Skalky a kvetoucí zdi: Něžná krása mezi kamením

Správně sestavené a dobře usazené alpinium proměnlivě zdobí zahradu po celý rok. FOTO ISTOCK

Když se rostliny usadí a rozrostou, vytvoří se vyvážené společenství, které je nenáročné na údržbu. FOTO ISTOCK

Malý kus Alp na zahradě

Skalku můžeme znát i pod jménem alpinium či alpínum, které napovídá, odkud bere tento prvek zahradní architektury své jméno. A také je možné tušit, odkud budou pocházet rostliny do alpinia vhodné. Skalka se uplatní i v té nejmenší zahrádce. Velmi oblíbené jsou zejména v Anglii, kde je okrasné zahrádkaření téměř národním koníčkem a touhou každého zahrádkáře je mít vlastní „rockery“. Ve skalce lze na malém prostoru vysadit poměrně velké množství rostlin a je možné ji stále doplňovat nebo obměňovat.

Poskytuje tak zábavu i pěkný pohled po celý rok. Skalka může také tvořit dekorační rámec budově postavené ve starém slohu, stejně jako moderním budovám se strohými liniemi. Zde zvolíme raději pravidelný, geometrický styl uspořádání a můžeme použít štípané kameny nebo vytvořit napodobeninu alpského suťového pole s jehličnany a sukulenty. Alpinia dobře slouží při řešení menších i větších terénních nerovností a mohou účinně zpevnit i prudší svahy. Velice hezky také působí okolo zahradních schodů a často zdobí i okolí tůněk a jezírek.

Pokud máme na zahradě přírodní skálu, bylo by škoda ji nezačlenit právě do skalky a vytvořit tak naprosto unikátní celek tvořící krásné zátiší a dodávající místu osobitou atmosféru. Možností, jak si zkrášlit zahradu skalami, je opravdu mnoho.

Skalka může být ozdobným prvkem bezprostředního okolí domu, navazovat na zídky, nebo lemovat terasy, schodiště a chodníky. FOTO ISTOCK

Co patří do skalky

Přírodní skála – podle druhu horniny pak volíme vhodné kameny na doplnění
Přírodní kameny – nejlépe se zvětralým povrchem, ne lámané
Kačírek, oblázky nebo mulčovací kůra – pokud chceme vyplnit prostor mezi rostlinami. Ale s rozmyslem, aby skalka nepůsobila vyumělkovaně.
Hmyz a žoužel – nevyhánějme je, jsou neškodní a také musí někde bydlet…

Výsledkem snahy by mělo být co nejpřirozeněji působící skalnaté zákoutí. FOTO ISTOCK

A co do ní nepatří

Cihly a tvárnice – mají nevhodný tvar i barvu a rychle se v půdě rozpadají
Těžká jílovitá půda – většině rostlin neprospívá a voda příliš rychle odtéká
Hnojivo a kompost – skalničky není vhodné hnojit
Trpaslíci a Karlštejn – ale proč ne? Když se to udělá s citem…

Skalničky jsou nenáročné, zpravidla vysokohorské rostliny, kterým se daří v chudých vápenitých půdách. FOTO ISTOCK

Stavíme pohoří

Stavba skalky není tak jednoduchá, jak by se zdálo, pokud má být postavená podle správných zásad a hledíme zejména na to, aby se co nejvíce podobala přírodní předloze. Můžeme načíst spoustu literatury a stát se tak vynikajícím expertem teoretikem, ale pokud se obáváme, že na vybudování přirozeně vypadající skalky nemáme dostatečné estetické schopnosti, necháme si poradit a navrhnout skalku od odborníka. Nemusíme tak riskovat, že se nám pod rukama zrodí třeba podobný „skvost“, jaký můžeme poměrně často na zahradách spatřit. Buď hromadu nesourodých kamenů, nebo naopak kamenů příliš pravidelných a hodících se lépe na stavbu podezdívky nebo vydláždění vjezdu.

Výjimku mohou tvořit alpinia související právě s domem ve strohém moderním stylu. Pokud není v zahradě dostatek terénních nerovností, budeme si je muset vytvořit. Můžeme na skalku pamatovat již při stavbě domu a vykopaný zemní materiál nebo rum použijeme na stavbu skalky. Jednodušší cestou je na rovném pozemku vyhloubit nepravidelnou jámu a vykopanou hlínu navršit po okrajích. Jámu pak osázíme kameny a rostlinami, na dně může pak být jezírko.

Volná místa lze zaplnit i letničkami a aktuálně tak oživit stálou kompozici. FOTO ISTOCK

Rostliny do skalky pro začátečníky

Plaménka (Phlox subulata) – velmi snadné pěstování, nízká půdopokryvná rostlina, tvoří bohaté koberce drobných květů v mnoha odstínech růžové, bílé a fialové, různé druhy mají i lehce rozdílný tvar květů.
Tařičky (Aubrieta) – velmi snadné pěstování, nízká půdopokryvná rostlina, drobné květy růžové, fialové, purpurové, vzácně bílé, mrazuvzdorná.
Lomikámen (Saxifraga) – dobře se mu daří v polostínu v kypré vlhčí půdě, tvoří nízké bochánky nebo koberce s bílými, růžovými nebo červenými květy na delším stonku.
Mateřídouška a tymián (Thymus) – velmi odolná bylinka nižšího nebo středního vzrůstu, nutné zabránit expanzivnímu šíření, snese i velmi slunečné stanoviště.
Netřesk (Sempervivum) – přežije extrémní mrazy, horko i sucho, může růst i ve štěrbinách mezi kameny nebo ve spárách zídky, květy vypadají na skalce efektně díky netradičnímu vzhledu.

