Pro zdravou a velkou úrodu

Rostliny začaly s houbami spolupracovat již v době, kdy poprvé vystoupily na souš. Zatímco ve vodě jsou živiny rovnoměrně rozpuštěné a o vláhu nouze není, v půdě je musejí hledat a vstřebávat. Sice to dovedou velmi efektivně, ovšem ve spolupráci se symbiotickými houbami jim to jde ještě lépe.

foto Shutterstock

Spolupráce rostlin a užitečných hub se jmenuje mykorhiza. Houba svými jemnými vlákny vodu s minerálními látkami nasává dokonaleji, než to dokáže jiné kořenové vlášení. Díky tomu disponuje přebytky, o něž se může dělit s jinými rostlinami. Když neprší, zachrání je před suchem, dopřeje jim dostatek vzácného fosforu a dalších prvků. A nejen to – produkuje růstové hormony, které kořenům zeleniny, ovoce i květin prospívají, a látky, jimiž se lépe brání proti nepřátelským houbám, jako je Fusarium či Phytophora. Rostliny naopak poskytují houbám cukry, které umějí vytvářet ze slunce, vody a vzduchu. Houba jich může spotřebovat až pětinu, a přesto se symbióza oběma druhům navzájem vyplatí. Další cukry si rostlina snadno vyrobí, pokud má ovšem dostatek vody a živin. A právě díky soužití s houbami jich má hodně. Při pokusech bylo například doloženo, že sazenice borovice, jejíž kořeny podporovala přátelská houba, čerpala téměř dvaapůlkrát více vody a téměř dvakrát tolik fosforu než ta osamocená.

Při mykorhize dochází k trvalému spojení a spolupráci vláken hub a kořenů rostlin. foto Shutterstock

Houby prospívají skoro všem

Řada studií v různých zemích světa doložila u rostlin podporovaných houbami vyšší výnos, rychlejší růst i větší odolnost vůči chorobám i konkurenčním plevelům. Jenže například k jednoleté zelenině se v pravidelně ryté, tudíž stále narušované půdě nemusí užitečné houby vůbec dostat. Ale vy jim můžete pomoci, mykorhizní houby se totiž dají koupit. Jde o prášek, který nasypete ke kořenům při sázení – po zalití se prospěšné organismy probudí a začnou jim pomáhat. Symbiotických hub je velké množství a jen některé druhy hub a rostlin spolu mohou uzavřít oboustranně výhodné spojenectví. Proto se mykorhizní houby prodávají v několika typech určených pro různé druhy. Jsou to především houby z čeledi Acaulosporaceae, Glomaceae a Gigasporaceae. Netvoří plodnice, proto jejich přítomnost okem nerozpoznáte. Ale vidíte, že vaše rostliny lépe a rychleji rostou. Houby jim dovedou zajistit nejen dostatek vláhy a často nedostatkového fosforu, ale také hojnost dusíku či draslíku.

Existují však výjimky, které s houbami, alespoň podle dosavadních poznatků, nespolupracují. Ze zahradních rostlin jsou to zástupci čeledi merlíkovitých a brukvovitých. K zelenině z čeledi merlíkovitých, což jsou řepa, špenát, mangold, ředkev a podobně, ani k brukvovité, tedy květáku, brokolici, kapustě nebo kedlubnám, symbiotické houby nepřidávejte.

Nemařte symbiózu

Někdy ovšem stačí spolupráci rostlin s houbami neničit, byť ani nevíte, že to děláte. Třeba používáním fungicidů. Kromě nevítaných patogenních hub mohou zahubit i ty prospěšné. Když však necháte symbiotické druhy působit bez lidského zásahu, mohou výskyt těch nebezpečných skutečně potlačit. Už jen tím, že obsadí okolí kořenů a další druhy do něj nevpustí. A jak jim pomoci? Mykorhizní houby se nejlépe uchytí a rozrostou v dostatečně vlhké, ale zároveň prodyšné, zkrátka kypré půdě. Ideální je zemina bohatá na humus, neboť má ideální strukturu a zadržuje vláhu. Podpoříte ji organickým hnojením a mulčováním. Využití mykorhizy je ideální pro ekologické zahradničení, neboť přirozeným způsobem podpoří růst, plodnost i zdraví rostlin bez jakéhokoli zatížení cizorodými látkami a bez rizika narušení přírodní rovnováhy.

foto Shutterstock

Druhy mykorhiz

• Arbuskulární mykorhiza – jde o nejrozšířenější typ, takto funguje osmdesát procent druhů všech rostlin.
• Ektomykorhiza pomáhá zhruba třem až čtyřem procentům druhů, houby při ní pomocí rostlinných hormonů podpoří mladé kořeny k bohatšímu větvení. Pak je obestřou jako závojem a propojí se s jejich povrchem, vlákna hub zvané hyfy pracují místo kořenů rostlin, a to mnohem efektivněji. Vnější mykorhiza se vyskytuje především u jehličnatých dřevin, smrků, borovic, jedlí, modřínů a dalších.
• Erikoidní mykorhiza – při ní vlákna houby proniknou do samého nitra kořenů. Zde si pak s rostlinou vyměňují důležité látky a vytvářejí klubka vláken, která styčnou plochu zvětšují a výměnu tak urychlují. Tento typ je běžný u ovocných dřevin a svědčí i mnohé zelenině. Hyfy hub také mohou uvnitř kořenů odumírat, zatímco dorůstají nové. Živiny pak předávají vlastními těly, která kořen vstřebá. Tento typ preferují například vřesovcovité rostliny.

Věděli jste, že…
… jeden gram běžné půdy může obsahovat až dvacet metrů vláken arbuskulární mykorhizy? Jejich klíčovou schopností je napojení se na kořenový systém rostliny.
Souhrnná délka všech kořenů jednoho dospělého dubu je zhruba osm kilometrů, přičemž se odhaduje, že mykorhizní vlákna na nich napojená mohou dosahovat až 40 000 kilometrů. Hmotnost ektomykorhizních hub v půdě se pohybuje kolem osmi set kilogramů na jeden hektar.

foto Shutterstock

Viola Martinková, foto Shutterstock