Neznámé okrasné dřeviny ve vaší zahradě

Reklama

Třebaže je každá zahrada jiná, některé prvky mají společné. Většinou jsou to stejné okrasné dřeviny. Touhou člověka je však vlastnit něco, co jiní nemají, něco, co je netradiční. Díky méně známým dřevinám může být zahrada zajímavější. Přitom nemusí jít jen o exotické druhy. Někdy jsou velmi působivé obyčejné keře s neobyčejnými barvami květů či listů. 

 

Neznámé okrasné dřeviny většinou nádherně kvetou, některé překvapí barevnými plody či podzimním zbarvením listů a atypickou kůrou. Jiné zůstávají pěkné i v zimě. Ač pocházejí z různých oblastí světa, v porovnání s ostatními okrasnými dřevinami nejsou o nic víc náročnější na pěstování. Pravda je, že některé jsou choulostivější (nesnášejí prudký pokles teploty), proto je na zimu musíme první roky po výsadbě zakrývat.

Správné umístění
Na nedostatek okrasných dřevin v sortimentu zahradnictví si nemůžeme stěžovat. Pokud některé zůstávají nepovšimnuty, je to proto, že jejich názvy jsou méně známé, ceny vyšší a vzhled exotičtější. V arboretech a botanických zahradách máte možnost poznat dospělé rostliny v jednotlivých obdobích roku. Čím jsou starší, tím vyšší je jejich finanční i estetická hodnota. Aby v zahradě vynikly, měly by být promyšleně umístěny, vhodné je dobře viditelné a reprezentativní místo, na něž je vidět z domu, terasy či z chodníku směřujícího k domu. Mohou zatraktivnit předzahrádku, skalku, rozlehlou travnatou plochu či okolí jezírka. Na těchto místech budou nepřehlédnutelné.

Strážce domu
Na jaře může v zahradách ve vinohradnických oblastech zazářit ceanot (Ceanothus x thyrsiflorus). Jeho květy jsou drobné (uspořádané v hustých soukvětích), bleděmodré, rostliny jsou jimi doslova obsypány. Tato vždyzelená dřevina dorůstá do výšky 2 m. Potřebuje chráněné a slunečné místo. Nejlepší je vysadit ji někde k domu, v Anglii ji s oblibou sadí k plotům. Na zimu ceanot zakryjte silnější vrstvou listí.

Nenáročný dřín
Velmi málo se pěstuje dřín květnatý (Cornus florida), přitom jde o nenáročnou dřevinu. Kvete začátkem léta – má nápadné a exoticky působící růžové nebo bílo-zelené květy. Aby bohatě kvetl, je nevyhnutelná mírně kyselá a humusovitá půda, slunce nebo polostín a chráněné stanoviště. Rostlina je atraktivní nejen v době kvetení, ale i na podzim – v tu dobu se jí listy pěkně zbarvují. Dřín vynikne jako solitér, ale i ve skupinové výsadbě. Je vhodný do japonských zahrad nebo do blízkosti rododendronů. Protože dospělá rostlina dorůstá až do výšky 5 m, není vhodná do malých zahrad.

Čínský trpaslík
K pěkným a málo známým kvetoucím okrasným dřevinám patří blahokeř Bungeův (Clerodendrum bungei). Pochází z Číny. Purpurově růžové vonící květy se objevují v létě. K tomu je však potřebný každoroční hluboký jarní řez (asi 10 cm nad zemí). Keř je vysoký pouze 1 m a má v oblibě slunečné a před větrem chráněné místo. Vyhovuje mu běžná zahradní půda. Po krátké době může vytvořit hustý porost. Na zimu je třeba blahokeř zakrýt suchým listím a jehličnatými chvojkami. Pokud i přesto namrzne, rychle znovu obroste.

Do zimy i do tepla
Na jaře a v létě upoutá svými květy také cist zvrhlý (Cistus x hybridus). Bohaté kvetení tohoto keře vysokého pouze 1,5 m (původem z Kanárských ostrovů) je podmíněno slunečným stanovištěm a propustnou, spíše sušší půdou. Květy cistu jsou miskovité, bílé, růžové nebo fialové. Dřevina vynikne na okraji záhonů, v předzahrádce a květinových výsadbách. Snese i slabší mráz, ale víc jí vyhovuje suché a horké léto. Výsledkem pravidelného zastřihávání je pěkný hustý tvar keříku. 

