu, pak to s ekologií opravdu nepřeháníme.
Příroda za okny
Na přírodní zahradě vše funguje zcela jinak. Zelenina se pěstuje v pestré polykultuře, kde se kombinují klasické zeleninové druhy s bylinkami a užitečnými rostlinami, kterými mohou být třeba rostliny z čeledi bobovitých.
Bakterie na hlízkách těchto praktických rostlin totiž dokážou přeměnit vzdušný dusík na přijatelnou formu pro rostliny. V blízkosti takových rostlin pak můžete pěstovat druhy náročné na tento prvek a navíc jím nebudete muset dodatečně již hnojit. Syntetická hnojiva nahraďte kompostem nebo v případě dostupnosti zetleným chlévským hnojem. Tato hnojiva dodají do půdy organickou hmotu, která představuje bohatě prostřený stůl pro půdní mikroorganismy. Ty vytváří tu pravou podstatu půdního profilu, protože bez nich nedochází k nutným rozkladným procesům a celý systém se následně zhroutí.
Okrasné mulčovací materiály nahraďte přírodní štěpkou, kamennou drtí, jemně posečenou trávou nebo třeba slámou. Uvidíte, že i tyto materiály zahradě náramně sluší. Přírodní zahrada může na někoho působit jako změť různých druhů rostlin, které si tu dělají tak trochu co chtějí, ale i tento rádoby prales má svůj vnitřní systém. Ten pochopíte časem, až začnete sklízet množství zdravým plodů a zeleniny, které budou najednou chutnat úplně jinak a budou opravdu zdravé. Přírodě se přestaneme bránit a naopak jí otevřeme dveře a pozveme ji do zahrady, kde nám ukáže nové obzory v zahradní architektuře.