Osázené suché zídky budou ozdobou zejména venkovských stavení, ale jsou i praktickou součástí jakékoliv zahrady. FOTO ISTOCK

Osazenstvo skalky nemusí nutně pestře kvést. Často jsou vhodnější pouze tvarové kontrasty. FOTO ISTOCK

Umístění, osazování a skladba rostlin

Ideální pro zřízení skalky je jihovýchodní nebo severní svah. Skalní a horské rostliny do našeho alpinia nebo zídek mohu pocházet z vysokohorských oblastí mírného a studeného pásma, nebo naopak z oblastí balkánských a orientálních. Většinou se jedná o světlomilné pereny nízkého vzrůstu s atraktivními velkými nebo početnými květy. Samozřejmou součástí skalek jsou sukulenty, jako například netřesky a sedum. Neměly by chybět jehličnany, konifery, traviny a pro jarní rozkvetlou krásu vysadíme i cibuloviny.

Rododendrony a kapradí nesnášejí vápenitou půdu. Můžeme je do skalky začlenit, ale musíme jim připravit oblast s půdou kyselou. Vyšší jehličnany sázíme na pozadí. Jedním z důvodů je, že i v přírodě skalničky často rostou na slunečných skalnatých pláních nebo okrajích remízků. Nižší rostliny také nejsou skryté pohledu ani potřebnému slunci a krásně na tmavě zeleném pozadí jehličnanů vyniknou.

Dbáme na to, aby rostliny měly odpovídající prostor i pro budoucí rozrůstání a navzájem se neutlačovaly. Zejména sukulenty můžeme bez obav sázet i do štěrbin mezi kameny. Nejvhodnější je vysazování na začátku jara, takže právě teď můžete začít s tvorbou svého malého horského zákoutí.

Vodní prvky do alpinií přirozeně patří a vždy se vyplatí vynaložit trochu úsilí na vybudování alespoň malého jezírka nebo pramínku. FOTO ISTOCK

Skalka je dekorativní prvek v zahradě zvyšující rozmanitost její kompozice.

Pestrou skalnatou strukturu lze vybudovat i na omezeném prostoru.

Alpinium může vhodně vyplnit jinak nevyužitelná místa v zahradě.

Kameny v kombinaci s květinami a dřevinami účinně zpevňují svahy.

Jednotlivé kameny by neměly být druhově příliš rozdílné či mít výrazně geometrický a stejný tvar.

Použitá hornina by ideálně měla odpovídat materiálu vyskytujícímu se v okolí.

Skalničky a traviny obecně dobře snášejí přímý sluneční svit, ale nikoliv úpal.

Většina skalniček vyžaduje vápenitou půdu, rododendrony a kapradí potřebují kyselou.

Prosluněná skalka může přilákat hmyz i drobné plazy.

Ploštice ruměnice pospolná, ještěrky a slepýši jsou neškodní. Pozor na zmije, někde nejsou vzácné.

V silně svažitém terénu můžeme vystavět suché zídky a osázet je alpinkami.

Zajímavým a praktickým prvkem rozlehlé skalky jsou schody a chodníčky.

Pokud upřednostňujeme přírodní vzhled okolí domu, využijeme nenáročné skalničky na doplnění zídek a schodů. FOTO ISTOCK

Voda a další prvky ve skalce

Jak jsme již uvedli, skalku můžeme doplnit i o další prvky. Může se jednat o kamenné nebo dřevem vyztužené schody a chodníčky, nebo o propojení s kamennou zídkou nebo podezdívkou terasy. Mezi alpinia můžeme počítat v podstatě i zahradu v japonském stylu, která tradičně obsahuje mnoho kamenných prvků, terénních nerovností, případně jezírko nebo potůček. Je-li to vkusné a z hlediska pohodlného pohybu po takové členité části zahrady vhodné, můžeme do rozsáhlejší skalky nebo japonské zahrady umístit i můstek nad vodu nebo zahloubenou část skalky. Pokud máme to štěstí, že prostorem plánovaného alpinia protéká potůček, neváháme a začleníme jej do kompozice.

Získáme tak největší ozdobu horské scenérie, která bude zároveň působit velmi autenticky. Vodopády a bystřiny přirozeně k horské scenérii patří, stejně jako horská jezírka. Pokud je to jen trochu možné, alespoň malé jezírko ve skalce zřídíme. Okolí jezírka, zpravidla nejvlhčí a nejnižší místo ve skalce, je hezké ponechat ploché a osázet vlhkomilnými vysokohorskými rostlinami, které i v přírodě rostou kolem potůčků nebo na podmáčených prameništích. Díky správnému rozvržení souladu všech prvků alpinia dosáhneme vytvoření uceleného horského biotopu, který bude nenáročný na údržbu a bude trvale ozdobou zahrady a domu.

TEXT: KRISTÝNA LIŠKOVÁ
FOTO: ISTOCK
ZDROJ: časopis HOME