Atraktivní jižan
V zahradách ve vinohradnických oblastech může být pěkný i vítečník sítinovitý (Spartium junceum). Podobně jako vícero druhů u nás málo známých dřevin je i tento keř původem ze Středomoří. Podobá se známému čilimníku (Cytisus). Vítečník dorůstá do výšky 2 m a v létě je doslova obsypán zlatě žlutými květy. Upoutá však i netradičními metlovitými větvičkami. Někdy opakovaně kvete na podzim. Potřebuje chráněné slunečné místo, písečně vápenatou půdu a sucho. Na zimu je nutné okolí kořenů přikrýt silnější vrstvou listí.

Aromatická kráska
Po celé léto může v zahradě kvést aromatická perovskie (Perovskia atriplicifolia). Její květy připomínají květy levandule. Perovskie je pěstitelsky nenáročná – výborně snáší sucho a slunce. Časem se velmi pěkně rozkošatí a nádherně doplní květinové záhony. 

Návštěvník z USA
Do větších zahrad je vhodný rozložitý sazaník květnatý (Calycanthus floridus). V příznivých podmínkách dorůstá do výšky 2,5 m. Vynikne především jako solitér, například u plotu. Upoutá příjemně voňavými květy barvy bordó, které se objevují koncem jara a připomínají malé květy magnolií. Aromatické jsou i jeho listy a kůra. Sazaník je pěstitelsky nenáročný – potřebuje slunečné místo, vlhkou a na humus bohatou půdu. Je třeba ho také průběžně stříhat.

Přizpůsobivá
Pokud se vám zdá vaše zahrada monotónní, vysaďte do ní ruj vlasatou (Cotinus coggygria ‚Royal Purple‘) – vnese do ní barevnost a proměnlivost. Typická pro její listy je bordó barva. Patří mezi opadavé dřeviny. Rostlina dorůstá do výšky 3 m, ale stříháním lze udržet její nižší vzrůst. Předností ruje je, že se přizpůsobí různým podmínkám, snese sucho i vlhko, nepřekáží jí ani silnější slunce. Vynikne ve skupinách spolu s jinými keři, případně v květinových záhonech.

Jehličnan s orientálním půvabem
Také v sortimentu jehličnanů je několik víceméně neznámých druhů. Patří mezi ně i kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica). Název naznačuje její původ. Dospělé kryptomerie (v našich podmínkách dorostou do výšky 6 až 8 m) mají úhledný tvar, ve větších zahradách jsou zajímavými solitéry. Nižší kultivary (‚Vilmoriniana‘) se vejdou zase do skalek a vegetačních nádob. Tyto keře jsou jako stvořené pro japonské zahrady. I když je kryptomerie mrazuvzdorná, v tuhých zimách někdy namrzá.  Ke svému růstu potřebuje polostín, výživnou a mírně vlhkou půdu bez obsahu vápníku (sucho jí nedělá dobře). Tento vždyzelený jehličnan se na podzim zbarvuje do bronzova.

Vždyzelené listnáče do skalky
Do skalky si můžete vysadit kyselomilný pieris (Pieris). Dřevina je charakteristická celoroční proměnlivostí, roste pomalu, proto je vhodná i do menších zahrad. Listy pierisu jsou buď zelené, nebo světle panašované. Mladé listy jsou na jaře červené nebo růžové. Takové nápadné olistění doplní v dubnu střapcovitá soukvětí bílé barvy (květy připomínají konvalinky). Pierisy jsou vhodnými společníky pro rododendrony a azalky. Vyhovuje jim polostín a vlhčí půda. Když se rostlině daří, dorůstá až do výšky 2,5 m. Na zimu je důležité nahrnout ke kořenům rašelinu a suché listí.

Pěkná, i když velmi málo známá, je i abélie velkokvětá (Abelia grandiflora). Tuto rostlinu s oblibou sadí ve středomořských zahradách. Objevila se však už i v nabídce našich zahradnictví. Její předností je nejen trvalé olistění (v zimě bronzově zbarvené), ale i dlouhé kvetení (drobné růžové květy se objevují během celého léta). Abélie dorůstá do výšky 2 m, ale můžete ji tvarovat do jakékoli výšky.. Aby se jí dařilo, vysaďte ji na slunečné a chráněné místo s propustnou půdou. Nezbytná je zimní přikrývka kořenů – rostlina při nízkých teplotách namrzá, ale na jaře se velmi rychle zregeneruje.

Inspirace do vřesoviště
Na slunečném a teplém místě se bude dařit drobnolistému hebe (Hebe). Časem rostlina vytvoří efektní nízké, asi 60 cm vysoké a hustě olistěné keříčky. V prvních letech po výsadbě je nutná pravidelná zálivka a před zimou je dobré k rostlinám nahrnout rašelinu.

TEXT a FOTO: Daniel Košťál
ZDROJ: HOME
{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat