Pohoda venkovské zahrady

Venkovské zahrady vždy měly a stále mají své zvláštní kouzlo. Ovšem najít v našich končinách typickou vesnickou zahradu se vším, co k ní patří, je dnes pořádný kumšt. Zajímavé přitom je, jak se změnil její účel. Už není jen místem, kde roste zelenina, dozrává ovoce a voní květiny či bylinky, ani synonymem pracovních víkendů, které nebývají pro všechny členy rodiny právě lákavé. Moderní venkovská zahrada je stále více místem pohody a načerpávání nové energie. Měla by být prostorem s atmosférou, kde na vás čeká mnoho zajímavých zážitků – například těch smyslových. Přesně po tom totiž touží nejen děti, ale také mnozí dospělí unavení moderním životním tempem.

O pohodu a příjemné stolování se postará stylem vhodný kvalitní exteriérový nábytek, o zážitky květiny různých barev a tvarů a jejich podmanivé vůně.

Také v menší venkovské zahradě se dá vytvořit atraktivní kompozice z pestrobarevných trvalek, ba dokonce i jezírko s lekníny.

V souladu s přírodou

Pokud se rozhodnete vybudovat si typickou venkovskou zahradu, měli byste mít na paměti, že by měla být nenásilně propojena s okolní krajinou. Obecně by tedy měl charakter prostředí určit i ráz zahrady – například v podhorské nebo horské oblasti je vhodné vysadit do zahrady i jehličnany a vždyzelené keře. Ideální je ponechat mezi vysázenými stromy a keři alespoň částečný výhled na krajinu. Je třeba přitom samozřejmě pamatovat i na dům, protože zahrada by s ním měla tvořit příjemný a harmonický celek.

Během léta může na jižní sluneční straně u chalupy bohatě kvést osteospermum. Originálnější podobu dostane, bude-li vysázeno například ve starém vědru či hrnci.

Základem správné venkovské zahrady by měla být přirozenost. Dokonalost v podobě stříhaných keřů či precizně upraveného trávníku sem nepatří. Vynikne tu spíše květinová louka a živý plot, který je nejkrásnějším ohraničením venkovské zahrady. Ideální je volně rostoucí, netvarovaný, z kvetoucích keřů (například jako jsou šeřík, zákula, vajgélie, šípková růže, okrasný rybíz, kdoulovec či zlatice). Venkovská zahrada by totiž měla být jistým způsobem divoká, působit nespoutaně, a přitom romanticky a tajemně. Pokud to její rozměry dovolí, je dobré ji rozčlenit na několik částí. Podpoří se tím tajemnost a zajímavost a vytvoří se zákoutí nabízející dokonalé soukromí. Jednotlivé části zahrady lze oddělit například trelážemi, na nichž porostou popínavé rostliny (například růže, plamének či vistárie).

Na záhonech na venkově by rozhodně neměly chybět květiny – letničky, trvalky či cibuloviny. Neměly by být omezovány v růstu a ani by se nemělo zabraňovat jejich samovolnému rozšiřování, spíše naopak, můžete je nechat volně bujet. Také díky tomu získá venkovská zahrada své typické kouzlo.

Květiny výrazných barev

V moderní venkovské zahradě by rozhodně neměly chybět květiny. Především letničky – astry, slunečnice, ostálky, hvozdíky, rezedy, laskavec, aksamitník, lichořeřišnice, měsíčky, hledíky, voňavé hrachory a černuchy, z dvouletých rostlin pomněnky, violky, chejry, sedmikrásky, náprstníky, topolovky a divizny. Záhony mohou mít pravidelné i nepravidelné tvary a výsadby mohou být jak barevně sladěné (tón v tónu), tak i pestré, kombinované z různých druhů s různobarevnými květy. Nemusíme se přitom bát ani výrazných barev – modré, oranžové, žluté či růžovofialové, které jsou tu vítaným oživením. I když by základem venkovské zahrady měla být promyšlená květinové výsadba, na první pohled by měla působit neuspořádaně a divoce. Zásadou je proto nechat rostlinám prostor a volnost – není dobré je omezovat v růstu, tvarovat či svazovat, případně můžete podpořit jejich schopnost růst bujněji. Ideální je nechat je vysemenit se, ať si samy určí, kde příští rok vyrostou. Nemusíme jim bránit ani v tom, aby se míchaly.

Při výběru zeleně nezapomínejte ani na popínavé kvetoucí dřeviny – mohou vám pomoci vytvořit v zahradě romantická zákoutí s dostatkem soukromí. Ideální je plamének, který však musí mít místo, odkud vyrůstá, zastíněné listy jiné rostliny.

Ve venkovských zahradách jsou důležité také trvalky – například okrasné máky, plaménky, kopretiny, pivoňky, fialky, konvalinky, lupiny, kohoutky, šatery, orlíčky, třapatky, z cibulovin a hlíznatých rostlin nezapomínejme na gladioly a jiřiny. Typické jsou rovněž růže, které mohou růst spolu s levandulí, myším ocáskem či šantou a zimostrázem. Pokud v zahradě tohoto charakteru zasahují květinové záhony až na místa, kde rostou i bylinky (vhodná je máta, saturejka, rozmarýn, majoránka, tymián, meduňka, šalvěj a další druhy), není na tom nic špatného. Rostliny se zajímavými vůněmi by zde také neměly chybět – právě ony jsou totiž spolutvůrci skutečně podmanivé atmosféry. Podobně jako staré stromy (především ovocné), které se při budování venkovské zahrady určitě snažte zachovat.

Rozmanitou zeleninu na záhonech mohou doplňovat letničky s barevnými listy, například laskavec.

Borůvky, kdoule a mišpule
I když dnes už mají venkovské zahrady trochu jiný charakter než kdysi, ještě stále do nich patří i užitkové rostliny. Samozřejmě vždy jen ty, jimž vyhovují místní podmínky. Kromě široké palety zeleniny (výsadba by měla být spíše smíšená) se zde uplatní také ovocné dřeviny. V nabídce je mnoho druhů a zajímavých kultivarů, mnohé současné výpěstky jsou odolné proti chorobám a škůdcům, a tak nebude nutné používat chemické postřiky. Nemusíte se přitom bát ani méně tradičních druhů, například borůvek, brusinek, mišpulí či kdoulí – všechny mohou ve venkovské zahradě výborně vyniknout, o ostružinách, malinách či jahodách nemluvě. Pokud například u borůvky investujete do úpravy půdy (přidání rašeliny), každoročně se budete těšit velké úrodě.

Drobné bobulové ovoce, například maliny, dopěstujete poměrně snadno a obvykle k tomu nepotřebujete ani speciální znalosti. Bohatě plodí už rok po výsadbě.

Záhony ve venkovské zahradě lze zakrýt půdopokryvnými rostlinami nebo mulčovat drcenou kůrou, která zde bude působit zcela přirozeně. Navíc zamezí růstu plevele a zadrží vláhu, což hlavně v létě přivítají především víkendoví zahrádkáři.

Typickou rostlinou venkova jsou tykve. Na podzim mohou zahradu ozdobit svými barevnými plody.

K dekoraci se rozhodně hodí něco tradičního – košíky, staré kovové nebo drátěné nádoby a kuchyňské náčiní, nic nepokazí ani ptačí budka, klasický holubník či včelí úl. Moderní plastiky ani fontánky tu však nemají co dělat. Toužíte-li po vodě a velikost zahrady to dovolí, raději si vybudujte zahradní rybníček s pěkně vysázenými břehy, působivá může být i stará studna. Stejně jako doplňky, i chodníky a cestičky by se měly nést v přírodním duchu – mohou být vydlážděny kamenem, případně vysypány štěrkem nebo kůrou. Přirozeněji než přímé linie budou přitom působit klikaté. A rozhodně byste neměli zapomenout na příjemné místo k posezení – například pod pergolou u domu, v altánku nebo na lavičce či zahradní houpačce jen tak někde pod stromem.

Atmosféru odrostlé venkovské zahrady podtrhnou zajímavé rekvizity – staré kolo, kovové konve, nepoužívané košíky, nářadí či zajímavé úlovky z půdy. Pozor však, abyste to s jejich počtem nepřehnali.

Nostalgická atmosféra minulosti může dýchat i z interiéru venkovského skleníku.

Také tradiční holubník může být zajímavou součástí venkovské zahrady. Nejlepší je umístit ho na dobře viditelné místo v blízkosti domu.

TEXT a FOTO: Daniel Košťál

Odpovědná redaktorka: Zuzana Hošková

Zdroj: Časopis HOME